Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Kamarádky
Jarní serenáda
Jitka Kubešová, věk: 56 let
O jarním sluníčku, jak působi na naše emoce a když v nás vyvolá libé pocity jako jsou láska, dokáže nás změnit k nepoznání ...
Jaro je ve vzduchu. Naděje je cítit v každém zeleném stéblu trávy, v blankytné prosluněné obloze. Sluneční energie k nám proudí úplně samovolně. Ještě máme sice na sobě kabáty a bundy zapnuté až ke krku, šály zdobí naše krky, ale už je tady. Úplně na dosah. Prostě je cítit ve vzduchu.
Nedávno jsem sice četla chmurné statistické vyjádření, že jaro, zvláště měsíc březen a duben jsou měsíce s nejvyšší sebevražedností. Někdo holt ty cvrdlikající ptáčci a objímající se dvojice v parku nemůže vystát. Možná si právě uvědomil, že on je na světě úplně sám. Ano, je to možná tak, jenže ... Jenže někdy my sami od sebe tu lásku a přátele odháníme. Svým bručounstvím, hádavostí, nepochopením, negativismem. Ale já vidím jaro jako pozitivní prvek v mém životě. Jaro přece přináší tolik pozitivního. Je toho hromada. Tak třeba čerstvý vzduch, který po zimě úplně jinak voní a první slunečné dny přímo vybízí k procházce. A že na ni jdu sama? No a co? I tak si ji užívám. Nejsem typ do posilovny ani na aerobik, ale procházka, to je úplně jiný styl pohybu. Protože procházce venku, v přírodě, nejlépe za slunečních paprsků, tomu se prostě žádná zapocená tělocvična nevyrovná.
Tak se tak procházím, slunce se mi opírá do tváří a já cítím radost. Můj rozjařený mozek vyplavuje endorfiny a já se cítím šťastná. Taky mě napadá: „Je jaro, za chvíli odložíme kabáty a bundy, chtělo by to nějakou malou dietku". A hlavou mi probíhá, že místo řízku by to chtělo spořádat mísu salátu z ředkviček nebo mrkve. Místo ranního kafe si dát sklenici čerstvě vymačkaných pomerančů. Prostě tak trochu po zimě změnit své stravovací návyky. No a taky by to chtělo obměnit šatník. Nemám na mysli nákupní horečku. Stačilo by z horní police ve skříni sundat plastový pytel s jarním oblečením a vyměnit ho za zimní. Kozačky pečlivě nakrémovat a uložit je do krabice, naleštit si lodičky a vyzkoušet si ty loňské balerínky. Jestli nás náhodou netlačí. Zjistíte, že netlačí a jsou moc hezké. Zastavuji se u stánku, usmívám se na prodavačku, která zrovna šťastně nevypadá. Ukazuji na kytici žlutých tulipánů, lovím v kapse drobné a podávám jí je. „Jsou krásné, udělají mi radost", sděluji jí s úsměvem. A najednou je tady malý zázrak. Můj úsměv vykouzlil úsměv i na její tváři. Sice jen takový malý, téměř nepatrný, ale vykouzlil. Moje srdce se v tom krátkém okamžiku naplnilo malým uspokojením. Ano, ty malé jarní radosti působí na naši psychiku jednoznačně blahodárně. A tak si říkám, že s každou maličkostí se nám mění nálada k lepšímu. Motivuje nás k novým začátkům.
A jak tak se na procházce oddávám svým úvahám o tom, co bych měla udělat, aby jaro bylo tady se vším všudy, najednou slyším za zády: „Ahoj Martino, už jsem tě dlouho neviděla. Jak žiješ?" Otáčím se po hlase a vidím Magdu. Zavěšená do svého nového objevu vysílala ke mně úsměvy na všechny strany. Najednou se z jedné zapšklé a konfliktní stárnoucí ženy stala usměvavá a milá upravená žena středního věku. Nová láska je takový malý životní restart. Na Magdě bylo znát kouzlo lásky. A já jsem si to v tom okamžiku uvědomila. Ano, jaro je taky láska. Dokáže na naší tváři vykouzlit úsměv, dokáže naplnit naše srdce radostí a štěstím. S ní dokážeme překonat všechny těžkosti. A tak si říkám: „Buďme za ni vděčni, buďme šťastni, že ji máme ve svých životech, hýčkejme si ji a pečujme o ni. A to nejen na jaře".
