Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: zimní, Téma: Erotika
Na rozcestí k manželství nebo rozvodu
Petra Kinčlová, věk: 39 let
Je možné odolat kouzlu náhlému vzplanutí vášně a lásky a pokus se znovu oživit manželský svazek, který skomírá? Neexistuje správná volba, pouze volba srdce. Trumfy v rukou má vždycky žena.
Ležela a dívala se na hvězdné nebe. V těle ji bolestně všechno pálilo. Snažila se dýchat zhluboka a usmívat se. Hvězdy moje, živote můj, kde je má cesta? Kam kroky své vést? Za hebkým chmýřím babího léta nechat se svést? Nadechla se a cítila Jeho jazyk na svých rtech, mezi svými zuby a ve vnitř svých úst...jako by ji pohltil celou, jak ji při tom objal a přitiskl k sobě. Zachvěla se a husina jí naskočila po celém těle. Noci jsou již chladné. Musím vstát a jít. Avšak..avšak po proudu po větru, nechcem a nepůjdem...
Statečným rytířem na bílém koni nejsi, bláznivé ani romantické nápady nemáš, miluji Tě však, pro to co jsi, proto co máš...Opravdu ho ještě miluji? Nebo si to jen namlouvám...A on? Cítil by se zrazen, ponížen a nešťasten, kdyby věděl, proč se mi teď chvěje celé tělo...Cítil by nenávist k svému a mému bytí, nebo radost, že okovy manželství konečně opustím...zařehtal by jako vraný kůň, když se radostně po zimě rozběhne po zelené louce, nebo by zaržál jak zraněný a odplížil by se tiše pryč. Pryč z jejího nerozhodného bytí..pryč od jejího krásného úsměvu, od oblých boků, jejichž houpání nebylo nikdy dosytnosti..
Sáhla do drdolu, uvolnila spoutané vlasy do větru a dala se doběhu. Tváře jí hořely, svaly bolely, běžela a běžela, sotva popadala dech. . . neutekla. Vlastnímu svědomí se nedá utéct. . .
Celá zpocená vlezla doma rovnou pod horkou vodu. Nechala proudy stékat po celém svém těle, od kořínků vlasů až po poslední vroubek na jejích patách. Voda jí stékala po víčkách, vlažila její rty, obkreslovala její krk a drala si cestičku mezi jejími plnými ňadry. Přes nepříliš ploché bříško , do peřejí v jejím klinu , po stehnech, svalnatých lýtkách a úzkých kotnících až na zem. Tím polibkem, jako by ukradl tohle všechno muži, kterému zasvětila kus svého pozemského bytí, o kterém si do poslední chvíle myslela, že je jediným mužem jejího života...Ani voda neodplaví stín na její duši.
Prober se, kvílel nyní teď sprchový proud a voda odtékající sprchovým kanálem. Prober se. Tohle sladké mámení, je jen opar, za kterým zbyde jen a jen suchá poušť zrady. Prober se. Ještě je čas jít vlastní cestou. Rozhodnout se. Změnit se. Nepodlehnout Jeho sladké vášni a vidině lásky. Lásky? A na jak dlouho? Jak dlouho může vydržet něco krásné a silné, když to vyrostlo na podvodu? Podvodu, podvodu, podvodu.. Pod vodou už nemohla vydržet. Nemohla dýchat. Spánky jí divoce tepaly. Vylezla ven ze sprchy. Musela se nadechnout.
Ze zvyku se pokusila usmát se na sebe do zamlženého zrcadla. Úsměv. Jakou má moc. Přeladil ji celou během vteřiny. Naposledy se smála s Ním. Hlavou jí znovu projela Jeho píseň. A její srdce opět poskočilo v rytmu nového songu...byla zpět na vlně nadpozemského pocitu štěstí....bylo to jako šampaňské...bublinky jí vířily hlavou, cítila jeho vůni a perlení v ústech.. opíjel ji svou upřímnou touhou po ní. Když polkla každá bublinka jí sjela až do žaludku a na její tváři rozsvítila ten blažený přiblblý úsměv. Zamilovaná. Zamilovaná ?
„Jsou to jen hormony a tělo je na nich závislé jak na droze." Trhla s sebou. Měla pocit, jako by stál někdo za ní a vyslovil to nahlas. V domě však byl klid a ticho. Srdce jí divoce bušilo. Láska.Zrada.Láska.Zrada. Buch.Buch.Buch.Buch. Snažila se znovu uchopit tu myšlenku, která ji vířila hlavou, zmateně pobíhala sem a tam a na kterou se nyní upnula jako na rozuzlení celého příběhu. Láska.Zrada.Láska.Zrada. „Pamatuješ snad tu přednášku pana doktora Uzla." Znovu ten hlas. Hlas? Už ji skoro měla, tu myšlenku. Mrskla ocáskem přímo před jejím vyprchalým bublinkovým úsměvem. Natahovala po ní ruku a snažila se jí chytit. Tu myšlenku! Něco tam tehdy řekl. Láska.Zrada.Láska.Zrada. Buch.Buch.Buch.Buch a já sem se tehdy naklonila k manželovi a řekla, že si to musíme navždy udržet....Perlení. To je to! Vyprchalo perlení.
Natáhla si pyžamo, vlezla pod deku a stulila se k manželovi. Dala mu pusu a v duchu poděkovala, za všechno dobré, co ji dnes potkalo. Usínala spokojeně, protože si uvědomila, že ještě může něco udělat. Ještě může nepodlehnout a ještě může oživit perlení. Může.Může.Může. Může jít proti proudu. Proti proudu těch, co volí tu lehčí cestu - rozvod.
