Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Jarní detox a já
Martina Babičová, věk: 44 let
Neznám asi nikoho, kdo by byl se svojí postavou spokojen, nebo bych možná měla napsat spokojena, protože toto téma se především týká nás žen. To my každoročně řešíme problém, jak své zimní tělo nasoukat do letního ohozu.
JARNÍ DETOX A JÁ
Tak už je to konečně tady. Co? No přece jaro ! Na stromech za oknem už pučí pupeny a ráno mě budí sluneční paprsky místo všudypřítomné tmy. Hned se lépe vstává.
Dnes jsem ve schránce našla katalog na jarní a letní módu. A tam ... láska na první pohled - překrásné puntíkaté bikiny. Zaručeně hit letošní sezóny.
Naštvaně se dívám na katalog. Dělají si ze mě snad srandu?! To se smí, jen tak bez varování šoupnout takhle zjara do katalogu dvoustranu s plavkami? Zvlášť když já tady sedím absolutně nepřipravená a ještě se zimní prdelí. Pardon, zadkem.
Co teď? Hlavně nepanikařit, je teprve začátek jara a do léta tudíž času dost. Ze všeho nejdřív je potřeba udělat si plán. Takže za prvé ..... počkat, počkat, na sestavování tak důležitého plánu musím mít patřičnou atmosféru a jdu postavit vodu na kafe. Ještě mrknu do ledničky a vida, kousek dortíku, co tu zbyl z oslavy dceřiných narozenin. Ke kávičce naprosto ideální doplněk. Atmosféru tedy mám navozenou a můžu se pustit do sestavování svého plánu. Prostě se do léta musím zbavit toho všeho navíc, co by z těch bikin zaručeně přetékalo ... a to věru nebude lehký úkol.
Nejdřív ze všeho tedy vezmu nůžky a tu puntíkatou nádheru si z katalogu vystřihnu a připevním si ji na ledničku. Řekla bych, že to je přesně to pravé místo
Bod dva - hned zítra se začnu trošku hýbat. Mohla bych třeba vyrazit na malou procházku. Ano, zajdu do lesa na průzkum, jestli už roste medvědí česnek. Tím právě svůj detox začnu. Je všeobecně známé, že tato bylinka je doslova všelék a má v sobě velké množství vitamínů, které přesně teď na jaře potřebujeme. Po medvědím česneku se vrhnu na kopřivy a to bude teprve síla v podobě očistných šťáv a čajů.
Ještě bych si mohla pořídit ty hole a budu pak chodit na delší a delší tůry. K tomu by se mi hodila mobilní aplikace, co by mi spočítala, kolik jsem ušla kilometrů. Jenže na ni zase nemám ten správný mobil a do té mojí staré šunky to stáhnout nejde. Je to k vzteku, člověk chce začít něco dělat pro své zdraví a tělo a hned zkraje tolik překážek. A to jsem zatím ve fázi plánování. Vidím, že to celé budu muset ještě pořádně promyslet. Odložím blok a tužku, pohodlně se usadím a odreaguji se u svého oblíbeného seriálu. Tam jsou skoro všichni dokonalí, mají dokonalé postavy a neřeší takové blbosti, jako je hubnutí do plavek. Tam mají také všichni patřičné sportovní vybavení a obden navštěvují fitko. Kde na to vše jenom berou čas? Zřejmě nesledují seriály.
Na druhý den jsem se probudila do deštivého rána. Z procházky do lesa tudíž sešlo. Další den mě zase rozbolela záda a litovala jsem se doma v křesle u seriálu. A tak podobně to šlo celý týden a já byla pořád jen u teorie a fotku na ledničce jsem probodávala vražedným pohledem. Takto to dál nejde, řekla jsem si jednoho rána, s takovou se vysněné postavy nedočkám. Nahodila jsem sportovní oděv, obula své oblíbené tenisky a rázným krokem vyrazila. Nevadí, že ještě nemám své hole a mobilní aplikaci, jdu přece teprve jen na průzkum terénu. Místo k výtahu, jsem si to namířila ke schodům, našlapovalo se mi tak hladce, jako bych šla v papučkách. Dole před domem, když jsem již cítila každý kamínek, jsem pochopila. Ztratila jsem podrážku. Moje oblíbené tenisky mě prachsprostě zradily a rozpadly se. Není mi přáno, něco pro sebe udělat, brblala jsem bosa cestou zpátky domů. Z mrazáku jsem vytáhla oříškovou zmrzlinu, fotku plavek hodila za ledničku a se zmrzlou hubou, pardon ústy, jsem sama sobě svatosvatě slibovala, že se jen tak nevzdám. Hned zítra si půjdu koupit nové tenisky a další zmrzlinu si dopřeji až v létě v puntíkatých plavkách u mého milovaného Jadranu.
