Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Kamarádky
Prstýnek
Marta Furchová, věk: 63 let
Která dívka by po něm nezatoužila? Už jako malé jsme si rády kupovaly v hračkářství prstýnky s barevnými kamínky. Nebo na pouti štěstí. Když jsme rozdělávaly sáček s převapením, ani jsme nedýchaly...
Prstýnek
Která dívka by po něm nezatoužila? Už jako malé jsme si rády kupovaly v hračkářství prstýnky s barevnými kamínky. Nebo na pouti štěstí. Když jsme rozdělávaly sáček s překvapením, ani jsme nedýchaly. Co tam najdu? Korálky nebo obrázek? Prstýnek!
Prstýnky jsem měla nejraději.
Ty jsme si s kamarádkami prohlížely zvlášť důkladně. Bylo opravdu z čeho vybírat! Prstýnky s kamínkem žlutým, červeným, oranžovým, fialovým i modrým. Který jen vybrat? Hodí se mi k náušnicím? , říkaly jsme si jako malé parádnice u pouťového stánku. Když jsme si konečně vybraly ten správný, musely jsme ještě vyzkoušet houpačky i kolotoče, u stánku se sladkostmi turecký med a mandle v čokoládě. A úplně na konci , už cestou domů jsme potkaly prodavače cukrové vaty. Neodolaly jsme a nakoupily tu nadýchanou barevnou pochoutku na špejli. Byly jsme celé upatlané při její konzumaci, ale navýsost šťastné, že se to vše tak povedlo. Že jsme na kolotoči potkali toho kluka z vedlejší třídy, co se nám tak líbil, že svítilo sluníčko, že při vybírání peněz na nás obsluhující kolotoče zapomněl, takže jsme měly jednu jízdu zadarmo! To byly tehdy starosti! Dětské a krásné...
Pestrobarevné prstýnky se z našeho života pomalu vytrácely s naším dospíváním a my jsme začaly toužit po prstenu opravdovém, zlatém. Nejlépe darovaném nějakým chlapcem. Ale do té doby uplynulo ještě mnoho času. Zatím jsme si zkoušely snubní prstýnek své mámy nebo starší kamarádky. Uvažovaly jsme, jak nám bude slušet. Ale hlavně, co všechno bude obnášet to jeho nošení na prsteníku? I já jsem podlehla tomu kouzlu vyzkoušet prsten a snít o budoucí lásce. Ale ten prstýnek nebyl ani mámy ani kamarádky. Ne, nebojte se, neukradla jsem ho nikomu.
Chodili jsme tehdy první rok na střední školu v krajském městě. Naše škola byla umístěna ve dvou budovách, od sebe vzdálených několik stanic autobusem. Pendlovali jsme mezi budovami a byly jsme rádi, když profesoři při pozdním příchodu do vyučování trochu přimhouřili oko. Jeden z profesorů to neměl moc zvykem, vyžadoval dochvilnost. Ale jako každý člověk, nějaké ty lidské slabosti měl. Byl na ženské. Byl tehdy čerstvě ženatý. Ale prstýnek nenosil. My jsme o tom nevěděli do té doby, dokud za mnou a mou spolužačkou nepřišel s takovou zvláštní prosbou. Objevil se ještě chvíli před vyučováním, měli jsme mít zrovna ekonomii. Zavolal si nás dvě se slovy. „Můžete pro mne něco udělat, děvčata?" Samozřejmě jsme byly velmi zvědavé, o co půjde a přikývly jsme. A on pokračoval „mám jít večer s manželkou do divadla a ve sborovně na druhé budově jsem si zapomněl prstýnek. Dojděte, prosím, za profesorkou Adamovskou ,aby vám ho z mé zásuvky vydala, diskrétně, prosím." Se zcela vážnou tváří jsme přikývly a odešly jsme na druhou budovu. Nebyl problém. Paní profesorka nám dala předmět doličný a my jsme se vracely městem zpět do školy. Trochu jsme z jinak přísného profesora měly legraci. Už ani nevím, čí to byl nápad si prstýnek zkusit. Kamarádka vyzkoušela bez problémů. Pak jsem si prsten natáhla na prst já. Na prsteník mi byl velký, tak jsem ho dala na prostředník. Ale to jsem neměla dělat! Když jsem se dost vynadívala, jak mi sluší a chtěla ho sundat, nešlo to. Polila mě hrůza! Co budu dělat? Byla jsem z té nezvyklé situace tak vykolejená, že jsem vůbec nevěděla, co si počnu. Chvíli jsme na sebe vyděšeně hleděly. Pak Zdena začala jednat. Půjdeme do zlatnictví a zeptáme se, co s tím. Třeba budou s takovou situací mít zkušenost. Zašly jsme tam. Se shovívavým úsměvem vyslechli naše trable a poradili nám drogerii. „Kupte mýdlo a třete prst mýdlem, pak půjde sundat." Děkovaly jsme a jako o závod letěly do nejbližší drogerie. Skutečně to fungovalo! Jak jsem si oddechla. Do vyučování jsme přišly skoro po hodině, ale tentokrát profesor neříkal nic. Sotva skončilo vyučování, diplomaticky jsme šly za ním mimo třídu a prsten jsme mu předaly. Oddychli jsme si všichni.
Zařekla jsem se, že si už žádné prstýnky zkoušet nebudu. Až na ten svatební...
