Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Rodina
1968
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Rok 1968 a jeho události. Někteří ví a ... někdo nechápe, proč právě tento rok. A kdo chápe a ví, co zásadního se v tomto roce událo, zase třeba nechápe,jak můžu psát s humorem a nadhledem o tak závažné události. Události roku 1968 nebyly veselé ba právě naopak, to je zcela jasné, přesto právě o téhle události mohu psát s humorem a to z důvodu, že i když zde rok 1968 hraje hlavní roli,poukazuji na něco jiného - na část výchovy našich potomků v rodině. Jako odstrašující příklad tu uvádím sama sebe.
1968
Nedávno jsem se účastnila debaty, ve které se hovořilo o historii naší republiky konkrétně o roce 1968. Nejspíš většina, pardon menšina, z nás ví, co se tohoto roku událo. Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) v Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968, který zastavil reformní proces Pražského jara. Jestli si nyní myslíte, že tahle debata byla nudná, tak tedy nebyla. Sice nebyla ani žádná švanda, ale zajímavé to bylo, to tedy ano.
Ohledně roku 1968 toho bylo, je a jistě nadále bude řečeno i psáno dost a já rozhodně nemám v úmyslu nějaké informace přidávat. Ani žádné speciální informace nemám, kde bych na ně také přišla, žejo. Byla jsem v té době velmi malá holka. Jen mě trochu zarazilo, jak mnoho mladých lidí, jinak velmi chytrých a schopných, o této době tak málo ví. A měli bychom mít přehled o historii naší vlasti.
V roce 1968 jsem byla ještě malým děvčetem, na které rodiče neměli moc času a tak na mě velmi často dohlížela má o několik let starší nevlastní sestra. Bydleli jsme v blízkosti mostu, přes který v onen osudný den ráno 21. srpna přejížděly tanky. Bylo jich mnoho, velmi mnoho, já na ně zírala z okna a nechápala, odkud tak mnoho tanků najednou přijelo.
Čekala jsem, co tu budou dělat, když má sestra zvolala, že nastala III. světová válka. Jestli si myslíte, že jsem se vyděsila, mýlíte se. V té době jsem ještě nechápala význam slova "válka". Nevěděla jsem, jaké hrůzy se děly za I. a II. světové války, neznala jsem politiku, nevěděla jsem zhola nic a tak příjezd tanků byl pro mne jedním velkým dobrodružstvím.
Nejvíce mě tehdy zajímalo, kde ta spousta tanků bude parkovat, abych si je mohla prohlédnout zblízka. Jakmile jsem se dověděla, že stojí nedaleko na náměstí, během chvilky jsem tam byla, prohlížela si jeden tank za druhým a také všechny tankisty. Vůbec mě tehdy nenapadlo mít strach anebo ty vojáky pokládat za vetřelce, ale naopak, vše mi připadalo velmi zajímavé a chtěla jsem vědět, jak vypadá ta III. světová válka.
To tedy byly dost blbé myšlenky dítětě, ještě že něco takovýho se tehdy nestalo. Je dost možné, že bych již nebyla mezi živými a se mnou jistě mnoho dalších. Ale není se čemu divit, všechno vzniká z holé neznalosti. Ačkoliv mí rodiče měli za sebou dost zlých zážitků, nám dětem vlastně nikdy nic neříkali, no a ve škole se tehdy učili také všelijaké hlouposti, proto jsem si mylně představovala, že III. světová válka by byla jako naše lízátková válka, kterou jsme občas hráli s kluky za barákem.
A tak jsem na tom náměstí byla pečená vařená, obdivovala tanky i vojáky a hlavně čekala na tu III. světovou válku, že bych se eventuálně mohla též připojit. Do těch bojů, myslím. Nejspíš to bylo také mé první přání, jaké povolání si chci zvolit. Určitě to byl tankista ve III. světové válce. Nikdy, ani v mém nejmenším věku, jsem netoužila stát se princeznou.
Kdybych již tenkrát měla alespoň částečné informace přiměřené mému věku o válce, zajisté bych takhle příšerný touhy v sobě nepěstovala. Je až s podivem, co vše v dětských mozečcích vznikne za nápady. Dnes znám mnoho rodin a i v naší to tak nyní chodí, že již odmala podáváme dětem vhodné informace o všem, co je důležité. Ale - není to tak všude, což může být na škodu.
Já tenkrát s těmi svými hloupými nápady naštěstí dopadla dobře. Jelikož jsem se mezi tanky zjevovala často a bezelstně se s každým vojákem chtěla kamarádit, vojáci si na mě brzy zvykli a byli na mě hodní. Ten mi dal bonbóny, tamten žvýkačku, tamhle ten mě posadil na tank a tak dál. Prostě jsem si užívala. Když pak za několik dní z náměstí odjížděli a zase jich plno přejíždělo most u našeho domu, bylo mi to líto. V jeden den jsem najednou přišla o desítky kámošů a odjely i mé oblíbené dopravní prostředky - tanky.
Teprve po létech, přesněji těsně po sametové revoluci v roce 1989, jsem pochopila rok 1968, co vše a proč se událo, kolik obětí za to zaplatilo životem a byla jsem překvapená a smutná. Do té doby byl totiž pro mne rok 1968 krásnou vzpomínkou na prožitá dobrodružství, která se odehrály na našem náměstí plném tanků a vojáků.
V dnešní době si nedovedu představit, že by nějaké dítě bylo tak neznalé a naivní jako já tehdy. Sice se nezdá, že by hrozila III. světová válka -doufám a věřím, že tak nikdy nebude, doba je úplně jiná. Zato však z každé strany hrozí nějaké teroristické útoky, které páchají šílení fanatici a to vám povím, to je horší, mnohem horší. Nikdy nikdo neví, z které strany a kdy na vás někdo zaútočí.
Dalším alarmujícím faktem je i to, že stále více lidí, hlavně mladých, neví a ani je nezajímá, jaká je historie naší země. V kterém roce byla II. světová válka? Mnoho dětí a mladých neví. A kdy byla ta I. světová válka? Tak to už se vůbec neví. Co bylo v roce 1968? Tak tohle také málokdo z nejmladších ví. No někteří vám aspoň řeknou, že v té době ještě nebyl internet. Anebo už vznikal? Tak to zase nevím já. Ale protože máme ten internet, stačí se podívat a vše si mohu zjistit. A tak vím, že první vize počítačové sítě byla nalezena v povídce z roku 1946. V roce 1958 byla založena agentura ARPA. V roce 1969 byla zprovozněna síť ARPANET se 4 uzly, které představovaly univerzitní počítače v různých částech USA. Tak - vidíte to? Ani by mě nenapadlo, že počítačové sítě začaly vznikat tak dávno. Stačí jen chtít a - vím. A o tom to je.
Jsem ráda, že již dávno nechci být tankistou a už vůbec nechci žádnou válku a žádné násilí. Ale tu lízátkovou bych si občas zkusila i ve svém věku.
