Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: jarní, Téma: Muži

Mezi mužem a ženou...

Veronika Moreira, věk: 34 let

Věříte na skutečné přátelství mezi mužem a ženou? Jistě, spojení muže a ženy má od přírody svůj účel. Ale musí jít vždycky o ten jeden druh "spojení"? Dokáží spolu muž a žena komunikovat i bez chemie? Kdo to nezažil, asi neuvěří...

 

Mám přítele. Nemyslím milence… Prostě přítele. Kamaráda. Muže, s kterým jdu občas na dvě deci, muže, se kterým můžu mluvit o jiných mužích, muže, kterého klidně pozvu dál, i když jsem bez make-upu a oteklá od rýmy. Mám opravdového přítele. Muže, se kterým nespím.

Moje nejlepší kamarádka patří samozřejmě k těm, kdo v tenhle druh přátelství nevěří. „Je divnej“, to bývá její nejčastější reakce. „Seš si jistá, že není na kluky? Nebo že není ženatej? Je na starší? “ Když všechny ty její poťouchlé úvahy vyvrátím, končí pravidelně závěrem: „Tak seš divná ty. Nemyslí si třeba, že jsi na holky, že ne?“

Petr a Mirka jsou to dva úplně rozdílní lidé, rozdílné povahy, dva odlišné světy. Protipóly. Zatím se neznají.

Petr se nikdy o nic nepokusil, ani v situacích, kdy se mi to zdálo až nepřirozené. Naposledy jsme spolu uvízli ve výtahu. Celých dvacet jen mluvil. Civěla jsem na něj a přemýšlela o slovech své kamarádky Mirky. Jestli třeba nemá v něčem pravdu.

Mirka by si neodpustila své pochybnosti o mé nebo jeho sexuální orientaci, pohlavní vyspělosti a duševním zdraví. Já jsem však od té doby měla jasno. Přátelství mezi mužem a ženou existuje. Je upřímné, čisté a zcela přirozené. Muž a žena spolu navzdory všem předsudkům můžou příjemně trávit čas, bez toho, aby jí jeho zrak veškerou silou jeho slabé vůle nezačal sjíždět k prsům. Jde to i bez chemie. Ani příroda přece nezná jen primitivní pudy. Ne mezi mužem a ženou. V tom nás odlišila od zvířat. Ať si Mirka říká, co chce.


Dnes se konečně poznají. Není vyhnutí. Včera mě Mirka odzbrojila šokujícím nápadem. „Proč ho jednoduše nevyzkoušíš?“, řekla mi najednou, když jsme si u televize navzájem lakovaly nehty. „Vyjeď po něm,“ pokračovala.“ Vyzkoušej ho. Nabídni se mu a uvidíš. Určitě neodmítne, na to vsadím svou pověst “femme fatale,“ pobaveně sledovala moje znechucení. „Proč nemůžeš uznat, že chlap a ženská můžou být jenom kamarádi!“ vyjela jsem. „Rozumíme si, baví nás stejné věci. Konečně chlap, který nemyslí jen tím, co má v kalhotách.“ Můj výstup ji nepřesvědčil a tak jsme na sobotu domluvili společnou večeři u nás doma. 

Odpoledne jsem se viděla s Petrem. Chtěla jsem s ním probrat nějaké grafické úpravy mého webu, s čímž mi ochotně pomáhal. Na jeho ochotu jsem si už tolik zvykla, že jsem si ani neuvědomila, jak moc s tímhle sympaťákem ve svém životě počítám. Co kdyby mi jednou prostě řekl, že nemá čas nebo náladu? Že jdu nevhod?

Otevřel mi skoro nahý, s ručníkem omotaným kolem nejchoulostivějších míst. Asi jsem na něj dost dlouho tupě zírala. Se smíchem se omlouval a zval mě dál. Na jeho hrudi a zádech se leskly kapky vody ze sprchy. Měla jsem chuť sundat mu ten ručník a začít je stírat, ale ovládla jsem se včas. „Vyzkoušej ho, nabídni se mu, a uvidíš!“ Vymluvila jsem se na náhlou bolest hlavy a vypotácela se ven, nechápajíc sama sebe.

Večer začal docela obvyklou, nenucenou konverzací a skvěle vychlazeným vínem, které donesl Petr a které v Mirce rychle vzbudilo apetit i touhu se odvázat. “Femme fatale“ nepřestávala švitořit a zdálo se, že přes všechny, slušně řečeno, pochybnosti, na ní Petr udělal dobrý dojem. Bílé došlo, otevřelo se červené. 

Toho se brzy dostavil přirozený důsledek: Mirka se začala kolem Petra podezřele omotávat. Smála jsem se a sledovala je opilým zrakem, který už pomalu přestával stačit běhu událostí.

Najednou jsem tam byla navíc. Pořád se příšerně řehtali a Mirka se po něm vinula jak břečťan. Neodstrkával ji. Vzala ho za ruku a její úmysl, dotáhnout ho ke dveřím jejího pokoje, byl zřejmý daleko dřív, než se jí to podařilo. To už bylo moc. Sebrala jsem poslední síly, nahmatala svou kabelku, a když byli z dohledu, s řádným prásknutím dveří jsem zmizela. Tu noc jsem spala u jiné kamarádky, zdaleka ne nejlepší, a ráno jsem probrečela.

Odjela jsem k našim a dva dny jsem nebrala telefon. Ani jemu, ani jí. Zrádkyně. A on? Škoda slov. 

Třetí den stála u mých dveří. Čekala jsem omluvy, provinění, lítost a tak dál….nic. Koukala na mě a zdálo se, že se dobře baví. „Ještě věříš na skutečné přátelství mezi mužem a ženou?“ řekla. „Co tím myslíš? Jaké přátelství? Vy dva se sotva znáte!“ vyjela jsem. „Myslím, mezi tebou a jím, samozřejmě.“ Ušklíbla se a pokračovala, jako když matka chlácholí malé, umíněné dítě: „Ty ho přece miluješ. Žárlíš na něj. A když jsi ho nechtěla vyzkoušet ty, udělal to on. Prostě jsme to zkusili. Taky chtěl vědět, na čem je.“ Zírala jsem na ní a pořád nechápala. „Myslel si to co ty, že nemáš zájem. Bál se, aby něco nepokazil. Dokážeš se tvářit pěkně nepřístupně, ani o tom nevíš. Jasně, pořád jen kamarádi. Pořád dokola. Omíláš to tak dlouho, že už tomu sama věříš, a když pak vidíš, že se chystá rozdat si to s tvojí kámoškou, jsi nepříčetná. Proč asi?“ Civěla jsem na ní s otevřenou pusou. Ve dveřích se ke mně otočila. „Nic se mezi námi nestalo. Tak zřízený jsme zase nebyli, jasný? Když jsi odešla, bylo to jasný. Náš plán vyšel. Ty ho chceš a on tebe taky. Jestli nejsi úplně blbá, začneš to konečně řešit.“

A tak jsem to vyřešila. Jsme spolu. A nejsme kamarádi. Jsme milenci, partneři, jsme všechno, co muž a žena pro sebe mohou být. Příroda nás zřejmě od zvířat neodlišila zas tak moc. Příroda nás chce rozmnožit. Nic víc. To ostatní přírodu nezajímá. Ani Mirku, která mi už sehnala skvělého svatebního fotografa. Nejspíš sebe.

A já? Ptáte se, jestli pořád věřím na přátelství mezi mužem a ženou? Co já vím. Asi by to bylo hezké, ale vždycky to nejmíň jeden z nich začne vnímat trochu jinak. 

Asi to tak má být…


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing