Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: zimní, Téma: Kamarádky
Krabice plná pokladů
Lenka Kvitová, věk: 36 let
Člověk má obrovské štěstí, pokud ve svém životě potká alespoň jednoho dobrého přítele. Já jsem ho nalezla v kamarádce Evě, se kterou jsem se seznámila, když nám bylo čtrnáct let. Jelikož nás dělily kilometry, tak jsme naše přátelství udržovaly po řadu let prostřednictvím dopisů. Jenže, jak už to tak někdy v životě bývá, toto přátelství odvál čas.
Krabice plná pokladů
Když jsem dělala pořádek v úložných prostorách v našem bytě a zbavovala se zbytečného harampádí, tak jsem narazila na krabici od bot, truhlici plnou mých pokladů!
Krabice už přežila stěhování, rekonstrukci bytu a moje záchvaty uklízení. Nikdy jsem ji však nevyhodila a ani to v budoucnu neudělám. Jednou se stane dědictvím našemu synovi. Kdyby však chtěl obsah krabice někdy prodat, tak by mu za ně starožitník nedal ani haléř. Poklady mají obrovskou ale citovou hodnotu.
Pohlednice z výletů a dovolených, vstupenky z muzeí, hradů a zámků, přání od rodiny a přátel k narozeninám, Vánocům a velikonočním svátkům, pozvánky na svatby a v neposlední řadě balíčky dopisů svázané stuhou. Dopisy od dávných přátel, které jsem poznala na školní literární soutěži, na táboře apod.
Nejvíce dopisů za bezmála deset let jsem dostala od kamarádky Evy. Seznámily jsme se v létě na literární soutěži, když nám bylo 14 let, kam mě tehdy přihlásila má třídní učitelka, abych reprezentovala naši školu. (Už tehdy ve mně viděla obrovský literární potenciál, ha ha ha...)
Nevím, co rozhoduje o tom, že se dvě osoby setkají a okamžitě cítí, že jsou spřízněné duše a že k sobě neodmyslitelně patří jako Jing a Jang. Ale tak jsem se tehdy cítila s kamarádkou Evou.
A když jsme se po ukončení soutěže musely rozloučit, udržovaly jsme naše přátelství alespoň prostřednictvím dopisů. Měly jsme zájem setkávat se i osobně, ale z důvodu velké vzdálenosti a s ohledem na náš nízký věk, jsme se osobně setkaly jen párkrát, avšak touha dopisovat si nám zůstala...
Beru dopisy do rukou, vnímám vůni starého papíru, který po letech už zežloutl, ale dosud se nerozpadl a přepádá mne nostalgie...Do několika dopisů se začtu a vzpomínky ožívají, pluji časem a zase vidím sebe jako 14-ti letou dívku...
Dopisy obsahují kus našeho dětství a dospívání, první dětské lásky a první zklamání, všechny naše sny, přání a touhy, oč naivnější a nezkažené byly, o to vzácnějšími se nyní zdají být...
V dopisech jsme se dělily o naše kulturní zážitky, psaly si recenze na knihy a filmy, dávaly si tipy na vydařená divadelní představení, psaly jsme do nich vlastní básničky a úvahy...
Některé dopisy byly napsány jen na papíře vytrženém z notesu, ale jiné na krásném dopisním papíru nebo vyzdobené vlastními kresbami...
Kolik času jsme musely věnovat samotnému napsání dopisu a pak ještě kresbám! Ze všech dopisů vnímám přátelství, pozornost a zájem do nich vložený!
Ale co se stalo s naším přátelstvím?
Psaní dopisů po letech vystřídala nová moderní komunikace, začaly jsme si posílat e-maily, ale žádný z nich už nemám uložený na rozdíl od klasických dopisů.
A pak zasáhl život... Dostudovaly jsme, potkaly životní partnery atd. A přátelství odvál čas...
Naše cesty se na čas rozdělily, na psaní dopisů se zapomnělo...
Za pár let jsme se zase našly prostřednictvím sociální sítě a navázaly jsme kontakt, pošleme si někdy vzkaz, jindy nějakou fotku, ale to dávné porozumění a souznění se proměnilo v prach...
Proč už vlastně nepíšu dopisy? Nedokážu sama sobě dost dobře odpovědět. A píše vlastně v dnešní moderní uspěchané době dopisy vůbec někdo? Každý dá přednost moderním komunikačním prostředkům, protože má pocit, že ušetří čas, že je okamžitě ve spojení s kýmkoliv a že si je s lidmi mnohem blíže.
A je tomu skutečně tak? Například sociální síť Facebook nabízí mít v seznamu přátel až pět tisíc lidí. I kdybychom si do přátel přidali stovku lidí, o kolika z nich můžeme říci, že je opravdu známe? U kolika z nich můžeme tvrdit, že jsou skutečnými přáteli, ať už si pod tím pojmem představíme cokoliv?
Ale nebudu podléhat nostalgii a zůstanu nohama pevně na zemi. Kdybych v dnešní době posílala komukoliv dopisy, tak bych se nedoplatila, vždyť odeslání pouhého pohledu stojí kupu peněz. A tak při dnešních výhodných cenách tarifů je i pro mne v dnešní době výhodnější kamarádům zavolat, poslat zprávu.
