Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Prázdný šuplík
Jitka Kubešová, věk: 56 let
Fejeton pojednává o rozdílném myšlení můžů a žen, o tom, jak nám se někdy ty jejich mužské odpovědi nelíbí a nezdají. O tom, že prostě v mužském mozku existuje prázdný šuplík. Chcete vědět co to je? Tak čtěte!
Dnes jsem se úplnou náhodou ocitla v ryze mužské společnosti. Tak trochu něco jako firemní večírek a oslava nedávných narozenin. Taková malá pánská jízda a já jsem se uvolila, že budu svému příteli dělat řidiče. Nestěžuji si, že by to nebylo příjemné. Bez sklenky alkoholu se obejdu bez větších potíží. A jídlo? Jídlo bylo vynikající, zvláště tataráček na topince a uzený losos. No, jak říkám, ryze mužská společnost byla znát i z výběru laskomin. Nejdříve jsem vzorně seděla tak trochu mimo, nechtěla jsem být ten divný a rušivý element. Ale čím více sklenek koňaku pánové měli ve svých útrobách, tím více si mne začali všímat. Nakonec i já už jsem jim nepřipadala jako rušivý ženský element.
Mimo jiných, zvláště pro muže zajímavých témat, která všechny z nás dobře známe, se rozvinula i debata na téma „prázdný šuplík". Tedy rozumějte dobře. Nejednalo se o prázdné zásuvky, ba celé šatní skříně jejich manželek nebo milenek. Nejednalo se ani o poloprázdné šuplíky mužské garderoby s nedostatkem jejich trenýrek či značkových triček. Jednalo se o čistě mužské téma. O prázdný šuplík v mužském mozku. Nechci, aby to vyznělo nějak feministicky, nakonec to ani nelze, neboť toto téma otevřeli sami muži. Nejednalo se o něco, co mužském mozku chybí oproti mozku ženskému. Jednalo se o něco ženám zcela nepochopitelného. O šuplík mužského NIC.
„Prostě představte si těch tisíc šuplíčků v mužském mozku. V každém je něco, nějaké téma k přemýšlení. No a existuje jeden takový šuplík, ve kterém není nic", vysvětloval mi jeden z mužské společnosti. Ostatní mu vehementně přikyvovali. „A tak se ptám, jak je možné, že ženská nechápe mou jasnou odpověď na otázku, na co myslíš, když odpovím NA NIC?", polemizoval jeden ze spolupracovníků mého partnera. „No to je jasné, protože na NIC nelze myslet", snažila jsem se mu tu záhadu objasnit. „Na NIC sice myslet nelze, ale lze nemyslet na NIC", zněla zcela jasná a vyčerpávající odpověď. „NO tak já teda nevím, ale mně NIKDY nelze NEMYSLET NA NIC, protože vždycky na něco myslím", opáčila jsem. Obrátil oči v sloup a s ním dalších sedm mužských bytostí smýšlejíce stejně. „No typická ženská, ta prostě nepochopí, že chlap někdy nemyslí na nic a dokáže jen tak koukat a odpočívat", přidali se další.
No a já jsem konečně pochopila pro nás ženy nepochopitelné. Že asi na tom zrnko pravdy bude. Prostě chlapi dokážou někdy na nic nemyslet. Už chápu ten jejich tak trochu nepřítomný výraz, když přijdou z práce domů, zhroutí se do křesla a než úplně znehybní svůj pohled, stačí ještě hlesnout: „ Velký kafe". Proto na ně nedotírejte stále nějakými otázkami a hlavně se neptejte se, na co myslí. Odpověď, kterou byste se dozvěděly, by vás neuspokojila. Protože ta jejich by zněla: „ Na nic" a by byla pravděpodobně pravdivá, ač vám by se to jevilo úplně jinak. Muži totiž právě vytáhli z mozku ten pomyslný prázdný šuplík. Momentálně chtějí ticho a klid a to kafe. Nemějte pochybnosti, většina mužů to tak prostě má. Nám, ženám to připadá nepochopitelné, neuvěřitelné a podivné. My, ženy, většinou stále na něco myslíme. Na to, kdy uklidíme konečně ve sklepě, když už začalo jaro. Co donese Pavlík ze slohovky, nad kterou jste se včera celý večer trápily. Jestli tento měsíc vyjdete s penězi. Jestli vám do další výplaty neprodají ten krásný modrý svetřík. Na to, jak vás ten váš muž štve, jak jen tak sedí a lelkuje. Možná taky na toho nového kolegu z vedlejší kanceláře. Ten jeho krásný úsměv, který vám věnoval minulé úterý ...
Prostě ženský mozek je stále v pohotovosti. Možná by neškodilo vzít si z mužů příklad a taky si zavést nějaký takový prázdný šuplík. Občas si sednout do křesla, zavřít oči a jen tak si užívat a nemyslet chvíli absolutně na NIC. Jenže podaří se nám to někdy?
