Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: podzimní, Téma: Zaměstnání
ČAS
Dana Beňaková, věk: 60 let
Čas se dotýká nás všech. Do jisté míry ho můžeme třeba i ignorovat a dělat si podle svého, jenom...jenom do toho zaměstnání musíme chodit podle času,který nám naši mocní zrovna vyberou - letní, zimní, středoevropský...a bůh ví jaký nakonec ještě to bude.
Čas
Čas, neustálý problém lidstva.
Jendou je ho málo, podruhé zase příliš, potřetí strašlivě letí nebo se naopak zase neúnavně vleče.
Leta letoucí si lidé lámou hlavy, jak jen to zařídit, aby toho času měli vždy právě tolik a takového, jak zrovna potřebují. Jenže marně. Příoda má svoje zákony a čas je neúprosný.
Všechny tyzměny na letní a pak zase zimní čas v konečném důsledku nikomu nic převratného nepřinesly, spíše naopak.
A tak konečně i evropské „hlavy pomazané" došly k názoru, že motat dvakrát ročně ručičkama od hodin sdopředu a zase nazpátek, je nesmysl, který citlivějším jedincům jen pokaždé rozhodí jejich biorytmus.
Člověk neznalý úředních postupů tedy z rozhodnutí mocných víc než pookřeje.
Když ale poslouchá dále, nestačí se divit.
Prý ten návrat k neposunování času není jen tak jednoduchý, a že bla, bla, bla...mysleli ,že se to stihne až tak za další dva tři roky...Přitom to přemotávání hodinových ručíček dvakrát ročně, to stihnout jde, ale přestat s tím, tak to ne. Obyčejnému člověku tohle hlava nebere.
Tak se vrátíme „k normálu" a přestaneme blbnout, copak na tom je něco složitého?
Jenže ouha, to ještě není všechno, co mocní z EU vymysleli. Při tom střídání máme po určitou dobu roku letní a po určitou dobu zase zimní čas.
No a teď, když to přehazování časů skončí, si údajně že každá zemička bude moci vybrat, který že čas si zvolí. Zvolí za ten svůj neměnný, zda ten letní nebo raději zimní.
Normální člověk nevěří svým uším. Čas je přece jenom jeden.
Jistě, existuje SEČ a tak podobně, jenže takhle to ti mocipáni nemysleli.
To bylo a ještě i dnes je, posměchu, že kdysi si určitá vládnoucí skupina dala heslo „poručíme větru dešti", s jehož plněním pak to byl víc než problém. Poručit větru deště nedokážeme ještě ani dnes.
Odedávna lidévstávali a uléhali podle sluníčka, podle přírozeného rytmu přírody. Poledne bylo, když slunce stálo na obloze nejvýše, klekání se zvonilo po setmění, vstávalo se s kuropěním...Vše mělo tak nějak přirozenou logiku „všehomíra".
Dnes? Dnes si každý chce udělat ten čas podle sebe, každý, kdo jen trochu může ovlivnit, tak chce ten čas podle sebe. Jeden nemůže dospat, protože je tzv. „skřivan", druhý se nevyhrabe z postele před desátou a ke spánku uléhá až dlouho po půlnoci, protože ona je zase „sova", ale každý z nich chce jen tu svou potřebu a vůli vnutit všem ostatním okolo.
Dobře, ať si jede po svém, ale to kvůli tomu musí měnit čas přinejmenším pro celý stát?
To aby se z nás ten vesmír či příroda zbláznila! A ono do toho taky už moc nechybí.
Například letos je vše o takový měsíc dříve, než jsme zvyklí.
Jenže...jenže jak to asi bude vypadat, když si s tím časem bude každý „verglovat" jak zrovna jemu se zlíbí, že už pak nikdo si nebude jistý, jak to s tím časem je doopravdy. Hodina sem, hodina tam, prákrát se v tom posunu spleteme a namísto nazpátek nechtěně posuneme „někam" (ať už dopředu či nazpátek) ještě jednou o další hodinu...A tak se dost možná i dočkáme doby, kdy půlnoci budeme říkat poledne nebo pravému poledni ráno.
Ještěže ta příroda má svůj vlastní „rozum" za nás za všecky a jede si stále podle svého. To jen my, lidé, když nemůžeme jinak, tak to tisícileté zaběhnuté aspoň přejmenováváme po svojem - byť bysme tím
