Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Literární klub
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Čtete v dnešní počítačové době knihy? Já věřím, že mnozí z vás ano. Vidím to v knihovnách, stále je tam dost čtenářů. Jsou určitě mezi vámi i tací, kteří mají ambice nejen číst, ale také psát. Pokud ano,vytrvejte a pište. Máte - li talent, jistě se časem projeví. Jestli máte jiné ambice či sny, určitě si za nimi jděte a nic nevzdávejte a zbytečně neodkládejte. Čas tak rychle letí a je velká škoda ho promarnit. A vězte, nikdy není pozdě jít za svým snem. Vždy byste si měli najít čas, abyste svůj život prožívali aktivně, navazovali nová přátelství, která vás obohatí, dělali si radost třeba jen tak.
V dnešní době počítačů už se tolik nečte jako kdysi, ale naštěstí se stále ještě najde dost lidí, kteří si rádi vezmou knihu a ponoří se do zajímavé četby. Mezi takové čtenáře patřím i já, ačkoliv kdysi jsem také četla mhohem více než nyní. Ale to již tak bývá, časy se prostě mění.
Ačkoliv vládne počítačová doba, přesto stále a naštěstí existují knihovny, které mají poměrně dost členů. Já jako častý návštěvník tohoto zařízení mám docela přehled. Ovšem mé zájmy ohledně literatury jsou mnohem širší. Nejenže mne baví čtení, ale baví mě také tvůrčí psaní, výlety za literaturou, životopisy mých oblíbených spisovatelů .... Je toho dost.
Nastal den, kdy jsem konečně dospěla k rozhodnutí založit literární klub. Jakmile jsem dostala nápad se založením klubu, ihned se do mé hlavy vřítila celá smršť nápadů, o čem klub bude, co budeme podnikat, kdy a jak se budeme scházet, koho oslovíme, co nového vytvoříme a tak dále.
Zatím jsme byly jen tři členky a rozhodovaly jsme se o názvu našeho klubu. Vyhrál název "Literární klub Jane Austen" s podtitulem "Coffee and friends." Někdo se hned ptal: "Proč právě Jane Austen? To se budou číst jen její knihy?" Zcela jednoduché vysvětlení. Milujeme spisovatelku Jane Austen a milujeme její knihy. Tato skvělá spisovatelka žijící v letech 1775 až 1817, předběhla svou dobu a její tvorba je čtivá a oblíbená dodnes. Kdo by nemiloval třeba: "Pýcha a předsudek" či "Rozum a cit," Která z nás by si nepřála poznat muže jako byl úžasný pan Darcy. Název neznamená, že budeme číst pouze knihy Jane Austen, jen vyjadřuje náš přednostní zájem o tuto spisovatelku a velký zájem o klasickou tvorbu a anglickou literaturu. Začneme Jane a pokračovat budeme sestrami Brontëovými, až dojdeme třeba k Agathe Christie a možná časem i k nějaké scifi či k naši Božence Němcové. A náš podtitul v angličtině jen vyjadřuje radost z čtení knih od anglických autorů a posezení s přáteli nad kávičkou, kdy budeme rozebírat vše, co jsme přečetli.
Takže vznikl můj první Literární klub a já se docela dmula pýchou, že jsem svůj nápad dotáhla do konce a nevzdala ho jako jiné skvělé nápady, co jsem kdy měla. A že jsem jich měla. Už v raném mládí jsem holdovala čtení a tvůrčímu psaní, to bylo nápadů. To bylo možná "skvělých" literárních děl, která pak mou vlastní blbostí skončila v koši. Jen považte, mé první skvělé dílo byl nekonečný román o upírech. Jistě byl báječný. Jak by ne, když ho s oblibou přečetl celý náš dům a dokonce i dva bloky vedle. Kromě toho to byl první a poslední román, který přečetla má sestra Yveta. Nikdy před tím a ani potom již nic nečetla, není totiž čtenářkou jako já a má další sestra.
O pár let později jsem tento román o upírech roztrhala a zahodila. Důvodem bylo jen to, že tento můj první román daly k přečtení všem těm sousedům bez mého vědomí mé sestry, což já tehdy považovala za urážku. Ačkoliv měl tento román u sousedů úspěch, já byla zdrcena žalem nad porušením svých autorských práv. Haha, jak směšné. Později jsem svého činu litovala. Jak ráda bych dnes četla svou prvotinu. Jistě by to bylo zábavné.
Potom jsem se rozhodla konečně napsat nějaký pořádný román, který by mi mohl někdo vydat. Rozhodla jsem se pro detektivní žánr. V té době jsem hodně četla detektivky Agathy Christie a E. S. Gardnera. Možná jsem se tehdy domnívala, že se stanu takovou Agathou Christie z Čech. Ha, jak mylná představa. Předčit tuto královnu detektivek by znamenalo mít větší talent a více zkušeností než tato úžasná paní. A mě tehdy bylo pouhých 20 let.
A tak jsem si promyslela děj a postavy a začala psát svou báječnou detektivku. Doslova jsem psala a psala. Pohltilo mě to tolik, že jsem stále psala. Už dávno bylo jasný, že obsah se nemůže vyvíjet tak, jak jsem si jej původně vymyslela. Začalo mě to hodně bavit, já psala a rozvíjela svůj příběh a sama jsem ještě netušila, koho udělám vrahem. Román jsem nedokončila, nebyl čas. Rodina, další studium, různé aktivity. Moje "slavná" detektivka skončila při stěhování někde v koši.
Občas jsem psala jen tak nějaké vtipné příběhy pro pobavení přátel, bavilo je to, což mě těšilo. Tak jsem jednou poslala jeden příběh i do TV a ten se líbil samotnému panu Menšíkovi. Bohužel, tento skvělý herec předčasně umřel.
A tak šel život, pořád se něco dělo, další dítě, další studia, práce, rozvod, nový partner, další studium, náročná práce, rozchod, takový koloběh života, kdy psaní muselo jít stranou. Čas ubíhá velmi rychle.
Kromě psaní byly v mém životě i další zajímavé nápady a projekty, které jsem nedotáhla do konce. Ať už to bylo z jakýchkoliv důvodů, neuskutečnila jsem je, jen nápad a .... nic.
Naštěstí přišla doba, nebo jsem snad k tomu konečně dospěla, že jsem si uvědomila, jak léta letí a nikdo z nás tu není věčně. Máme dělat to, co nás baví. Máme si plnit své sny. Měli bychom dotáhnout do konce vše, co jsme začali. Měli bychom mít stále před sebou nějakou motivaci. Měli bychom mít čas na své koníčky a přátelé. Měli bychom .... Je toho tolik, a proto je škoda trávit náš volný čas pouhým nicneděláním či zbytečnými činnostmi.
Já jsem nyní přesvědčená, že náš literární klub bude skvěle fungovat, snažím se pro to dělat maximum a hlavně - baví mě to. Pokud se cokoli dělá s nadšením a láskou je zdar zaručen. Náš klub se začíná rozšiřovat, už máme nachystaný program, navazujeme kontakty a hlavně těšíme se na společná setkání, na nové přátelé, na nové podněty, na toulky za literaturou, na spoustu dalších věcí.
Je zvláštní, jak se přemýšlení každého z nás věkem mění. Kolik bychom toho dokázali, kdybychom si mnohé uvědomili či pochopili dřív. Vědět tak vše kdykoliv to potřebujeme. Jenže život není jen procházka růžovým sadem, skoro na každém rohu nás čeká nějaká menší či větší překážka nebo výzva a jak se každý z nás k ní postaví je již různé. Neexistuje návod na život, neexistuje růže bez trní.
Jisté je, že jednou pochopíme všichni. Pochopíme smysl života, pocítíme, co je důležité a co ne, budeme si vědět rady při různých životních překážkách. Zůstanou však i věci, které třeba nepochopíme nikdy. Stane se, že nestihneme v životě vše, co jsme chtěli. Těžko říci a odhadnout, jak se každému z nás bude život vyvíjet, to snad ví jen skutečný jasnovidec či sám Pánbůh. Avšak každý z nás může toho sám pro sebe udělat hodně. Já už vím jak a vy ... na to také přijdete.
