Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2019, Kolo: jarní, Téma: Rodina
Když člověk zestárne
Jana Kořánová, věk: 71 let
Jak to v nevěřících rodinách dnes vypadá. Jak kariéra vládne nad citem a úctou! A jak tím pádem přibývá nemocí a zbytečně! Jen se stačí zamyslet a změnit to.
Když člověk zestárne
Je to smutné, když starý člověk zůstane „na stará kolena" sám. Staral se, šetřil, pomáhal, jak jen mohl a teď je sám. Jakákoli pomoc, i o kterou si řekne, zůstane nevyslyšena. Je „odložen", nepotřebný, protože už nedává, nebo dává jen málo, nedostatečně. Protože se „karta obrátila" a on potřebuje občas pomoci. Protože už dosloužil a už jen zatěžuje. Už by měl umřít, neobtěžovat, když nepomáhá, nic neposkytuje, není použitelný! Co s ním? Takový je pocit dnešního starého člověka v dosti případech a je to smutné!
Práce, starosti, zatěžování se s někým, z kterého již nic moc není. Je nová doba, jiná , a mít někoho na obtíž, ač blízkého člověka, když na něho není čas, když už nedává, když už nepomáhá? Jen zatěžuje! Už by měl odejít!
Je smutné, když to tak v rodině dopadne a smutné pro všechny její členy, když se s ním nejedná dobře! Když je „odsunut" na druhou kolej, na přítěž, zátěž, na něco, čím není výhodné se zabývat! A i když se snaží udržet vzájemně si pomáhající rodinu, tak mu to, Bohu žel, nevyjde a musí to vzdát. Zkrátka dosloužil.
Není tento případ ojedinělý, takto starší lidé popadají ve velké většině. Kdy jim zůstávají jen oči pro pláč. Jiná doba , jiné mravy! A je to velká škoda pro všechny.
Je nějaké shromaždiště odložených lidí? Kdyby bylo, bylo by jich tam dost. Tak, jako odložíte staré oblečení, staré věci, tak to vypadá s mnohými dříve narozenými.
Celý život si odříkali, starali se, pomáhali a viděli v tom své poslání, že je to tak v pořádku, že to tak má být. Vždyť na „stará kolena" mu zase pomohou mladí, mladší generace? Nestává se, mladí na to zapomínají, nemají čas! Není kdy! A oni musí vydělávat, dělat kariéru, mít víc financí, mít se dobře. A o čas ani peníze nebudou přicházet, nebudou vyhazovat za starého, opotřebovaného, člověka. Tomu zbývají jen oči pro pláč a ten už nic nepotřebuje. Nic!? Ani péči, ani vynaložený čas. To by byla ztráta času, investice, která by se už nevrátila.
Bohu žel to tak je v nevěřících rodinách. Užívají si, rozvádějí, namlouvají a stále dokola, jak jen to je možné! A pak kariéra na sebeuplatnění , ukázat se, jaký jsem, jak jsem schopný!
Ten starý člověk pak pláče, kudy chodí. Citový chlad, zklamání, nevděk a opuštěnost, to bývají „přátelé" starého člověka této, dnešní nové doby.
Psychosomatická onemocnění s tím úzce souvisí, z čeho jsou? Neví se v mnohých případech, ale ví se, že všechna onemocnění jsou psychosomatická! Tedy na všech se menší, či větší měrou podílí psychika. Tedy ta opuštěnost, osamocenost, se na všech nemocech podílí! A nemocí z opuštěnosti mladými je tedy dost, hodně! Mohou se nazývat různě a stále přibývají a u mnohých onemocnění početně, jako stát, vedeme a není to smutné? A dá se s tím něco dělat? Stálo by za to se nad tím zamyslet, pokud nemá být hůř. Příčinám psychických či fyzických onemocnění, od rakoviny po stařeckou demenci, po potíže s pohybovým aparátem, na všech spolupracuje psychika. Zbytečné zkracování či ztěžování životů, znepříjemňování té „chvíle" , co žijeme, co jsme tady, na tomto světě!
Vždyť musíme všichni zemřít, tak jestli staří zemřou dříve, nebudou nás alespoň zatěžovat! Nebudeme se muset starat, nebudou nás „brzdit v růstu", uděláme větší kariéru. To, že si odříkali, to je jejich věc, to se nás netýká! Máme se dobře a je to jen a jen naše zásluha, nebudeme na ně přeci doplácet. Jak se nám to vrátí? Máme na to právo!
Bohu žel, to není ojedinělé, takové uvažování mladší generace. Sobecký přístup mnohých, mladších lidí. A je to smutné!
