Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

Látkování jako vášeň

Linda Holubová, věk: 31 let

Pro svůj fejeton jsem si vybrala téma, kterým nyní momentálně žiji a myslím, že by o něm mělo vědět více maminek - přebalování látkovými plenami.


Když jsem byla na začátku prvního těhotenství, ani ve snu mě nenapadlo přemýšlet o jiném druhu přebalování, než jsou jednorázové pleny. Vždyť jich je na trhu takový výběr – od velikostí pro nedonošeňátka až po běhající děti, od malých balení až po „mega packy“ a od plenek tzv. za korunku až po balení, kvůli kterým si rodiče sáhnou pěkně hluboko do kapsy. Nejlevnější samozřejmě bývají v obchodech buď úplně dole, kam se člověk sotva ohne, nebo pro změnu zase až úplně nahoře, kam dosáhnout bez štaflí je nadlidský úkol. A v úrovni očí, jak jinak, značky běžící v reklamě, zaručující to nejsušší a nejlepší přebalení. Dlouho jsem tenkrát, jako ještě nic neznající budoucí matka, přemýšlela a vybírala, které by z tak obrovského výběru mohly být, pro naše zatím nenarozené miminko, tím nejlepším. Nakonec jsem pro začátek vybrala jedno balení, které mi padlo do očí svým pěkným obalem a bylo označené číslem „2“. Neřekla bych, že ten pěkný design měl na funkčnost a savost plenek uvnitř obalu nějaký vliv, ale jinak bych s jejich výběrem, jako člověk narozený ve znamení vah, zřejmě zápasila ještě dlouho, a porod, jak se mi ke konci těhotenství zdálo, se kvapem blížil.

Naštěstí jsem během těhotenství chodila na kurz předporodní přípravy a asi měsíc před mým očekávaným porodem jsme měli lekci o přebalování – o látkových plenách. Do té doby jsem ani netušila, že tyto pleny v dnešní „moderní“ době, ještě někdo používá. Věděla jsem, že moje mamka má doma v šuplíku schovaných pár čtvercových plen po nás, ale přišlo mi to spíš už jen jako taková retro vzpomínka na něco, co bylo, ale už je dávno pryč, překonané. Ale lekce byla tak zajímavá a poutavá, že jsem doma ihned sedla k počítači a do vyhledávače zadala sousloví „látkové pleny“. A kupodivu mi vyjela taková spousta stran o tomto způsobu přebalování, až mi z toho šly oči kolem. Tolik různých druhů a krásných barevných provedení, a látka je zároveň pro dětský zadeček to nejzdravější a nejšetrnější…, měla jsem jasno, jdu do toho. Teď jen opět v tom nepřeberném množství druhů a značek vybrat to, co by nám asi tak mohlo vyhovovat nejvíce. Jako zázrakem jsem jednou otevřela stránky s plenkami, které vyráběla a prodávala jedna paní v našem městě, a které mi svými příjemnými barvami ihned učarovaly. Ještě čtrnáct dní před porodem jsem se k ní vydala, nakoupit si tu „svou“ plenkovou výbavu. Vzala jsem si od ní tenkrát dvoje svrchní kalhotky, jedny na patentky a jedny na suchý zip, a šest dlouhých vkládacích bambusových plen – tři třívrstvé a tři čtyřvrstvé. Se třemi balíky čtvercových plen koupených pár dní před tím v kamenném obchodě, to byla moje výbava do začátku s tím, že uvidím, jak to půjde a jak mě to bude bavit. A miminko se mohlo narodit.

V porodnici jsem spotřebovala ten jeden balík jednorázových plen, které jsem měla nakoupeny dopředu, a doma jsem pak najela už pouze na „látkování“. A sama jsem se až divila, jak mě to začalo bavit. Zezačátku byl samozřejmě trochu problém s tím, jak vůbec správně složit čtvercovou plenu, dát do ní savou bambusovou vkládačku a jako třešinka na dortu to vše ještě nějak připnout na mimčo tak, aby nikde nic neprotékalo a dítku plena vyloženě nevadila, ale každý začátek je těžký a za pár dní se vše poddalo a přebalení pak už byla otázka, troufnu si říct, dvou minutek. Namáčení, praní a věšení, které se odehrávalo cca jednou za tři dny, pak byla příjemná změna od neustálého bytí s miminkem. A v létě na sluníčku plenky chytily takový ten krásný nádech svěžího vzduchu.

Asi po půl roce, kdy už se všechno tak nějak zaběhlo, jsem na internetu začala pátrat po dalších a dalších druzích a značkách látkových plen a začala jsem zkoušet, s čím bychom byli nejvíce spokojeni. Na dětských bazárcích jsem pročítala všelijaké recenze, z nichž některé mi s výběrem opravdu pomohly, ale některé naopak vůbec. Nejlepším způsobem výběru stejně bylo vždy si nějakou plenku koupit, a pokud nebyla podle našeho očekávání, tak jí opět přes inzerát prodat. V životě bych neřekla, že je o toto zboží takový zájem, ale látkujících maminek zřejmě přibývá a každá hledá právě tu „svou“ značku, a každé vyhovuje něco jiného. Vyzkoušela jsem vše možné, od vícevrstvých čtvercovek, přes plenky s „chobotem“ či plenky motýlkového typu, až po plenky, které u sebe savou vkládačku měly přímo přišitou. Od zapínání na patentky či na suchý zip až po přichycení snappi sponkou, se kterou jsme se zezačátku dost praly, ale nakonec jsem zvítězila a nyní je velmi ráda používám. Od hladkého vzhledu až k takzvanému plyšovému vzhledu „minky“. Ke konci plenkového období prvního miminka jsme se dostali i k plenkám AIO, neboli anglicky „all in one“ a česky „vše v jednom“, které nám velmi vyhovovali na cesty k doktorům, na různá dětská cvičení a plavání, nebo jen na výlety s rodinou a k takzvaným „vlňákům“, o kterých se říká, že jsou opravdu tou nejzdravější metodou přebalování, protože veškerá vlhkost jde od miminka pryč, a nezůstává, jako v případě nepropustných svrchních kalhotek či plenek AIO, a které jsme používali hlavně na noc.

S druhým miminkem to už pak bylo jasné – v porodnici spotřebován jeden balík jednorázovek, myslím, že značka nějakého velkého obchodu, stejně mi to nakonec přišlo vše na jedno brdo, a doma pak už čtvercovky, bambusovky, snappi sponka a vlňáčky navrch. Sice mi ještě ke všemu tomu praní, věšení a skládání přibylo ještě jednou za měsíc vyprat vlňáčky zvlášť v přípravku na vlnu a nalanolínovat je, či chcete-li naimpregnovat, aby správně fungovaly, ale rozhodně mi to nevadí. Zkrátka jsem se v látkování našla a neměnila bych. Veškerá ta „práce“ kolem mě hrozně baví a naplňuje. Starší syn, kterému je nyní dva a tři čtvrtě roku mi navíc strašně rád se vším pomáhá - dává plenky do pračky, nabírá lžící prací prášek a sype na prádlo, zapíná čudlík, aby sestřičce vše hezky vypral, venku mi pak při věšení podává kolíky, a poslední dobou už se angažuje i ve skládání plenek, kdy z každé plenky vždy udělá krásnou kouli s tím, že je složeno a nosí je do šuplíku. Ze kterého já, večer, když už jde spát, zase všechny ty kouličky vyndám a složím podle svého. Možná to někomu připadá jako zbytečná práce ve srovnání s jednorázovými plenami, kdy je maminky pouze sundají z miminka, vyhodí do koše a nandají novou, ale už jen ten společné strávený čas a „práce“ se starším synkem a navíc pocit, že svým dětem dávám od začátku to nejlepší i v plenkovém období, stojí za to. A to nemluvím o šetrnějším chování k přírodě, kdy jsem jednou někde četla článek, že každé miminko přebalované jednorázovými plenami zahltí přírodu teď už přesně nevím kolika tunami spotřebovaných plen.

Prostě a jednoduše mohu s jistotou říct, že pokud by nám bylo dáno a já byla potřetí těhotná, ani ve snu by mě nenapadlo přemýšlet o jiném druhu přebalování, než jsou látkové pleny, staly se pro mě vášní. Někdo by třeba mohl říct, že by i rád takto přebaloval, ale prostě na veškerý ten humbuk kolem nemá čas, ale i já sama jsem při prvním miminku ještě dálkově studovala ne zrovna lehkou vysokou školu a s hrdostí a úsměvem ve tváři, a nyní už i vysokoškolským diplomem doma v šuplíku, mohu říct, že to jde, jenom chtít. 

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Utajené nákupy

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý trpíme nějakou tou úchylkou. Ovšem možná díky těm úchylkám je náš život pestřejší a dokonce může upevňovat...

Téma: Rodina

Babka šetřilka

Dana Beňaková, věk: 59 let

Přečíst

Šetrnost je jistě vlastnost víc než chvályhodná. Ale chtít druhým vnucovat věci, které už mají své dávno odslouženo, byť...

Téma: Rodina

Prostě mu najdeš jiného tátu

Vladimíra Čechová, věk: 39 let

Přečíst

Dá se zapomenout na slova vyřčená v hádce? Je lepší vědět nebo zapomenout? Kdy ještě stojí za to bojovat a kdy je lepší se otočit...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing