Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Vánoční kouzlo
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Nejkrásnější svátky roku - vánoce. Pomalu a jistě nám již klepou na dveře. Jako šílenci běháme po obchodech, nakupujeme všechno možné i nemožné. Uklízíme, doháníme, co je třeba a potom uštvaní usedneme k vánočnímu stromku. Prrr! Letos to uděláme jinak. Posaďme se, zasněme se a ... třeba přijde i to vánoční kouzlo. ... a možná bude padat sníh.
Vánoce. Mnozí je milujeme, někteří zatracujeme a některým je to šum a fuk. Já se vždy na vánoce těším. Ano, těším, i když jsem dávno dospělá. Ve svém životě jsem zažila spoustu vánoc - krásných, méně krásných a jedny dokonce ... smutné. Každopádně vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem. Jediné, co mi již pár let chybí, je nějaké to - vánoční kouzlo. Chybí mi něco zvláštního, něco, co udělá z vánoc takový ten kouzelný svátek. A nejsem v tom sama. S podobným názorem jsem se v posledních letech setkala víckrát.
Ovšem otázkou je, co si kdo představuje pod pojmem vánoční kouzlo, názory se velmi různí a mnozí je ani nedovedou definovat. Vánočním kouzlem může být setkání s rodinou, kterou během roku málo vídáme. Jenže pro jiné zase rodinné setkání může znamenat trauma či pohromu. Znáte to, rodinné vztahy někde bývají velice složité.
Vánočním kouzlem pro mnohé z nás je sníh, který v posledních letech zřídkakdy vídáme. Nádhera, když sněží a vše kolem nás je zachumláno v bílém kožichu. Paráda, pokud si děti můžou vytáhnout boby a sáňky či stavět sněhuláky. A nejen děti, ale i mě tohle baví.
Více materiálním lidem stačí, pokud je pod jejich umělým vánočním stromkem veliká kupa dárků od těch drahých až po ty nejdražší. Nové auto, nový luxusní byt, zájezd na daleký kontinent, v horším případě pouze počítač nebo nový televizor, to je pro určitou skupinu lidí to opravdové vánoční kouzlo. Proč ne, když jsou dostatečně bohatí. Proti gustu žádný dišputát!
Někteří človíčkové jsou spokojeni, pokud se jejich stůl prohýbá pod velkým množstvím jídla. To, co si třeba během roku nedopřávají, si v plné míře dopřejí právě na vánoce, a tak jedí a jedí ... až se přejedí. Bolí je pak bříško, přibydou kila navíc a ohromné zbytky jídla se vyhodí do popelnice. Co naděláme, český člověk je žravý a rád nechává zbytky - mnoho zbytků. Co by na to řekla babička Boženy Němcové. Ale co, jen si dopřejme, jsou přece vánoce.
Jsou také mezi námi lidé, kteří vytvoří takové vánoční kouzlo pro jiné. Nemyslí jen na sebe, pamatují také na opuštěné děti, nemocné či staré lidi a zvířátka. Pomůžou nejen finančně, ale nakoupí dárky, uspořádají vánoční představení, navštíví nemocnice a dětské domovy a tak dále. Krásná to činnost. Jen by se na ni nemělo zapomínat i během roku. To víte, mít se trochu líp jen jedenkrát ročně je docela málo.
No a třeba pro takovou zamilovanou dvojici může být vánočním kouzlem již jen to, že jsou spolu a drží se za ruce u vánočního stromečku. Totéž platí o lidech, kteří se málo vídají, i když se mají navzájem velmi rádi, a tak vánoce jsou dnem srdečných setkání. Jsou kouzelným dnem, kdy se pospolu posadí k vánočnímu stromku a užijí si atmosféru kouzelných vánoc.
Nejspíš to bude někde v nás, pokud máme pocit, že během vánoc postrádáme ono správné vánoční kouzlo či tu báječnou vánoční atmosféru. Možná je chybou nechávat se ovlivnit všemi těmi vymoženostmi dnešní moderní doby. I já pamatuji dobu, kdy bylo všeho míň, ale v podstatě bylo všeho víc. Dnes je toho tolik, plné obchody, tisíce možností jak strávit Štědrý den a svátky vánoční, mnohdy nevíme kam dřív.
Naše doba nám nabízí plno obchodů otevřených po celý den. Obchody nám nabízí spoustu zboží - tisíce různých vánočních ozdob, stromků či nepřeberné množství různých druhů vánočního cukroví ... Máte - li dost peněz, nemusíte na vánoce nic dělat. Vše nakoupíte a máte hotovo. Bavit se můžete přepínáním různých TV stanic, kterých je také mnoho. Každá stanice se předbíhá v nabídce vánočních programů a vy můžete koukat a koukat a ... ani povídat si nemusíte. Také jak byste to chtěli všechno stihnout.
A máte - li méně peněz - nevadí. Cukroví si upečete sami, nabízí se akční ceny potravin, nebo akční zlevněné cukroví, když je v prodeji těsně před svátky. Prostě mnoho věcí v těch mnoha obchodech mívá slevy, určitě dobře a levně nakoupíte. No a taťka si může ještě třeba přikoupit lahvinku alkoholu, aby si dal nějakou tu štamprličku, udělal si náladičku a nemyslel na to, že pod jejich stromečkem bylo jen malé autíčko z umělé hmoty pro synka, zatímco movitý soused odvedle dostal pod stromek opravdové Ferrari. Ale přiznejme si, takové rozzářené oči dítěte nad autíčkem jsou milejší a krásnější, než vítězoslavný pohled zámožného muže na jeho nového miláčka jménem F E R R A R I.
Jako dítě jsem milovala vánoce s vůní jehličí. Táta přinesl vánoční strom rovnou z lesa na štědrý den. Máma napekla báječné cukroví, které jsme brzy snědli. Na stromečku visely staré, ale krásné ozdoby od babičky a mezi tím i pár čokoládových figurek. Na večeři byl úžasný bramborový salát od maminky a samozřejmě kapr, polévka a vše co dle tradice k štědrovečerní večeři patří. Následovalo rozbalování dárků, obyčejných ale nezapomenutelných. Já vždy měla velkou radost z nové knihy a v pubertě i z nového oblečení. Tomu všemu však vévodila nová super aktovka do školy a v pozdější době pak výbava od babičky. Bylo méně programů, tudíž TV jsme moc nesledovali, zato venku - jó venku tak tam byl - sníh. Krásný, bílý, třpytivý sníh.
Na vánoční svátky jsme lyžovali a sáňkovali ostošest a stačilo jen vylézt z domu. Dokonce i babička si dala říct. Nejdříve mě stále na něco upozorňovala a brblala, potom si opatrně přisedla na sáňky, ale za chvíli se s jízdou sžila jako ten pan Anděl z filmu "Anděl na horách."
V dospělosti jako manželka a matka jsem se také snažila během vánočních svátků vycházet z rodinných tradic, docela se to dařilo. Pekla jsem cukroví, s manželovou pomocí nakoupila, navařila. A potom jen šťastně koukala do rozzářených očí svých dcer, když tam byla třeba ta Barbie. Jenže něco bylo už jiné. Bylo méně sněhu, místo kapra byl kuřecí řízek, a bylo mnohem více dárků. Po pár letech krásný vánoční strom z lesa vystřídal vánoční strom z umělé hmoty, aspoň že živé větvičky zdobily byt. A bylo ještě méně sněhu.
Zase uběhlo pár let a sníh z měst zmizel docela. Vánoční strom je stále umělý a vánoční ozdoby už nejsou po babičce. Jednou jsou jen modré, jednou zase zlaté a potom třeba červené. Holt i stromek musí jít se super moderní dobou. Dárků je docela dost, i když u nás mezi dárky Ferrari nebývá. V TV je spousta pořadů, ale nějak není čas je pořádně sledovat. Chybí klid, pohoda a srdečnost.
Kde tedy hledat ono ztracené vánoční kouzlo? Mnoho lidí, mnoho názorů. Nejspíš musí každý hledat tam, kde to kouzlo ztratil. Mělo by to být jednoduché, jenže ta paměť! Ta paměť bývá tak děravá a tolik zapomínáme.
Možná začínám chápat, kde jsem já ztratila své vánoční kouzlo. Možná se mi podaří ho opět nalézt. Ale - co ten sníh? Opravdový sníh se nedá koupit. Třeba nám ten sníh donese Ježíšek. Ale to musíme být všichni hodní. Všichni? Jak nemožné!
