Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: zimní, Téma: Muži
Boreček z fitka
Kopsová Štěpánka, věk: 29 let
Čím hezčí muž, tím větší problém. Když má žena pěkného chlapa, věř, že ho nikdy nemáš jenom pro sebe. No a tohle? Tohle raději ani nebrat :-)
Stejně viď, já vím, že nejsem Miss World, nemám třicet kilo i s klíčema od baráku, ani nelítám v bahně přes překážky a neskáču po ojetých pneumatikách, těch z traktoru, aby bylo jasno a nezvedám činky v posilovně. Taky nejsem chodící obočí s linkami až na záda a prsy jako fotbalový míče, ale tohle?! Jako vážně?! Já chápu, že občas se člověk tváří jako pitomec, obzvlášť já blondýna, když přemýšlí, to pak vypadá jako bych se snažila bez kalkulačky spočítat 300 x 12. Nebo prostě ti nějak ten obličej narostl, že jo a co s ním asi má tak člověk dělat, když už ti narostl věčně nasraný (omlouvám se za vulgaritu).
Tak mě napadá, z čeho se vám slečnám, především těm nezadaným podlamují kolena na mužích. Jistě to je třeba to, že ti podrží kabát, když se oblékáš. Jde do restaurace první, kdyby letěl talíř nebo něčí pěstí, tak aby to schytal on a ne ty. Otevře ti dveře u auta, jo počkat, to je vlastně buď o novém autě nebo nové ženě. Nebo nedej bože, že by sis všimla, jak tě včera poslouchal a dneska ví o tom, co jsi mu včera říkala. To jsou úplný motýli v břiše co? Že jo viď?!
Ovšem někteří pánové se asi šťourali v nose nebo v hlíně, když bůh rozdával kapky na slušné chování a nejen k ženám. ANO, borečci z fitka, neříkám, že jsou všichni stejný, někteří jedinci mají i mozek na správném místě, ale to jsou ty výjimky potvrzující pravidlo a tím se rozhodně nechci nikoho dotknout.
Restaurace, sedíme s kolegyní na obědě a dáváme si obě zeleninové rizoto. V tom přichází on, fitka šampión, ruce nedá ani k tělu a do dveří musí jít bokem, kšiltovku naraženou pomalu až na ramenech a sluneční brýle velké asi jako dva popelníky, to víš no, v lednu to sluníčko pálí prostě.
Sedá si vedle nás, prohlédne si mojí neskutečně krásně tvarovanou osobu a pozvedne ret, ne opravdu to nebyl přívětivý pohled, prohlíží si kolegyni a mrkne na ni, ale tu popadá záchvat smíchu a obě se na sebe podíváme, zvedáme také ret ,,fuuuj". Přemýšlíme kolik asi měří, bude to tak maximálně 165 cm.
Já: Mě strašně připomíná strýčka Pompa z Arabely.
Ona: Hehe....mě připomíná noční můru, kdybych zůstala s ním na pustém ostrově.
On: (rozhovor se servírkou) Brej, si dám vodu z kohoutu a dva pláty citrónu, víc ne jo a prosim tě, dej mi polívku bez masa, jsem vegoš a druhý si dám tu brokolici jo.
Servírka: Nezlobte se, ale já si s hosty netykám a ta brokolice je se šunkou, když jste ten ,,vegoš".
On: To nevadí.
My: Cože?!! On asi neví ani co to slovo znamená.
On: (na kolegyni) Čau, nechceš přisednout, ale bez té kámošky?
Ona: Tsss....to není kámoška ty balóne.
On: Aha......mlčí....a co jste jako?! U toho popotahuje nosem a utírá si ho o hřbet ruky.
Ona: To je moje partnerka (vtípek).
On: No tak vy jste nechutný nány. Ty taková štíhlá barbína a ona taková velká Karkule.
Já: No, já si aspoň nemusím brát štafle, když chci vyměnit žárovku, žádného vlka nikde nechytnu a jak tak na tebe koukám, dneska budeme mít s partnerkou noční můru jistou. Hele, že ty máš v té tašce kompresor a pořád se dofukuješ?!
