Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: jarní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Procenta a zase procenta
Dana Beňaková, věk: 60 let
Na mnoha obchodech se to hemží plakáty, slibujícímy tu větší tu menší procetno slev. Člověk, neznalý poměrů by si mohl myslet, jak že se tu všichni máme, když obchodníci nám vše nabízejí za zlomek ceny. Jenže...jenže ve výsledku se pak mnohdy nestačíme divit.
Procenta a zase procenta...
Všechno jednou doslouží a dojde na to, nač jednou dojít muselo. A sice na nákup nového.
Pokud vás ještě čeká stěhování, sice do menšího, ale „nového", je volba jasná.
Přece si do nového bydlení nebudete tahat dosluhující polorozpadlé spotřebiče, navíc energetické řídy málem až posledního písmena abecedy.
Vyrazíte tedy na nákup.
Nechcete nic světoborného, jenom základní vybavení - sporák, ledničku, mrazák a taky pračku. Když už, vezmete to všechno najednou.
Na výlohách vás vítají plakáty, které písmem přímo obrovským hlásají, že teď a jen právě teď zrovna jsou dvacetiprocentní slevy...
Celí natěšení, jak jste to „vyhráli", vstupujete do útrob obchodu, který zbožím přímo přetéká.
Po několika obchůzkách celé prodejní plochy máte konečně vybráno to,
co a jaké jste si představovali. Teď už jenom ke kase a zaplatit.
„Tak na koho ty splátky budou?",šveholí usměvavá prodavačka.
„Jaké splátky, my těch xy Kč zaplatíme hned, kartou, nebo i v hotovosti, jak je pro vás vhodnější."
„Platit v hotovosti sice můžete, ovšem pak ta částka nebude xy, ale o pěkných pár tisícovek vyšší. Tu procentní slevu dostanete totiž pouze když zboží koupíte na splátky. A při vašem nákupu zase není až tak zanedbatelná."
No tě pic, tak oni vlastně trestají zákazníka, který má na zboží našetřeno!
Ženou lidi do splátek, vlastně do dluhů, aniž by oni to potřebovali. Jenomže sleva by se hodila, byť peníze na zboží k dispozici máte v plné výši. A tak tedy nakonec zvolíte ty splátky, protože dvacet procent je dvacet procent, v nákupu za desetittisíce...
Kdo by nechtěl nějakou tu tisícovku šetřit, že?
A tak usednete naproti prodavačce, předáte jí osobní doklad a pak už si připadáte jak u výslechu nebo ještě lépe u zpovědi. Jen s tím rozdílem, že každá vaše odpověď je okamžitě „naťukána" do oné zázračné krabice jménem počítač, přesněji notbuk.
Když konečně po vašem vytrvalém odmítání všech možných i nemožných příplatků, prodloužením záruky počínaje a pojištěním neschopnosti splácet konče je potřebné sepsáno, prodavačka (teď už se neusmsívá, naopak, kdyby oči zabíjely, byla by z vás přímo sekaná, za to, že jste si nechatli od ní vnutit všechy ty další nesmysle za nemalé peníze).
Ještě okopíruje vaši občanku a konečně se dostává k pro vás nejdůležitějšímu - sdělení výše splátek.
Ani tady to není jednoduché, jak byse mysleli. Nejprv musíte vyslechnout všechny bla, bla, bla...informace, než z ní konečně vypadne, že výše splátky činí desetinu výše prodejní ceny, tedy té s nabízenou xy procentní slevou. Nezapomene ale dodat, že cenu uhradíte v jedenácti splátkách.
Přestože jste přechozím „výslechem" pro schválení vlastně úvěru a následnými na vás chrlenými z vašeho pohledu zcela podružnými informacemi dočista zpitomělí, natolik vám to ještě myslí, abyste poznali, že tady přece jenom něco nehraje.
Protože celek je přeci jenom od jak živa sto procent a deset krát dest je sto, nikoli jedenáctkrát.
Po sdělení této nesrovnalosti prodavačce se ona na vás podívá, jak byste byli nejmíň Marťan, ale vysvětlení se vám od ní přece jenom dostane.
Ta jedenáctá splátka je prý poplatek za tu půjčku, za tu dvacetiprocentní slevu.
Jakáž pomoc, když je, tak je.
Ale nikdo vám ani nikomu jinému pak nevymluví, že ta tolik proklamovaná sleva na zboží není žádných dvacet, ale pouhých deset procent. Ale dobrá každá koruna, na chodníku je nenajdete.
Proč ale dělaj z lidí blbce, to člověku hlava nebere.
Zřejmě obchodníci tu informační „masáž mozku zákazníka" ještě nedotáhli k dokonalosti, protože každý soudný člověk i po ní je ještě schopen si tu skutečnou slevu spočítat. A ta ani náhodou nesouhlasí s procenty slevy slibované na plakátech.
Ale- ať žijí procenta, hlavně u slev! Však on se vždycky nějaký trouba
