Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Móda, nákupy, záliby

Právní a jiné dějiny

Slávka Frančíková, věk: 37 let

Studium je věc nelehká. A je jedno, zda studujete právní dějiny anebo dějiny vlastního života. Každou událostí si utváříme svůj svět sami!


Už na základní škole jsem milovala dějepis. Provázel mne od páté třídy až na střední. Bohužel jenom do prváku. Studovala jsem ještě v době, kdy devítka povinná nebyla. Vlastně mně nikdy v životě nescházela. Jenom nás základky chrlily o rok mladší, nevyzrálejší a rozhodně méně dospělé. Čtrnáctku jsem oslavila v srpnu a o týden později se stěhovala na internát. A to se pak psaly dějiny.
V pavilonu opic, jak dívčímu ubytovacímu zařízení kluci trefně říkali, jsem bydlela na sedmém patře (sedmička je moje šťastné číslo!) celé čtyři roky. Na rozdíl od ostatních opic, které se rok od roku posouvaly výš nebo níž. Zřejmě je vychovatelky třídily podle produktivity práce nebo studia. Kuřačky měly privilegium v osídlení nejnižších pater, aby mohly včas doběhnout pro čerstvou dávku nikotinu a příliš se nezadýchaly. Konzervy (rozuměj konzervatoristky) bydlely v patře pátém, tedy přesně v polovině. Pravděpodobně proto, aby všem ostatním lezly na nervy svým fidláním, rozezpíváváním a bubnováním úplně stejným dílem. Ty nejchytřejší opičky bydlely v desítce, v nejvyšším možném místě budovy, aby mohly s nadhledem rozjímat o světě. Zkrátka obývaly nejvyšší bod koruny stromu zvaného „náctiletka".
První den prvního září v prvním ročníku, kdy je vlastně všechno úplně poprvé, jsem začala pokoj sdílet s první spolubydlící. Lenka byla skvělá, hodná, chytrá, kamarádská a pečlivá studentka. Pečlivě cvičila především na svůj hudební nástroj každé ráno od šesti. Patřila ke skupině konzerv a tudíž o dvě patra níže. Jenomže jako na potvoru, na Lenku tam nezbylo místo. Ten rok bylo překonzervováno. A tak Lenka a její klarinet bydlely u mne! Neumíte si představit, když máte den co den budíček přímo do ucha. Už od šesté hodiny posloucháte Mozartovu „Malou noční hudbu", Beethovenovu „devátou" a před odchodem do školy vám přehraje tóny Bartholdyho „svatebního pochodu". Učit se ráno bylo nemyslitelné. A tak jsem využívala každičkou volnou minutu, kdy Lenka snídala, pila, sprchovala se, odbíhala na toaletu anebo studovala dějiny hudby s klarinetem v pouzdře. Přesto jsem úspěšně postoupila do dalšího ročníku. Už bez Lenky, která sice nepropadla ve škole, zato v našem opičím pavilonu sestoupila přímo do pátého. Konzerva ke konzervě, jako vrána k vráně! A tady to platilo dvojnásob. Jen na ten božský klid jsem si po prázdninách špatně zvykala. Najednou mne ráno nic a nikdo nebudil „Haffnerovou serenádou", nezpíval C-dur a nepředříkával hlasitě životopisy Wagnera či Bacha. Zato jsem si našla prvního kluka. Špatně, on si našel mne! Pro změnu jsem tedy randila, Lenku potkávala jen sporadicky a časem jsem bez jejího přednesu propadla úplnému hudebnímu „hluchu". Můj „opičí král" nezpíval, na nic nehrál a o tóninách věděl asi to co já o výkonu turbodmychadlových pohonných jednotek pod křídly Airbusu A 320. I bez těchto znalostí jsem úspěšně odmaturovala s vyznamenáním a vrhla se mezi zaměstnané. Moje touha vydělávat si vlastní zdroje a s nimi nakládat podle svého bylo v tu dobu silnější než pokračovat ve studiu na vysoké. A tak jsem pracovala, vydělávala, cestovala, kupovala si šminky, hadříky, kabelky, boty a stále dokola. Až jsem měla touhu zase nic nedělat a studovat.
Po letech jsem se do školy vrátila zpátky. Jen jsem školní třídu vyměnila za posluchárnu. Byla jsem nadšená, natěšená a lačná po nových vědomostech. Univerzita byla skladištěm moudrosti, intelektu, přednášek, seminářů, profesorů, docentů, asistentů, studentů a v neposlední řadě také zkoušek. Tohle téma studenti chtějí slyšet až jako poslední. Neminuly ani mne!
První zkouška na akademické půdě. Šla jsem na ní se staženými útrobami, týdenní hladovkou a nervy jsem si nesla v kýblu. Dějiny práva a „Železný muž". Tak přezdívali našeho přednášejícího asistenta na katedře dějin práva. Obávaný, strach nahánějící a nekompromisní doktor práv stínal jednu hlavičku za druhou. Čekala jsem na popravu před místností, kde se dějiny přednášely a zároveň zkoušely. Jak jsem mu v tu chvíli záviděla jeho železné přirovnání! Potřebovala jsem zoufale ty své nervy železem obalit.
Neobalená jsem vstoupila do jámy lvové a usedla před něj.
„Slečno, vás si pamatuji! Vypsala jste během hodiny výkladu dvě gelové propisovačky" uculil se Vilém.
S výrazem oloupené Karkulky šeredným a zlým vlkem jsem kývla.
„Tak to vám jistě ty vědomosti psané na papíře utkvěly i v hlavičce" odvětil cynicky.
„Norimberské zákony" vybafl na mne.
Spustila jsem svou serenádu, svou Malou tichou hudbu. Sypala jsem z rukávu to, co jsem si předčítala na pomyslném listu uloženém ve svých šedých buňkách mozkových (jak by poznamenal Herkule Poirot).
„Železný muž" zajásal „konečně někdo, kdo něco umí! Ještě mně prozraďte, KDE byly podepsány, a já vám podepíši výtečnou do indexu".
Hlavně neusnout na vavřínech! „V Berlíně" vyhrkla jsem. Vilém jen pozvedl tázavě obočí. Ihned jsem pochopila, že to asi nebude to přesné místo. „V Mnichově?" opravuji se spíše dotazem než jasnou odpovědí. Viléma to málem postavilo ze židle! Ještě chybělo pozvednout železný kyj a tnout.
„Tak potom v Drážďanech?????" šeptala jsem už skoro a lovila v paměti velká německá města, do nichž se asi tak velký říšský vůdce mohl vypravit a uvedenými zákony upravit a popravit společnost.
„Nebylo to náhodou takhle v Norimberku?" slitoval se nade mnou užaslý doktor Vilém. Použil nápovědu „přítele ve studiu".
„Jo! To je ono!" zaječela jsem tak hlasitě, až mu vypadla tužka z ruky.
„Až na ten kvíz na závěr máte výtečné znalosti. Píši Vám chvalitebně!" dodal a podal mne index.
Od Viléma mám dvojku a on ode mne návrh na tipovací soutěž „kdo z kola ven!". A tak jsem skoro přepsala dva ústavní zákony Velké říše a „Železnému muži" málem přivodila posttraumatický stresový syndrom, jehož následky by mohly mít pro univerzitu nedozírné následky. Studium je jedna velká pohádka s dobrým koncem. Místo velkolepé svatby se však koná grandiózní promoce. Vydržela jsem já, vydržel i Vilém a vydržely i právní dějiny! A nakonec přežily i Norimberské zákony podepsané v ...!


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Rodina

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

Přečíst

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

...

Téma: Rodina

Zase ti důchodci ...

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing