Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2019, Kolo: zimní, Téma: Muži
Rande?
Marie Kratochvílová, věk: 38 let
Jít či nejít na rande? V určitém věku to prostě patří k životu. A já jsem ráda, že tuhle éru mám už za sebou. Pokud bych měla sepsat všechny podivnosti, které jsem v průběhu svých seznamování zažila, vydalo by to na knihu. Ale já se dnes spokojím s fejetonem :).
Rande?
Slovo rande ve mně již pár let vyvolává pocit úzkosti. Ne, že bych nikdy nezažila dobré rande, i to se mi párkrát přihodilo. Nicméně v porovnání s těmi příšernými a hroznými jich bylo zoufale málo. Ovšem nevím, které rande bylo nejhorší. Bylo jich přece tolik!
Vysokou nominaci si jistě zaslouží dostaveníčko s jedním Britem. Na fotce vypadal dobře a reprezentativně. A tak jsem vykročila do Café Louvre v povznesené náladě a plna bláhových očekávání. S patnáctiminutovým zpožděním a funěním se ke mně přiřítilo cosi obtloustlého a upoceného, co na pohled nemělo nic společného s přitažlivým a pružným gentlemanem z profilového fota. Neměla jsem odvahu vznášet námitky a tak jsem se rohodla, že snazší bude prostě absolvovat obligátní kafe a odejít. Cestou nahoru do kavárny Greg spadl z prvního schodu a ještě mi přitom šlápl na nohu. Konečně jsme seděli u stolku. Gregovi připadalo, že je vše v naprostém pořádku a mě velmi bavilo, že si to myslí. Kromě silných alkoholových výparů, které z něj čpěly mě znepokojovalo jeho pocení, po obličeji mu v jeden moment stékalo vždy několik kapek potu. Nemohla jsem se dočkat, až bude po všem. To nejlepší ale mělo teprve přijít. Poté, co nám přistál na stole účet, začal Greg zběsile kontrolovat všechny kapsy svých světlých džínů. Působilo to velmi teatrálně a bylo úplně jasné, jak to dopadne. Zapomněl si peněženku! A tak jsem mohla útratu zaplatit i za něj. Sice se mi omlouval, ale moji náladu (skoro)úplně zničil. Takřka mě rozesmálo, když po tom všem se mě ještě zeptal, kdy se uvidíme příště. Už nikdy Gregu, to ti slibuji.
Nesmím zapomenout ani na Patrika, který si asi nějak popletl čísla a v profilu měl uvedenou výšku 185 cm. Měl být urostlý a černovlasý, prostě kus. Klidně by mohl tancovat s Chippendales. Tentokrát naše rendez-vous mělo začít před Staroměstskou radnicí. Už jsem došla téměř k orloji, ale obezřetně jsem se zastavila, protože na mě začal mávat malý legrační černovlasý mužíček. Ignorovala jsem ho a dál vyhlížela svého pohledného vysokého krasavce. Nicméně ten malý mužík před radnicí na mě pořád mával a mě začaly tuhnout rysy v obličeji. "To přece nemůže být on" říkala jsem si v duchu. Tenhle trpaslíček měl asi 150 cm a to měl určitě ještě podpatky. V duchu jsem si přehrála svoji takřka hodinovou cestu do centra, přípravy a krášlení u mě doma a to všechno proč? Abych takhle potupně naletěla? Znovu jsem se podívala směrem k mužíčkovi. Teď již vypadal netrpělivě a dokonce to vypadalo, že se začíná zlobit. Jakmile zpozoroval, že se na něj dívám, zase začal máchat rukama a naznačovat, ať jdu k němu. Neměla jsem na to sílu. Prostě neměla. A tak jsem se otočila a šla pryč. Cestou mi přišlo několik rozzlobených smsek.
Momentálně jsem zadaná a s trochou štěstí už nikdy žádné rande nebudu muset absolvovat :)!
