Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Povinný ideál krásy
Hana Nevrlá, věk: 31 let
Jsme tlusté, tenké, vysoké, malé, špičaté, hranaté, oválné, kulaté. Vyhovují však naše parametry požadavkům společnosti? Vybereme si raději uniformovanou dokonalost nebo svou jedinečnost?
Povinný ideál krásy
Každému z nás bylo do vínku dáno něco jiného: chytrost, vtip či půvab. Krása má však nevídanou moc. Jak řekl Oscar Wilde: „Krása je víc než génius, protože nepotřebuje žádné vysvětlování." Prolíná se všemi oblastmi umění a stačí pár vteřin, aby si nás získala. Nikdo z nás nechce mít velký nos, uši jako slon či hrbatá záda. Co vše jsme schopni udělat pro to, abychom se přiblížili ideálu? A nehoníme se příliš za dokonalostí?
Ať už si koupíme kterýkoliv časopis, z mnoha stránek se na nás usmívají lidé. Krásní lidé. Úžasné vlasy, vyhlazená pleť, nádherné tělo. Pokud se jedná o nějakou star, známe i její věk. Téhle ženě že je padesát? Takhle nevypadám ani ve třiceti! Z obrazovek televizí nás vítají půvabné tvářičky, které mají i při oznamování tragických událostí dokonalý úsměv od ucha k uchu. Tito lidé musí vypadat dobře. Součástí jejich práce je dokonalý vzhled. Co to ale znamená?
Krása je něco, co lidi již od nepaměti ohromuje. Ženy odedávna díky svým půvabům zlepšovaly své postavení. Nejinak je tomu i dnes. Ovšem v současnosti se více lpí na detailech. Tlak na celkový vzhled je mnohem větší. Dnes přece nestárneme. Netloustneme. Oblékáme se vkusně, nejlépe dle nejnovějších trendů. In je cvičit jógu a být vegetarián. Potíme se v posilovně, běháme. Vyrábíme kouzelná zkrášlovadla: šampony pro objem vlasů, vyhlazující krémy, zeštíhlující prádlo, push-up podprsenky. Chodíme na odstranění celulitidy, kosmetiku, vyhlazení vrásek, prodlužování a zhušťování vlasů, na gelové nehty, odsávání tuku. Občas musíme upravit i velikost nosu nebo zvednout prsa. I malý kaz je přeci kaz.
Voláme po navrácení k přírodě a zároveň prodlužujeme své mládí na základě různých sér a přístrojů. Často se uchylujeme k plastickému chirurgovi, aby napravil to, co příroda zmršila, čas smrskl nebo gravitační síla přitáhla. Zdravý způsob života je určitě důležitý. Jíst střídmě, hýbat se, pracovat. Nestačí však všeho s mírou? Je důležité dobře vypadat, starat se o sebe a být upravený. Ale honit se za dokonalostí? Musíme být půvabné při vaření. Při uklízení. V práci. Doma s dětmi. Při nákupu. Na záchodě. Spící. Ležící. Bdící. To je přeci povinností každé moderní ženy.
Každého z nás se tento trend dotýká, ať už chceme či nikoliv. Doběhlo to i mě. Když jsem půl roku po třetím porodu zjistila, že stále nosím těhotenské oblečení, zděsila jsem se. Všechny kamarádky mi říkaly, jak kila půjdou rychle dolů: : „Tři děti, kojení, za chvíli budeš jako lunt." A ono nic. Váha stojí. Už na ni radši ani nelezu. Je zasunutá v koupelně pod skříní a vyčkává tam pod nánosem prachu na své znovuobjevení. Nejsem žádná modelka ani módní ikona. Rifle. Tričko. Účes alá uklízečka. Vrásky. Pytle pod očima. Myslím, že nejlepší léta mám už za sebou. Stresují mě ty vystajlované maminky, co ladí s kabelkou i kočárkem. Zřejmě bych se nad sebou měla zamyslet.
Začátkem týdne jsem se proto s kamarádkou (říkejme jí Božka) domluvila na bazén. Sportu zdar! Nasoukala jsem se doma do plavek a podívala se na sebe do zrcadla. Lekla jsem se vlastního já. Něco ve mně zvolalo: „Musím to změnit! Začnu zítra." To bylo pondělí. Dnes je pátek a já nevyběhla. Nešla cvičit. Neudělala změnu v jídelníčku. Dokonce jsme v ono pondělí bazén zrušily. Ani Božka se necítila dobře v oblečení přímo na tělo. Obě jsme se bály pohledů, které by nás v naší nedokonalosti jen utvrdily. Daly jsme si radši latte v místní kavárně. Já i Božka totiž věříme slovům francouzského filozofa René Descarta: „Krása žen se nám líbí právě proto, že má své kazy."
