Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: podzimní, Téma: Muži
MUŽI - neznámý živočišný druh?!
Aneta Havelková, věk: 20 let
Muži, neznámý živočišný druh.. Fejeton o mužích, jak je vidím já, ženskýma očima. Jsou opravdu tak neznámí? Nebo to umí jenom dobře maskovat?!
MUŽI - neznámý živočišný druh?!
Muži... Nespecifikovatelná, nepochopitelná a věčně neprávem nadřazovaná čeleď, která se tak ráda, ač dle mého názoru bezprávně, řadí mezi lidskou populaci.
Ano, zase na druhou stranu musím chtě nechtě uznat, že sama si život bez těch dvounohých tvorů opravdu nedokážu představit (a to mám, jen tak mezi námi, docela bujnou fantazii!). I když si to, milé dámy, nerady přiznáváme a občas bychom se radši nechaly i mučit, než s něčím takovým souhlasily, máme je ve skrytu duše přece jenom rády.
Když se nad tím tak nějak hlouběji zamyslím, vlastně vůbec nechápu, proč by nám v našich životech tolik chyběli. Že bychom si nedokázaly představit život bez věčně poházených ponožek po bytě (samozřejmě děravých!), bez věcí rozházených kdekoli se zamane, bez nedýchatelného zápachu, který nám ničí naše čichové buňky a vynoří se vždy, když muž pohne svým chodidlem, které celý den nevystrčilo ani nehet z bot na světlo boží?! Nebo že by se nám opravdu stýskalo po tak „sladkém" říhnutí (snažím se být ještě slušná!) při každém loku? A nedej bože, když onen podobný zvuk vyjde i jinudy a ještě ve větším a nesnesitelnějším rozsahu!
Moje milé, jak o tom tak přemýšlím, stále více a více mě hlodá myšlenka, že to snad nejsou ani zvířata, protože i ta se občas dokážou chovat sofistikovaněji, natož, že jsou to lidé!
Počkat! Co když jsou to třeba tvorové z úplně jiné planety?! Říká se, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, ale já se spíš přikláním k myšlence, že jsou úplně z jiné galaxie!
Ale abych jim pořád jenom nekřivdila a nehanila je. I přes všechny jejich nesnesitelné a nechutné zlozvyky nám mnohokrát vytrhnou trn z paty svou včasně podanou pomocnou rukou. Zamysleme se a zkusme si představit, jak například řešíme situaci, kdy se s námi přestane „bavit" naše auto. Já osobně mohu říci - nenadělala bych vůbec nic. Mojí jedinou možností by bylo zout lodičky a jít na dané místo pěšky nebo se rovnou na místě oběsit (samozřejmě pouze v případě, že statný strom by nestál kilometry daleko!).
Nebuďme sobecké a přiznejme si na druhou stranu taky to, že pro ně musí být nějaké naše dennodenní rituály také na obtíž. Například celý okraj vany zaplněný různými krémy či zkrášlujícími a pečujícími přípravky. Nebo plný odpad našich vlasů, které se, mrchy, rozhodnou, že už nechtějí žít na naší hlavě! A co takhle naše náladovost, častá podrážděnost a přinejmenším posedlost pořádkem. Sice jsem žena (ano, doufám, že pořád sdílíte ten názor i po tom, co jsem se právě odvážila napsat), ale dokážu uznat i to, že ani já, ani kterákoli z nás není vlastně dokonalá.
Nejsem zastáncem feministek, ale ani domácích putěk. Spíš bych řekla, že se řadím ke zlatému středu. Nedokážu stát celý den u plotny a čekat, než si manžílek přijde naplnit svůj břich a zase odejde, rodit děti jako na běžícím pásu a lítat z pokoje do pokoje a utírat každé smítko. Ale na druhou stranu také nedokážu dělat mužské věci, dřív rukama jako oni a starat se o rodinu stylem, který opravdu zvládají jenom muži. A hlavně! Být feministkou, zbláznila bych se z jednoho jediného, toho nejprostšího důvodu a tím je pouhopouhé obětí mužskými pažemi! Není na světě nic krásnějšího než se schoulit do mužské náruče, poslouchat tep srdce a vědět, že najednou se nemám čeho bát, že mě ochrání, ať se děje, co se děje!
Ach, že já jsem se nedržela původního plánu, kdy jsem chtěla vypsat všechna pro v žití bez mužů! Ale jak jsem se sama přesvědčila, nelze to!!! Takže moje milé! Mějme ty naše drahé polovičky rády, respektujme jejich zlozvyky, nenadávejme jim za každou nalezenou ponožku (a že jich dennodenně není málo!), raději se kousněme do jazyku, když si uleví, ať jim něco z plna hrdla nevpálíme do obličeje, starejme se o ně jako o vlastní a oni nám na oplátku projeví kousek ze své lásky a třeba se kvůli nám alespoň trošku budou snažit změnit (dobře, to už jsem asi hodně nadsadila!).
A co na závěr? Lidi, mějme se prostě rádi!!!!!
