Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: jarní, Téma: Rodina

Stačí jen CHTÍT...

Veronika Fojtíková, věk: 29 let

Negativní lidé mají negativní myšlenky. Negativní myšlenky přináší negativní situace. Negativní situace vedou k negativnímu životu... Negativní lidé vysávají energii. Nikdo netouží být v jejich společnosti. O to horší to je, když s negativně smýšlejícím člověkem musíte žít. Chcete ho změnit a nejde to. Snažíte se, nabízíte řešení, vedete předlouhé rozhovory. K ničemu. Po pár letech to vzdáte. Protože člověk musí pochopit, že když ten druhý nechce, prostě to nepůjde. Onen dotyčný se k tomu musí dopracovat sám. Musí přijít na to, že stačí jen CHTÍT!

Blíží se konec... A čím blíž ten konec je, tím hůř se mi dýchá. Tím hůř se mi žije. Tím hůř se cítím... Rozešli jsme se před rokem a procházka peklem je skoro u konce. Paradox je, že čím blíže cílová rovinka je, tím smutnější jsem. Tím více se hádky stupňují. Atmosféra by se dala krájet. Nedokážeme si říct ani  jednu větu, aniž by z věty nevznikla hádka. Chce se mi plakat. Křičet. Chce se mi vzdát to. Odejít pryč. Prostě se sbalit a jet zpátky k rodičům. Do bezpečí a jistoty. Někam, kde mě lidé podrží a nepotáhnou ke dnu. Prostě jet domů...


Večer, kdy doslova a do písmene "padám na hubu", kdy usínám ve stoje, kdy nemůžu ani přemýšlet, natož cokoli udělat, mám největší krize a nejčernější myšlenky. Přemýšlím nad tím, co mám v sobě za vnitřní nevyřešená dramata, že se to takhle zvrtlo. Proč prožívám tuhle kapitolu svého života. Proč se ex partner chová tak strašně? Proč neustále ponižuje, proč neustále rýpe, proč mě nedokáže alespoň ignorovat. Jsme nucení žít prozatím v jedné domácnosti, musíme si vzájemně vycházet určitými způsoby vstříc, je potřeba to vydržet. Ale on to neumí. Nezvládá projít jen tak kolem, aniž by něco neřekl. Vybaví se mi scéna z minulého týdne. Sedím u večeře, 19:45 h, rozsvítím si světlo v obýváku, protože nerada jím ve tmě a za okny už bylo opravdu šero. Ne tma, ale šero. Přišel ze svého pokoje a začal křičet, proč svítím, on to přece zase bude platit, musíš mít veliké světlo, když přece JEN sedíš a nic neděláš??? Další scéna o den později... Celé dopoledne leží v posteli, potřebuje se učit do školy na zkoušku, která se koná někdy odpoledne. Vstávám jako vždy kolem 03.30 h, abych uvařila, uklidila a mohla se tudíž potom celé dopoledne věnovat dvojčatům. V 8 h ráno jsou děti připravené na vycházku. Psa brávám za normálních okolností s sebou, aby se vyvenčil, ale když je tady ex partner, využiju toho a říkám mu, že psa s sebou nebereme, ať ho vyvenčí. Zpátky se s dětmi vracím kolem 11 h a on začíná znova křičet, proč jsem nevzala psa, že musí s ním teď zase ven. Místo, abych psa vyvenčila, tak si tlachám s kamarádkou pod okny JEHO domu (dodávám, že ten dům je i můj). 


Tahle scéna je podobná tisícům dalších, které předvedl. V tom člověku musí být tolik zla, tolik emocí, které nedokáže sám zpracovat, až se zdá, že on sám jednou vybuchne jako sopka. Svůj vztek a veškeré negativní pocity si vybíjí na mně nebo dětech. Má neustálou potřebu kritizovat, ponižovat, vytahovat staré křivdy. Proč tohle dělá? Nemůžu se pořád naladit na jeho vlnu negativity, nedokážu stále vidět svět jeho očima. Je mi ho líto... Je mi líto člověka, který vstane a upršený den je pro něj jako ztracený den. Je mi líto člověka, který kolem sebe nemá přátele. Je mi líto tohoto muže, který není schopen bezpodmínečné lásky ani ke svým zdravým, krásným dětem. A hlavně je mi nesmírně líto toho malého dítěte v něm... Protože z toho všeho pramení jeho chování. Z toho, že jako dítě to neměl moc jednoduché, nedostával tolik lásky, kolik dostávat měl. 


Kdyby se chtěl změnit, může kdykoli. Ale on NECHCE! To je největší problém u mnoha lidí. Kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob, říká se. S tímto tvrzením se velmi ztotožňuji a souhlasím. Jsem zastáncem názoru, že všechno jde, když člověk jen malinko chce. Je to jen o tom se rozhodnout. Přijmout změnu... Nechat to v sobě odblokovat a přiznat si, co se uvnitř skrývá. Přiznat si své chyby a křivdy. Nebát se a pracovat na sobě. Pracovat na svém životě. Na jeho zlepšení. Jen tak si člověk splní své vysoké cíle! Stačí jen CHTÍT...

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing