Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Rodina
Život
Sylva Pejšková, věk: 43 let
Život je hůl a kdo se vrhá do manželství je vůl ?! Vše je tak trochu nadsázka, humor i mé zklamání (lépe řečeno zklamání z reality, když se proberete ze zamilování) a vše je třeba brát s nadhledem, a to nejen život, ale hlavně manželství.
Život je hůl a ten, kdo se vrhá do manželství ten je vůl a skončí jako bez plotu kůl.
Mám ze života peklo a přitom zkouším všechno. Nejsem rozmazlená žena, která chce, aby jí někdo hýčkal, ale snaží se hýčkat a dostane většinou holí, což bolí. Jsem sama a nemám nic, než deprese a splín a už dávno vím, že manželství není jen kompromis a remíza, ale manželova druhá míza (buď ho užene nějaká blbá kozatá Líza) nebo jde jen o servis a sex a jinak můžeme být mi manželky klidně ex. Hlavně vyhovět, uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit, postarat se o děti a o pohodu, nic neřešit , na nic se neptat a nic nechtít a nejlepší je prostě nebýt. Vaše existence je mizivá nebo nulová, kdo chce zmizet ať se vdá či ožení vaše osobnost se sice nezmění, ale nikdo už ji neocení. Nikomu nestojíte za pozdrav ani za milé slovo jste jen hadr na podlahu, co nemá rušit a jen splnit svůj úkol a pak rychle zmizet nebo-li se zdekovat.
Ten kdo chce v životě milovat bude nejspíš litovat. Manželství je likvidace lidských duší a vězení mu nejvíc sluší. Jde tu jen o přežití a dožití , nejde o lásku a úctu jen ,kdo z koho. Slušnost tu nemá místo a úcta se tu nenosí a urážky a křik jsou hravou předehrou k rvačkám a hádkám. Každé třetí manželství skončí rozvodem a to nám ani statistika neříká , kolik smrtí (nemluvím jen o infarktech , ale i o těžkých ublížení na zdraví z následkem smrti nebo vraždy v afektu). Násilí plodí násilí , když ptáčka lapají pěkně mu zpívají, ale potom ho v kleci zavřou a podřežou hrdélko nebo přistřihnou křidélka, aby nemohl uletět.
Mám jen pocit , že je to selhání a hrůzu mi to nahání. Všechno chci dělat pořádně a snažím se jak můžu, ale nejde to. Je to nemožné. Láska mizí a jen jeho zloba a nenávist zůstává. Necítím k němu nenávist ani zlost jen lítost a zklamání. Milovala jsem člověka, který uměl mít rád a věděl, že je potřeba nejen brát , ale i dávat, ale už na to zapomněl. Jsem vážně tak naivní a hloupá ?
Už vážně nemůžu být na slovo skoupá a kdo vás tu vlastně houpá !?
Nebo v životě koupá ?! Je to osud to sám člověče posuď , je to životní etapa, náš cíl ?!
Proč na startu vše lehké a nadějné je, proč se každý má za vítěze, aniž ví , co ho čeká a kdo ho v cíli porazí nebo mu při startu nohu podrazí ?! Proč neptáme se dřív po pravidlech , návodu ať máme v životě pohodu?! Proč všichni hledáme vlastně náhodu ?! To proto, že chceme nehodu ??! Každý má svůj sen či věří v dětství na pohádky , co mu vyprávěli jeho matky, proč život není pohádka a proč všichni milujeme pozlátka? Musíme začít věřit víc sobě a něco pro tu pohádku udělat, třeba stačí se z toho nepodělat ??? Mít se rádi v mládí to je snadné to každého baví, ale stará láska přeci nerezaví, tak hergot lidi pojďte budeme věčně mladí.
Nemám ráda med , ale na ten se víc čmeláků chytí , než na hořké mandle, tak úsměv, a lásku a pak to vyjde , i když je život na vlásku.
