Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Werich měl prostě pravdu
Jitka Kubešová, věk: 56 let
O tom, jak muži mají problém vnímat signály, že něco není tak jak by být mělo. O tom, jak muži jsou někdy líní řešit běžné manželské problémy, které časem mohou vyrůst do nebetyčných a nenapravitelných problémů ...
Werich měl pravdu, když kdysi prohlásil, že jedna ženská někdy vidí dál než deset chlapů s dalekohledem. Jak to jako myslel? Úplně jednoduše. Žena intuitivně spoustu věcí vycítí, zatímco chlap stále žije v blahé nevědomosti. Nevěříte? Hned vám to ukážu na konkrétním případu. Sabina měl docela dobré manželství. Alespoň si to myslela. Tedy do jisté doby. Aleš, její manžel, o tom, zda jejich manželství je dobré nebo špatné moc nepřemýšlel. Když slyšel kamarády u pivka v hospodě stížnosti na jejich zákonité polovičky, byl docela spokojený. Ano, Sabina často láteřila. Vyčítala mu, kde se zase courá, proč jeho první kroky vedou do nedalekého hostince, kde s kamarády z mokré čtvrti do sebe nejdříve otočí dvě pivka a teprve potom hledá ten správný chodníček k domovu. Invektivy vůči jeho matce už ani nevnímal. Výčitky, že jí zrovna v domácnosti moc nepomáhá, bral s nadhledem. Aleš pocházel z malého okresního městečka a život, jakým vedl své manželství, mu připadal naprosto v pořádku. Prostě vždycky říkal: „Svou ženu nepodvádím, ona mne snad taky ne, takže docela dobrý. Ty výčitky a lamentace tak nějak patří k našemu domácímu koloritu".
Sabina dlouho snášela Alešovy rozmary. Aleš dlouho nevnímal a ignoroval, co mu vlastně Sabina naznačuje. Mluvila sice hádankách, ale dalo se z nich, při troše vnímavosti vyčíst, co mu Sabina naznačuje. On se tomu vždycky zasmál, poplácal ji po jejím luxusním pozadí a stále dál se věnoval svým zálibám. Jenže jednoho dne Sabině došla trpělivost. Řekla si: „Když ty tak, tak já taky tak" a začala chodit domů čím dál později. Když se vracela domů s nákupem, už se v síťovce nehoupala kachna, ale jen deset deka kabanosu. Už nebyly teplé večeře ani stále vyžehlené košile. Aleš sice prohodil něco ve smyslu, že by to chtělo na večeři segedín, ale nijak zvlášť to neřešil. Zbalafnul kabanos ohřátý v mikrovlnce a šel do hostince naproti, Tam do sebe hodil dvě pivka a navrch panáčka rumu a domů přišel s povznesenou náladou. Sabina se mu měnila před očima nejen svým chováním, ale i svou vizáží. Její dlouhé blonďaté kadeře dostaly časem kaštanový nádech. Zhubla pár kilo, její sukně se malinko zkrátily, už se nesmála Alešovým stále stejným vtipům. Aleš ale nic nevnímal. Žil život stále ve stejných kolejích a jakékoliv vybočení z normálu nebral na vědomí.
Když jednoho dne Sabina prohlásila, že si spolu musí promluvit, zareagoval po svém. „Jo, neboj, smetí vynesu", zabručel. „A příští měsíc už konečně vymaluji ten obývák", zahuhlal s očima upřenýma k televizní obrazovce. Sabina jen suše prohodila: „O malování už nejde, mám toho dost, rozcházím se s tebou a stěhuju se k Oldovi". Aleš v ten okamžik zpozorněl: „Prosím tě, co blázníš? Chybí ti něco? Vždyť si žijeme docela dobře, ne? A k jakému Oldovi?" Sabina neřekla nic, jen pokrčila rameny rozhodnutá udělat ve svém životě zásadní změnu.
Aleš po celou dobu neviděl, že v jejich společném životě pomalu, ale jistě nastávají změny. Nerozuměl tomu, co se vlastně stalo. Když mi ten večer volal, povídá: „Prosím tě, já to vůbec nechápu, všechno bylo v pohodě a najednou si Sabina usmyslela, že to nefunguje". Aleš prostě nic nepochopil. Nebral v potaz signály, které k němu Sabina již dlouhou dobu vysílala. Manželství viděl stále stejnýma očima. Jeho lenost věnovat pozornost ke změnám, které se v jejich domácnosti i v jejich vztahu za poslední dobu udály, vedla ke konci manželství.
Ženy ve většině případů cítí, že je něco v jejich vztahu jinak. Mají většinou štěstí, že ony vnímají odchylky od normálu. Mají tím pádem větší možnosti ještě něco zachránit, spravit, napravit chyby. Muži jsou jednodušší. Pokud něco jakž takž funguje, většinou změny, které se uvnitř manželství nebo vztahu odehrávají, nevidí. Z toho vyplývá jediné. Dámy, nenaznačujte mužům, že se vám něco nelíbí. Mluvte s nimi narovinu. Muži totiž neumí číst naše myšlenky a ve většině případů jim nedochází ani naše poznámky a naznačování. Bohužel mnohdy díky tomu ani nezjistí, že srdce jejich ženy už dávno patří někomu jinému. To my, ženy, jsme jiné. Vnímáme ty signály mnohem dříve. Mnohem dříve než muži už víme ... Werich měl prostě pravdu, ženská vážně vidí dál než ...
