Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: podzimní, Téma: Zaměstnání
Profesionálové, vzhůru do realitních kanceláří!
Barbora Englischová, věk: 38 let
Po vstupu do bytu jsem si začala připadat jako na Staroměstském náměstí v pravé poledne. V bytě bylo osm osob. Než mi byl každý představený, ztratila jsem pojem o čase a chuť cokoliv obhlížet. Shrnu to, v bytě byly tři dcery a jeden syn paní, která byt prodávala. Též její bratr a sestra. Evidentně měli všichni zájem na ,,výnosném,, prodeji a již při mé obchůzce iniciovali nebohou maminku, jak jim peníze rozdělí. Na můj dotaz směrem na makléře, zda je toto nutné vyřizovat v přítomnosti potencionálního kupce mi bylo sděleno, že si s nimi neví rady. Byt se mi nelíbil a cena už vůbec ne. Chápu ale, že aby prodej uspokojil toto početné příbuzenstvo musela být lehce nahodnocena. Maminku lituji doposud.
Nastal den, kdy jsem cítila, že by bylo fajn zajistit sobě a synkovi důstojnější podmínky k žití. Myšleno s nadsázkou. Zkrátka by se nám větší byt v blízkosti lesa hodil. Ano, měla jsem pár snů a požadavků, ale nic není jak si člověk naivně představuje.
A tak nastalo období kdy jsem každý večer zahájila pátráním po nemovitosti z mých fantazií. Server S reality má docela slušný filtr, nu po zadání mých požadavků nebylo v nabídce nic nebo na mě vyskočila cena, která by zarmoutila i Rotschilda. A tak jsem se snažila svoje představy trochu okleštit. Pravda, potom se na mě nahrnulo bytů poměrně dost. Plna vizí a optimistických plánů jsem si domluvila první tři schůzky s realitními makléři.
LIDL
Nemůžu říct, že bych byla odpůrcem realitních kanceláří. Samozřejmě jsou kvalitní i méně kvalitní, což je pochopitelné a sedí to na většinu odvětví. Přesto mě první prohlídka bytu poněkud zarazila. Na místě jsem byla včas. Lokalita fajn, park opodál a relativní klid. Už proto jsem byla připravena budoucímu bydlení lecos odpustit. Na hodinky jsem se dívala potřetí a s rostoucí nevolí musela konstatovat, že má makléř nejmenované realitky, označme ji třeba A zpoždění již 10 minut. Po dalších 10 minutách, se bez omluvy ať již po sms nebo telefonicky, objevil mladý kluk na kole s batohem. Přehlídla bych ho, ale po zahalekání, že čekám zřejmě na něj jsem nestačila zírat. Urychlím to, makléř byl ještě v Lidlu, byla tam fronta u kasy (pochopte to paní) a nyní UŽ je tady. Zatnula jsem zuby, Pro lepší byt se musí něco vydržet! Můj budoucí možný domov měl být po rekonstrukci, s výjimkou drobných oprav. Po vstupu do bytu mě uhodil do nosu nezaměnitelný pach kanalizace. Makléř utrousil, že to chce vyvětrat a vpustil do bytu ledový vzduch. Rekonstrukce z jeho pohledu znamenala překrytí potrhaného a prošlapaného lina kobercem nevalné kvality a vyměněná okna od družstva. Když mě ubezpečoval asi po páté, že byt bude krásný a cena 850 000,-Kč je zcela odpovídající s díky jsem byt opustila. Možná jsem malicherná, ale čekala bych alespoň omluvu. No nic, podruhé to bude lepší.
HÁDAJÍCÍ SE RODINA
Druhá prohlídka měla proběhnout následující den v 10h dopoledne. Na místo jsem dorazila těsně před desátou hodinou a makléř z realitní kanceláře B již byl na místě. Z toho jsem po předchozí zkušenosti měla radost. Předčasnou. Po vstupu do bytu jsem si začala připadat jako na Staroměstském náměstí v pravé poledne. V bytě bylo osm osob. Než mi byl každý představený, ztratila jsem pojem o čase a chuť cokoliv obhlížet. Shrnu to, v bytě byly tři dcery a jeden syn paní, která byt prodávala. Též její bratr a sestra. Evidentně měli všichni zájem na ,,výnosném,, prodeji a již při mé obchůzce iniciovali nebohou maminku, jak jim peníze rozdělí. Na můj dotaz směrem na makléře, zda je toto nutné vyřizovat v přítomnosti potencionálního kupce mi bylo sděleno, že si s nimi neví rady. Byt se mi nelíbil a cena už vůbec ne. Chápu ale, že aby prodej uspokojil toto početné příbuzenstvo musela být lehce nahodnocena. Maminku lituji doposud.
DUCH ZEMŘELÉHO
Třetí prohlídka proběhla den poté. Na moc hezké místo v centru města poblíž parku dorazila příjemná slečna. Byla velmi překvapená, že se tvářím skepticky a po mém povzdechu co mám za sebou (viz výše) mi s úsměvem řekla, že podobné jednání a neprofesionalitu nechápe. Vyšlapaly jsme odhadem asi 100 schodů (4.patro bez výtahu, ale to jsem věděla) a stanuly před zánovními dveřmi inzerovaného bytu. Slečna odemkla, neudělala dovnitř ani krok a vyzvala mě k prohlídce. Čekala jsem, že se vydá za mnou a tudíž, netuše co bude následovat, jsem si začala byt prohlížet. Musím férově přiznat, že popisu odpovídal, až na maličkost, že neměl balkón (chyba v inzerátu), na kterém jsem trvala. To se může ale stát. Horší bylo, že když jsem došla zpět ke dveřím, slečna už měla klíče v zámku a čekala, až zavřu dveře. Na můj dotaz zda nepůjde dovnitř mi spiklenecky pošeptala, že v bytě umřel pán a ona tam nemá dobrý pocit ať se nezlobím! No, též jsem jí pošeptala ať toto při příští prohlídce vynechá a pošle kolegu, který špatný pocit nemá. Radu přijala s povděkem.
Po těchto zkušenostech jsem si myslela, že jsem prostě měla jenom smůlu a brala vše s humorem. Kdybych věděla, co mě v dalších dnech čeká, byla bych v soudech opatrnější.
HADI
Do bytu XY jsem se vypravila po týdnu s makléřkou další realitní kanceláře. Paní makléřka měla slušný přehled o prodávané bytové jednotce, znala měsíční náklady (aniž by lovila rychle papíry v tašce) a vůbec bylo vidět, že je na schůzku připravená. Pán, který byt prodával (a zatím ho neopustil) nám otevřel a pozval nás dál.Vše se zdálo být v pořádku dokud jsme nezačaly prohlížet pokoj druhý v pořadí. Pán je evidentně milovníkem hadů. Ti na nás koukali přes skla svých terárií. Žoviálně nám zrovna sděloval příjemnou polohu bytu vzhledem k východu slunce a přitom bezděčně vytáhnul navyklým pohybem zřejmě užovku z terária. V ten moment paní makléřka zbledla a byla pryč. Našli jsme jí až u výtahu a bylo vidět, že fobii z hadů nikdy nepřekonala. Budiž, jsme lidé. Pouze mě napadá otázka, proč si podobné věci mezi sebou nepředají v RK, vždyť někdo ten byt musel fotit?
KLIDNĚ SE PODÍVEJTE ( A HLAVNĚ NÁS NERUŠTE)
Uběhlo pár dní (a pár standardně probíhajících prohlídek nehezkých bytů) a na řadě byl byt 3+1+L do osobního vlastnictví na Duchcovské ulici. V telefonu mi den předtím rusky znějící žena potvrdila, že prohlídka platí.Na místo jsme dorazily skoro společně. Dům zvenku působil bezútěšným dojmem, omítka oloupaná, každé okno jiné a hromosvod na první pohled nefunkční. Do bytu už se mi moc nechtělo, ale přišlo mi trapné hned odejít. Po vstupu do domu jsem si připadala jako v podzemním krytu, šero, zima, oloupané navlhlé zdi a všude tmavá podivná zákoutí. Byt se nachází ve 2.patře. Dveře nám otevřel prozatímní nájemník tmavší pleti. Pozval nás srdečně dál. Byt jsme procházely samy. Nájemce si sedl k příbuzenstvu do obývacího pokoje a pokračoval ve hře na kytaru. V ložnici spala starší paní (to nevadí, jen se mrkněte!), v koupelně se utíral zřejmě právě vysprchovaný syn (jen jděte on s tím nemá problém) a na terase pokuřovala objímající se dvojice. Byt by špatný nebyl, po rekonstrukci za pár stovek tisíc, ale upřímně v tomto klimatu jsem ho ani nestihla vnímat. Paní makléřka mi venku řekla, že ho prodává paní, po které chce syn rychle peníze na své podnikání.
V dalších týdnech jsem prošla slovy 19 bytových jednotek. Z nichž 12 neodpovídalo popisu inzerentů a (to mi přijde mnohem strašidelnější) z celkem 14 makléřů (někteří měli více bytů) se na úrovni chovali pouze čtyři. Z nich kompletní přehled o prodávané nemovitosti měli pouze dva.Smutná bilance. A tak, vážení, nehledáte někdo práci?
