Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Seznamka 3. závěrem
naděžda šefránková, věk: 47 let
Už úplně naposled chci vás nechat nahlédnout jak to chodí na seznamkách a jak to chodí, když se pak opravdu zamilujete
Milé dámy, mám pro vás příjemné zjištění, že seznamování po internetu opravdu funguje. Jen si dát pozor a pozorně vybírat koho pozvat na rande. Někdy se stane, že místo inteligentního sympaťáka přijde nabušený a o deset centimetrů menší trouba, kterému na krku visí tlustý zlatý řetěz a chce vás uhranout jízdou v mercedesu. Dále však platí ono známé a smutné zjištění, že pokud dáte na jevo své city a otevřete srdce, stanete se nezajímavou. Nevěříte? Přesvědčím vás.
Pan Jiřík, který se minule nedostavil na první domluvenou schůzku, se opět ozval. Napsal krásné zprávy, omluvil se z pracovních důvodů a já se pro něj stala princezničkou. Nevěděl kde bydlím a tápal. Nazýval mne tajemnou ženou, kterou by rád poznal. Jeho zprávy byly tak příjemné, něžné a já se v nich nádherně ztrácela. Psal mi ráno a přál krásný den. Během dne posílal pusinkové smajlíky a večer jsme si povídali jak jsme se měli. Každá jeho zpráva mne projela tělem, zahřála a já se těšila na naši první schůzku. Nikdo z dalších uchazečů o moji maličkost se mu už nevyrovnal.
Kousek od mého pracoviště je příjemná hospůdka, kde si nerušeně můžete povídat, víno mají dobré a i výborně vaří. Už mne tam znají, neboť tam směruji všechny svá rande.
"Tak jako minule?", směje se čišník a přináší mé oblíbené rulandské. Přikyvuji a zářím štěstím. Pan Jiřík přišel. Skoro dva metry vysoký, vypracované tělo, pěkně střižené vlasy. Až si říkám, zda mohu mít takové štěstí. Vypráví o svých láskách, o dceři, o svých plotýnkách, ale zajímá ho i co čtu a proč jsem na seznamce. Občas je hodně sebestředný, ale to nevnímám. Visím mu na rtech a hltám každičké slovo. Přemýšlím jak ho přijme syn. Možná na vánoce už nebudu sama. Kam pojedeme na dovolenou a zda mne dnes večer políbí. Těch schůzek máme ještě několik. Až pro mne nastane čas, pozvat Jirku ke mně domů. Že je brzy? Asi ano. Ale já, milé čtenářky, neměla chlapa už pekelně dlouho. A právě teď se cítím zamilovaně. Slíbená středa přichází. Káva s bábovkou, dvě deci neperlivé vody a pak mne Jirka chytne kolem pasu a přisune blíž. Je smutné, že až teď zjišťuji, jak pěkný sex může být. Na několika minutové milování s mým exmanželem, kdy má hlava jako sbíječka narážela o pelest postele, rychle zapomínám. Jiří je něžný, jeho tělo pevné jak skála a celou dobu jako by si se mnou jen hrál. Sex trvá nekonečně dlouho, oba jsme spocení touhou a moje rty se v životě tak dlouho nelíbaly. Jsem jako ve snu z kterého se nechci už nikdy probudit. Skrz žaluzie pozoruji jak Jiřík odchází, lehce v předklonu. Jak odemyká svůj vůz a neustále s někým hovoří po telefonu. Usmívám se. Je mi krásně.
Druhý den se mi trochu hůř chodí, ale vymlouvám se na jogu. Stále myslím na ty mrazící chvíle a na těch pár krásných orgasmů. Jsem ještě plná touhy. A čekám. Večer s hrůzou zjišťuji, že se Jiří ještě neozval. Žádná zpráva od něj. Mrknu na seznamku a zkamením. Jeho profil je smazaný. Je mi na zvracení. Běžím k mobilu. Ani tam žádná zpráva. Žádný veselý smajlík. Žádné : "Kde tě mám prdelko?" Kolegyně slibují, že se určitě ozve. Ale opak je pravdou. Potácím se po bytě a je mi bídně. Jediné, co Jiří nevymazal, jsou mé vzpomínky. Každý den čekám, že se ozve i když dobře vím, že jeho hezké vrásky kolem očí a něžné ruce už nikdy neuvidím. Musím se probrat ze svého snu a tak navštívím na seznamce profil pana Richarda, který mi neustále píše. Lehce ovíjená, zachumlaná celý den do deky, píšu panu Ríšovi jak jsem právě přišla z posilovny, odpoledne uběhla 5 kilometrů a těším se na naše setkání. Že je mi do breku a chvěje se mi celé tělo, zatajuji. Přemýšlím, proč stále funguje ono pravidlo, když někomu dáte na jevo své city, přestane mít o vás zájem.
Pan Richard mne tedy opravdu nevyléčí. Ani se nenamáhá počkat na mne před restaurací. Vcházím a má v sobě dvě kapučina. Kdyby nebyl vozem, byl by to prý Morgan. Když zahlídnu jeho zlatý řetěz na krku, chce se mi ihned odejít. Ale slušnost mi to nedovolí. Nevnímám co blábolí a jen vzpomínám na Jiříka a naše první setkání tady. Chce se mi brečet.
"No tak chceš?"huláká na mne Richard. Nabízí, že mne odveze domů. "Lodí si ještě určitě nejela," uculuje se a míří k mercedesu. Těsně vedle vozu se vyzvracím. Domů mířím tedy sama. A mám černé svědomí. V pokoji sedí můj pubertální syn v depresi s mobilem v ruce. "Mami, ty si někoho hledáš?" Vím, že by to snášel těžce a tak zalžu. Prožívá citlivé období. Sám po dlouhé době mne obejme kolem ramen. "Máš přeci mne." Vyhrknou mi slzy do očí. "Já vím."
Ještě v noci vymažu všechny stopy po mých seznamovacích akcí a rozhodnu se pro jedinečný a přirozený postup. Nechat to na náhodě. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Co když ten blonďák z vedlejšího vchodu, co jde běhat vždy když venčím psa, má o mne zájem? Pokaždé se usmívá a mává na mne. A nebo pan Marek, jehož jméno znám z účtenky, mne vždy tak mile obsluhuje na benzínce. Co když jemu se líbím? Za pár týdnů před domem dostaví nové tenisové kurty. Už jsem se přihlásila. Musím to tam totiž úplně přirozeně ale důkladně napálit.
