Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Chybička se vloudila
Míla Černá, věk: 78 let
Náhoda tropí hlouposti a v naší rodině to platí dvojnásobně. S těmi nejobehranějšími jmény jsme potrefené už pár generací, jenže když se pak vloudí chybička do nezpochybnitelného úředního systému a nelze to svalit na chybu počítače, zbývá jen zoufalá obrana a detektivní pátrání, hledající chybující lidský faktor.
Chybička se vloudila.
Jméno Tereza Nováková jsem dostala snad za trest. Kolikpak nás je, v tom našem českém státečku?Nevím, asi hodně. Máti mi to jednou vysvětlovala:"Chtěli jsme ti dát trochu neobvyklé křestní jméno, když už jsi ta Nováková.." Sama měla trochu neblahou zkušenost. „Někdy v počátku sedmdesátých let, tos´ ještě nebyla na světě, mě začal zlobit loket. Po půl roce určili diagnózu, prý tenisový loket. Bylo mi to k smíchu, v životě jsem tenis nehrála, ale domácí práce prý taky stačí na pěknou polízanou, jediným řešením bude operace."Odmlčela se a zavzpomínala. „Když jsem pak přišla do nemocnice, chirurg ani nezvedl oči a zavelel:"Tak mi ukažte to koleno!" „Jaké koleno? Ty mám v pořádku!" Zamžoural do lejster. „Jste Marie Nováková, narozená dvacátého května třicet osm ? Dnes vám budeme operovat levý meniskus." Rodná čísla tenkrát ve zdravotnické dokumentaci nefigurovala, naštěstí nesouhlasilo mámino bydliště!
Po této zkušenosti se matka rozhodla, že svou dceru ochrání n a vybere jí jméno, které zrovna nefrčí. Nejlíp něco z minulého století. Kdo však mohl tušit, že ozvěna Matuškova semaforského hitu zasáhne celou příští generaci a s Terezkami se roztrhne pytel! Po svatbě jsem se zbavila aspoň profláknutého příjmení, ale po dvaceti letech, po rozvodu, kdy se příjmení mého exmanžela stalo synonymem podvodů a tunelování, jsem se pokorně vrátila k rodnému jménu. Bývalý manžel v base, dcera na rok v Anglii, malý byt v pátém patře sídlištního paneláku- i ve čtyřicítce můžu začít znovu, nebo snad ne?
Červnové odpoledne. Cestou z práce otevírám schránku a udivuje mě upozornění na nedoručenou zásilku. Znovu na poštu a nedočkavé roztržení úřední obálky. „Dostavte se dne 26.6. k přestupkovému řízení na úřad..." Jaký já jsem mohla spáchat přestupek? Vystartovali proti mně dva, komisní úředník a tělnatá zapisovatelka. „Podle hlášení hlídky městské policie jste se 18.5 v nočních hodinách účastnila výtržnosti v Praze 4, Branické ulici, kde jste s několika chuligány rušili noční klid a po příjezdu hlídky jste slovně napadali oba příslušníky.Pak jste se ještě za pomoci mladíků vyšvihla na kapotu Škody Oktávie parkující proti divadlu před hotelem, jehož provoznímu vůz patří. Nejen, že jste kapotu promáčkla, ale jehlovými podpatky jste poškodila levý blatník vozidla. Dokázala jsem jenom nevěřícně zírat. „To přece není možné! To všechno musí být nedorozumění! Umíte si mě vůbec představit, jak naskakuju na kapotu nějaké škodovky?" Je mi čtyřicet a s postavou české maminy bojuji už hezkých pár let. „Jak jste na mě vůbec přišli? Ukažte mi to hlášení, prosím-" Komisní úředník mě přejel pohledem a poněkud znejistěl."Přivolané hlídce jste se legitimovala, a ti dva mládenci vás ještě obhajovali, že slavíte složení zkoušky z anatomie.."
„Můžu vidět to hlášení?"Váhavě mi přistrčil úřední lejstro. Všechno padá na mě, i rodné číslo- „Zkoušku z anatomie? Tu jsem dělala před lety na zdrávce, teď pracuju jako sestra v ordinaci doktorky Holíkové." Teď i zapisovatelka pozvedla oči. „No jo, jste mi nějaká povědomá, chodím k ní .." Tak, a co teď? Úřední lejstro je úřední lejstro, ale počkat, v noci na ulici policajti asi tiskárnu neměli! „ Nedali vám, náhodou, nějaké rukou psané hlášení?" Trochu neochotně zalovil v šuplíku a vzápětí mu spadla čelist. Tisk přesně souhlasil s rukopisem - až na rodné číslo téměř stejné, jako mám já, jen v úvodním
dvojčíslí místo mé 75 je mírně rozmázlá 95. Takže chybička se vloudila a já jsem zjistila, že v 9 patře našeho paneláku má rodina Novákových dvacetiletou dceru Terezu, studující medicínu.
