Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
PAN DARCY
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Milé dámy. Máte svůj ideál muže? Jsem si docela jistá, že ano. Každá má svůj idol již od dětských let, který se postupem času mění či vyvíjí. Ostatně i muži mají své idoly. My třeba čekáme na nějakého prince na bílém koni a někteří muži možná čekají na princeznu svých snů. A co kdyby tak třeba na tom bílém koni přijel pan Darcy? Existuje vůbec? Zajisté, že ano a možná čeká právě na vás.
Pan Darcy
Většina dívek a žen má ráda romantiku a má svou představu o princi na bílém koni. Některé vyvolené, těch je ovšem velmi málo, mají své prince již doma. Mnohé ženy jim tak tiše, ale někdy i velmi hlasitě, závidí.
Představa o princi na bílém koni nás provází již od útlých dívčích let. Nejdříve to je nějaký krásný a hodný princ, fiktivní hrdina z pohádkové knihy. Potom je to již třeba nějaký zpívající kluk, ale lepší je přímo zpívající chlapecká kapela. A později? To už bývá velice různé a záleží na vkusu každé z nás. Zde můžou být velmi rozdílné názory. Ta má ráda svalovce, ta druhá tmavovlasé, třetí se líbí americký herec, té čtvrté kolega z práce. Pátá má políčeno na manžela své kamarádky a ta šestá na toho stoletého dědu s tím obrovským majetkem.
Já měla také své idoly a během let se dokonce párkrát změnily. Nejdříve to byl Vinnetou a Chris Norman, pak přišel na řadu Gilbert Blythe a jeho představitel Jonathan Crombie. Hned po něm byl mým idolem Pavol Habera, ale v té době mu již konkuroval pan Darcy z románu Jane Austenové "Pýcha a předsudek." Mezi nimi byli i nějací skuteční chlapci, jenže žádný z nich nebyl ten "princ na bílém koni."
Ubíhaly léta a idolů přibývalo. K Haberovi se časem přidal třeba Colin Firth. Jen tak mimochodem představitel pana Darcyho z roku 1995. Později mě okouzlil americký herec a jižanský typ Steven Strait. Pár let poté dokonce starší pánové John Nettles a David Suchet. Zajímavosti je, že vedle mých nových idolů si stále držel své místo pan Darcy a drží si jej dodnes. Opět mezi nimi byli i nějací muži, ale ... ale žádný z nich neodpovídal mému idolu.
Jak vidno, tak nejdříve se mi líbili hlavně ti, co měli tmavé dlouhé vlasy - Vinnetou, mladý Habera, Strait. Později mě v prvé řadě zajímalo určité charisma a umění vžít se do role - Nettles a hlavně mistr Suchet. Jen pan Darcy se mi líbí stále takový jaký je - kdysi i nyní.
Kdyby mne v té době kterýkoli z mých idolů pozval na kafe, určitě bych šla. Pokud by si mě však chtěl vzít také za ženu, tak to už nevím, zda bych chtěla. Jaksi si to nedovedu představit. Ono je to krásný dívat se na mužného, odvážného a spravedlivého hrdinu jako je Vinnetou či Steven Strait. Je báječné nechat se unášet písněmi krásných zpěváků s podmanivým hlasem jako je Norman a Habera. Je příjemné sledovat sympatického Johna Nettlese v roli Barnabyho, kterak se laskavě chová ke své manželce, jak ji dopřává volnost a toleruje její špatné vaření. Je úžasné sledovat báječného Davida Sucheta nejen v jeho skvělé roli chytrého a galantního Poirota, ale i v jeho dalších filmových či divadelních rolích. Je vynikajícím člověkem také v soukromém životě. Ovšem jestli by se takový člověk hodil ke mně či já k němu, těžko říci.
Snad jedině pana Darcyho bych si vzala za muže, ten mi tak nějak pasuje a já bych mu možná také vyhovovala, protože mám podobnou povahu jakou měla jeho Lizzy. Je tam jen takový nepatrný rozdíl - pan Darcy pochází z doby před 200 lety a je to pouze fiktivní postava.
Je zcela jednoduché vysnít si svého prince a očekávat, že právě on si pro nás přijede na bílém koni, avšak není jednoduché se nějakého prince dočkat. Život totiž není pohádka, ale většinou tvrdá realita. A mužští? Hm, tak mezi těmi českými muži je těch princů velmi málo a také gentlemanů je poskrovnu. I když, přiznejme si dámy, kolik je zase mezi námi princezen? Tedy já určitě ne, ačkoliv mi otec kdysi dal jméno po dánské královně. Jako princezna jsem se chovala pouze do svých čtyř let. Bílé punčošky, bílé šatičky, stále čistá, do každé fronty jsem se hned postavila na začátek, prostě princezna. Jenže pak se mi zalíbily klučičí manýry, lezení po stromech, lotroviny ... a bylo po princezně.
Jak to tak vypadá, nejspíš stále budeme snít o princi na bílém koni a žít budeme buď s mužským, který má své chyby a svůj mužský svět anebo sami. Nemáme žádný recept na to, jak si najít "pana Darcyho."
Všeobecně je známo pouze jediné, neexistuje muž, který by byl zcela dokonalý, taková není ani žádná žena. Jsme jen chybující lidé, máme své klady a zápory. Ale ... ale existuje pro každou z nás muž, který by k nám pasoval nejlépe. Jenže otázkou zůstává, kde se s ním můžeme potkat. Většinou se s těmi správnými muži míjíme a jen některá z nás toho svého pravého potká.
Jsem přesvědčená, že nejen pro mne, ale i pro některé z vás, by se hodil pan Darcy. Muž, který je inteligentní, chytrý, laskavý, spravedlivý, sympatický, slušný a galantní. K tomu všemu má ještě krásné panství a slušné jmění.
I když již žijeme v super moderní době, věřím, že nějaký pan Darcy by se mezi našimi muži nalezl. Ovšem těch mužů jako pan Darcy je v dnešní době poskrovnu, a tak se těžko hledají. Většina z nich nezná ani základy slušného chování, o galantnosti nemluvě, s tou se setkáváme jen velmi zřídka. Kde se poděli gentlemani?
Kolik je mezi námi mužů, co nedovedou pozdravit či dát přednost ženě. Kolik mužů neovládá náš krásný jazyk a mluví hatmatilkou, která čpí vulgárními výrazy. Kolik mužů nedbá o svůj zevnějšek, anebo dbá až přespříliš. Kolik mužů si neumí vydělat peníze a dokonce se nechá živit ženou. Kolik mužů zapomíná svou ženu občas hýčkat. Kolik, kolik. kolik, bych se mohla ptát snad donekonečna.
No a kolik je žen, které se neumí chovat jako dámy? Ženy vulgární, líné, neupravené, hašteřivé, žárlivé a ... A co pak chceme, milé dámy, po mužích? Chceme pana Darcyho? Chovejme se jako Elizabeth a možná si nás nějaký pan Darcy najde. A jestli ne, tak třeba někdo jako pan Bingley, ten také nebyl marný. I když pan Darcy je prostě nejlepší.
