Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: podzimní, Téma: Muži

Proč jsem taková...

kamila kysučanová, věk: 43 let

Jsem naštvaná a otrávená, nic není takové a nikdo není takový, jak si představuji já. Všechno a všichni se změní ve chvíli, kdy se objeví zajímavý muž.

Proč jsem taková......?

Už tady zase byla. Ta moje naštvanost. Naši chtěli v pátek přijet. Jenže já se těšila na víkend, kdy můžu, co chci. Samozřejmě bez nich.
Pořád mě někdo štve.
„Kdo?“ ptal se ten hlas uvnitř. Odpověděla jsem, že přece oni....naši...a pak taky šéf ...a život, co je nefér, protože kdyby byl fér, tak nejsem sama...“
To něco se pousmálo. Fakt jsem to cítila. „Jsem asi praštěná...“. To něco přikývlo, že jo, že opravdu jsem.
Tak třeba včera. Šéf odjel k zubaři, kde si vzpomněl, že Ing.Kukalovi je nutné připomenout, aby tu tabulku zásob, určitě do porady poslal. Takže když se šéf objevil, rozčiloval se už od dveří, že mám vypnutý mobil: „Vy ste ho nechala doma?!“
„No nenaštvalo by vás to?“ mě teda jo. Má volat na pevnou. Ale pokaždé volá na můj mobil. A to jsem mu taky řekla. „Dobrá...“ řekl. Uklidnila jsem se. Ale s naštvaností jsem trávila do konce pracovního dne.
Hned co jsem vypadla, šla jsem ke „Kočce“. Na konci náměstí a pak ještě pár kroků za roh. A tam to je. Cukrárna, kde si člověk orazí. Klidem, dortem a tím něčím, co se tam vznáší. Tři masivní stolky, starobylé židle s opěradli až za hlavu a jazz, co paní Cvrkalová miluje. Seděli tam to odpoledne dva. Každý zvlášť. Osamoceni, s knihou a myšlenkami. Do sedmi. To se zavírá. Cukrárna i ty knihy. A myšlenky přestanou proudit.
Když se naše oči střetly, usmál se. Tak nějak vřele mi to připadalo. Kravata ležela zmuchlaná na stole. Pak zase četl. Neviděla jsem koho. Šla jsem pro kus dortu. A taky abych si ho prohlídla. Toho v té růžové košili, co mu odstávaly uši.
Paní Cvrkalová položila dort a přisedla si. Něco řekla, jakože máme krásný podzim a že je škoda, když si lidi kazí den a nechají černé myšlenky, aby hlodaly v hlavě: „Tolik dobra je dookola.“ a pak taky říkala, že má ráda lidi a taky, že ráda peče a vaří. A když peče, tak myslí na ty vajíčka, jak je naťuknout, aby skořápka neskončila v těstě a taky že si zpívá, protože ty černé myšlenky, to je prý svinstvo, když se uvelebí v hlavě. A koukla na ten pohozený bulvár. Chtěla jsem říct, že tu černotu mám taky, ale nějak se mi nechtělo.
„Mějte radost z každého dne...člověka, co potkáte... a usmívejte se .“ radila mi. Ten s těma ušima zvedl se zájmem oči. Usmál se. Nejdřív na ni a pak na mě.
„Mít radost...ale kde ji vzít?“ a v tom mi na mysl připlul můj šéf, jak mi přinesl větrník, jen tak, že jel kolem cukrárny a řekl si, že mi udělá radost...a nebo na můj svátek, to už kvetou kopretiny, tak mi jich přinesl plnou vázu: “...jsem vám je natrhal tamhle za plotem...když ste říkala, že je máte ráda...“ a zářil štěstím a vůbec se nezlobil, že jeho semišky jsou kvůli té mé radosti celé od bahna. Ale štval mě. To jo. Zrovna od něj mě ta romantika fakt vadila.
Seděla jsem a foukala do čaje. A dívala se, jen tak. Pak si Honza přisedl. Ten s těma ušima. No vlastně už tak děsné nebyly. Povídal, že dělá a když nechce nedělá, že internet miluje, protože může pracovat na chatě. Nosil brýle, ale teď měl čočky. Říkal, „v práci pro image“. A taky že po slunci se mu stýská až když začne sněžit. Povídali jsme si. Říkal, že má fakt bezva život, když tady teď sedí se mnou. Usmál se. Zase tak mile. Zčervenala jsem. Bylo mi trapně. Za ty jeho uši a růžovou košili, co mi předtím jaksi vadily.
Pak jsem kráčela domů. Měsíc zářil a hruď vibrovala. Vzrušením. Těšila jsem se na ty kapry, jak jsme se domluvili, co budou lovit v Bukové v rybníku. Fakt se mi libil. Ten můj den, Honza, výlet, život, co tu najednou byl. I můj šéf se zdál vlastně docela fajn. Jen ta růžová košile ne. Ale už se mi líbil Honza v ní.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.1. až 31.3.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Rande?

Marie Kratochvílová, věk: 38 let

Přečíst

Jít či nejít na rande? V určitém věku to prostě patří k životu. A já jsem ráda, že tuhle éru mám už za sebou. Pokud bych měla sepsat...

Téma: Kamarádky

Trapné okamžiky jiných

Věra Kratochvílová, věk: 65 let

Přečíst

Vždycky mě sobecky potěší, že na to nejsem sama. Co se týče trapasů, moje kamarádky mi zdatně sekundují. Komu se podaří nechtěně osprchovat při sedu...

Téma: Kamarádky

Chtěla bych být krávou

Blanka Vykydalová, věk: 58 let

Přečíst

Chtěla bych být krávou, nikoli chci být kráva! Mám k tomu několik důvodů. Například jsem narozená ve znamení Býka. A s monogramem...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing