Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Když se slevy stanou závislostí aneb Nečekaná terapie
Jitka Vavrušová, věk: 36 let
Sleva! Kup jeden výrobek a druhý máš zdarma! Proč to nekoupit, když je to v akci? Závislost na slevách? Fejeton o tom, jak jí nepropadnout….
Mateřská dovolená. Při vyslovení tohoto slovního spojení, které ve skutečnosti znamená cokoliv, jen ne klidné, líné a pohodové dovolenkové dny, dostávám kopřivku. Co se malý narodil, nehnu se bez něj nikam. Teď jsme navíc postoupili do fáze, kdy se už nemůžu sama zavřít snad ani na záchodě.
Jedno akčnější odpoledne jsem si na malého závislého neposedu tak trochu stěžovala kamarádce. Přitom mě však zaslechly uši starší generace. Jejich komentáře na moje stesky se nedaly přeslechnout a vlastně mě donutily zamyslet se nad sebou. Bonusem mojí dovolené totiž je, že jsem věčně bez peněz.
Neustále s dítětem za zády, vítr v peněžence, někde se stala chyba, zkusím tomu přijít na kloub. Přemýšlím, ale moc se mně to nedaří. Není divu.
Mému mozku už totiž nevadí, že ráno jako doplněk ke snídani místo informací z nejčtenějších novin, které jsme odebírali skoro deset let, zpracovává údaje z letáků. Jen pár měsíců stačilo k tomu, aby se má mysl spokojila s obrázky a čísly z propagačních tiskovin. Ale že mám přehled, kde co zrovna zlevnili! Moje paměť mě umí potěšit. A mé znalosti dokonce nesou i své ovoce. Tuhle mě pochválila jedna důchodkyně, když jsem ji z Tesca nasměrovala pro jistý výrobek o pár ulic dál do jiného supermarketu a ona ušetřila.
Nicméně ušetřené korunky jedné babičky nic nemění na faktu, že to se mnou jde z kopce. A já si říkám, že jestli úbytek buněk, které se podílejí na přemýšlivých procesech, půjde touto raketovou rychlostí, tak mně ke spokojenosti za pár let postačí omyvatelná dětská knížka s jednoduchými obrázky.
Tuhle mě můj muž znenadání u večeře uzemnil otázkou, zda jsem věděla, že do různých typů závislostí může patřit závislost na firemních letácích. To jsem svým koníčkem na mateřské tak nápadná? Chtěl mně tím snad zkazit moje nové hobby? Vždyť mě přece nevidí, když se jdu během dne přesvědčit, zda poštovní schránka neskrývá mnou očekávaný obsah. Přiznávám, někdy se jdu podívat i několikrát...
Zavírám oči a oddávám se představám.
Pondělí. Ten pocit, když vytahuji ze schránky Tesco. Úterý, to patří Kauflandu. Ve středu se začtu do Lidla a ve čtvrtek listuji Billou a Albertem. A konečně v pátek hezky šupky dupky s vlastnoručně sepsaným aktuálním seznamem a malým v kočárku zajet do obchodu, plnit nákupní košík a přitom odškrtávat položky na seznamu. A třešinka nakonec, odměna v podobě slastného pocitu, kolik peněz jsem ušetřila tentokrát.
Procitám. Co to se mnou je? Sem se posunuly moje sny? Je načase s tím něco udělat. Co je vlastně zítra za den? Pátek!
Pátek, dítě do kočárku, nákupní seznam do tašky, hlavně nezapomenout peněženku doma a hurá do víru nakupovacího kolečka.
Na první zastávce mě čeká trošku přetahovaná s důchodci, ale dobrá hospodyňka pro pár korun i do Kauflandu skočí. Moje oblíbená káva za to stojí a já pro jistotu beru balení dvě, však do kočárku se to vejde. V dalším obchodě mají levnou zeleninu a ovoce. Třetí zastavení znamená výhodnou koupi jogurtů, sýrů a masa. Nákupní idylku kazí prcek. V kočárku protestuje a uklidní ho až kelímek s jogurtem. Rychle mířím k pokladně zaplatit. Potom jogurt znovu předávám do dětských ručiček na uklidnění.
Prcek zuří a hraje si s kelímkem jako by šlo o odolnou hračku. Nenechá si ho vzít, křečovitě ho drží, až najednou hups!
A jogurt letí na zem.
Škoda, už si na něm nikdo nesmlsne, ale naštěstí byl za výhodnou cenu.
S pocitem, že jsem nakoupila všechno, co jsem chtěla, se vracíme domů. Jsem to ale šikovná, ušetřila jsem a ještě máme zásoby! Těším se, jak si doma v klidu uvařím kafíčko. V duchu skládám jídelníček na příští týden, sliny se mně sbíhají. Omáčku pro malého, gulášem potěšit mužíčka a nějaká sladkost pro mě, skoro cítím vůni závinu, který si upeču. A najednou škobrtám.
Z košíku pod kočárkem vypadává nákup. Pomeranče se kutálí, jeden za druhým, sáček s moukou se protrhl a vysypal. Slyším zvuk rozbitého skla. Sklenice! Černé drobky instantní kávy jsou všude.
Podtrženo, sečteno. Je po zásobách a ještě s financemi v mínusu. Tak takovou léčbu závislosti si nechám patentovat.
Jakmile se vrácí manžel z práce, uvítávám ho slovy: „Miláčku, co kdybychom si zase nechali zasílat noviny?"
