Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: zimní, Téma: Muži

Princeznou v šestatřiceti??

Kateřina Kapičková, věk: 36 let

Rozvedená matka na plný úvazek potkává o deset let mladšího Zajíčka! Necítí se ani trochu jako novodobá Pumička, protože jí ještě není čtyřicet a Zajíčky účelně neloví. Je tento vztah výhrou? Zkušeností? Životní lekcí a uvědoměním, co v životě ano, a co už ne?! Děti a práce jsou velká výhra, zamilovaný zajíček se ze začátku jeví jako milý a láskyplný životní bonus. Ale nic netrvá věčně.

 

Pokud jste majitelkou modré krve a váš královský původ nelze zpochybnit, princeznou v šestatřiceti můžete být lehce. Zřejmě jste již vdaná za monackého knížete, nebo vládnete královsky pevnou rukou nějaké maličkaté zemi. Mně by zatím stačilo držet královsky pevnou rukou svůj osobní život a zejména vztahy s nahodile se objevujícími princi, chuďasy nebo v horším případě i zabijáky.

Můj vlastní původ má s modrou krví a královstvím pramálo společného. Když mi stály sudičky u kolébky, můj otec měl zřejmě v krvi již dvě promile a má nešťastná matka mě po novorozenecké žloutence dopékala v prvním patře činžáku na přímém slunci. Jsem čítankový příklad dcery alkoholika. Od sedmnácti visím očima na každém klukovi, aby mě z chatrče pod hradbami vysvobodil a odvedl, případně na běloušovi odvezl do svého bohatého království. A ono nic. Později se samozřejmě vdávám a mám dvě krásné děti, o něco později se rozvádím, abych s láskou, ale vnitřním klidem, o své dvě krásné děti pečovala sama, odváděla práci manažerky a ve zbytcích denních, týdenních, měsíčních, ročních kolotočů, které mají omezenou dobu 24 hodin, pět týdnů, 12 měsíců a 365 dní, se v drobných střípcích snažila užívat také sebe sama, případně počítala s tím, že se princ jednou objeví.

Můj otec vždy říkával, že jsem krásná a šikovná díky rumu. Když jsem byla malá, nevěděla jsem, co tím přesně myslí. Teď jsem větší a vím, že díky rumu to nebude. Sudičky mi opravdu daly do kolébky pár obdivuhodných vlastností a schopností. I přesto, že můj bývalý manžel nebyl vzorňák a předvedli jsme dětem, jak to vypadá, když přijede domů policejní hlídka, vím, že jsou i horší věci v životě. Humor a sarkasmus! To jsou pro mě dva nosné sloupy, které by udržely celé Colosseum.

Zpět tedy k princům a chuďasům. Cituji svou jednu milou kolegyni: „Jak ty to děláš, že máš kolem sebe pořád nějakého chlapa?“. Na tuto otázku, přiznám se, nedokážu odpovědět. O pár měsíců později mi stejná kolegyně říká: „ Nezdá se ti, že to má pořád stejný průběh?“ Ano, zdá, nebo nezdá. Já už to teď vím. Jak by řekla Mirka Čejková: „ Mé pojetí lásky, je klasicky záchranářské. Láska je, že onoho pána zvednu zoufalého a špinavého z ulice, umyju ho, ukážu mu příbor, dám mu najíst, a pak ho pustím do světa.“ Poslední tři vztahy dokonce nabíraly stejně na intenzitě a emocích. Do měsíce „mám tě moc rád“ do dvou měsíců „miluji tě“, čtvrtý měsíc, musíme to nějak vymyslet, abychom byli spolu“. Šestý měsíc? Sedím sama ve věži a vyšívám, případně je mnou smýkáno za vlasy, případně mě dotyčný se slovy miluji tě, prosí, abych dva měsíce vydržela, že neví, co chce, ale za dva měsíce začne znovu. Se mnou? Kdo ví?

Že by to bylo věkem? Bohužel ani tady nemůžu souhlasit. Totožný průběh vztahů s princi a chuďasy, není s věkem vůbec v žádné korelaci, protože je to stejné s pětačtyřicetiletým zabijákem, jako s šestadvacetiletým zajíčkem. Nejde o identické shody, to rozhodně ne, jde o ten průběh. Zabiják neměl rád básničky a kytičky. Jak by mohl, lidé, profesionálně vycvičení zabíjet, by zřejmě básnické romantické rýmy příliš rozněžněly. Zajíček taky nemusel kytky, ale k mým narozeninám na ni nezapomněl. V básničkách a veršíčkách byl ovšem mistr. Maloval i obrázky. Byla jsem pro něj medvídko-sluníčková princezna a já tomu plně věřila první čtyři měsíce. To, co jsem s ním zažila v posteli, nejde popsat a milovala jsem to vzrušení, když pod oknem zaparkoval svojí toyotu a říkal, že je pod věží a že chce hodit klíč. Měla jsem chvílema pocit, že jsme jen my dva. Trávili jsme hodiny na telefonu a prostě si jen tak povídali. Proč se tak snadno zamilováváme, i když to není správné? To nevím. Ze Zajíčka se vyklubal mistr převleků, her a manipulace. Chvíli jsme „to“, o čem píší básnici a malují vášnivě malíři, měli, ale nějak se mu to nehodilo. A mně zas nějak došla trpělivost. Být loutkou ve věži a smět vyjít na slunce jen na vyžádání, nechce žádná princezna. A předvést v šestadvaceti tatínkovi a kamarádům šestatřicetiletou princeznu s dvěma malými pážaty, chápu, není ani v dnešní době zcela standard.

Vzpomněla jsem si, jak jsem se snažila zrovna prosypat druhou lžičku krystalu přes hustou pěnu latte v jedné kavárně, když mi čarodějnice mezi větou o počasí a o životě jejího syna povídá: „Od Zajíčka rychle pryč, je to nevyzrálý kus“.  Nacpala jsem cukr do pěny, olízla lžičku, což dělám vždy neslušně a s velkou chutí a říkala: „Ne, ne, on mě miluje“.

Teď mám pocit, že zase dýchám. Babizna říkala, že Pan Král s celým královstvím přijde, tak za dva roky. Přijde, nepřijde. Jestli ano, tak ať si zatím hřebelcuje bělouše a leští brnění, v kterém mě ohromí.

Nedávno jsem si přečetla tohle: „Láska je ten nejkrásnější cit, ve kterém se cítíme nadevšechno šťastní. Pokud prožíváte cokoli odlišného, vězte, že to není láska“. „V lásce a ve vztahu neobětujeme víc, než co můžeme udělat radostně a snadno“. Tak že, obětování a zachraňování bylo dost. Je čas žít, a to s upravenými slovy Dana Landy: „ Teď už to vím a taky už to chápu, že po světě pobíhá daleko víc chlapů“. Ne, na mužské pokolení jsem nezanevřela. Večeře s kamarádem je v pořádku, stejně tak víkendový výlet na motorce do zrušené západočeské vesničky. Dostala jsem v parném létě nabídku na zimní lyžovačku. To neodmítnu, ale hlavně budu jeden večer v týdnu zase učit angličtinu. Co je ale to nejdůležitější? Udržet si status super mámy a nepřestávat stavět bunkry, skákat šipky do postele a půjčovat maličké své boty na podpatku, když si hraje na princeznu.

Lidé do našich životů přichází, zůstávají, nebo z nich zase odchází. Zanechávají různé stopy, zářezy, rány, případně štěstí a lásku. Člověk by si ale v žádném případě neměl přestat vážit zejména sám sebe! Dle mé kamarádky Zajíček přišel, a splnil účel. Nejdřív jsem nerozuměla, ale měla pravdu. Už vím, co v životě nechci. Dávám si teď od „lásky“ a princů a chuďasů pohov. Beru si dovolenou. Nastartuju svého milého chlapečka pro základní vzdělání a holčičce koupím další princeznovské šaty. Ale na 49 obrázků, 9 neuvěřitelných milostných básniček a email s pěti červenými srdíčky a tučným červeným nápisem „miluju tě“ fontem písma Calibri velikosti 90, nikdy nezapomenu.

 Být princeznou bylo pár měsíců fajn, ale být Královna matka pro dvě vlastní roztomilátka, případně Královna manažerka, je teď rozhodně lepší, než vyšívat ve věži, čekat na vysvobození a přemýšlet, kdo, kdy a komu odpovídá na sms nebo kdo miluje víc.


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Utajené nákupy

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý trpíme nějakou tou úchylkou. Ovšem možná díky těm úchylkám je náš život pestřejší a dokonce může upevňovat...

Téma: Rodina

Babka šetřilka

Dana Beňaková, věk: 59 let

Přečíst

Šetrnost je jistě vlastnost víc než chvályhodná. Ale chtít druhým vnucovat věci, které už mají své dávno odslouženo, byť...

Téma: Rodina

Prostě mu najdeš jiného tátu

Vladimíra Čechová, věk: 39 let

Přečíst

Dá se zapomenout na slova vyřčená v hádce? Je lepší vědět nebo zapomenout? Kdy ještě stojí za to bojovat a kdy je lepší se otočit...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing