Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Rodina
Tak zvané "Splachovadlo".
Jana Kořánová, věk: 71 let
Každý v životě máme nějakou roli. Ne vždy je to role svobodná, dle našeho výběru. Jsou lidé dobří, ale někteří se "nepovedli".
Tak zvané „Splachovadlo"
Tak si připadám v dnešní době. A jak to všechno bylo?
Být samoživitelkou, v té době od roku 1971, nebylo lehké a ještě bez jakékoli pomoci od kohokoli. Osamělé samoživitelky byly odsuzované, jako nevěrné, či zkažené ženy, aniž to tak mnohdy bylo.
Má starší sestra se „spustila", co se mužů týče, již ve dvanácti či třinácti letech a tak mne si rodiče hlídali do jedenadvaceti let. A jako naprosto nezkušená jsem podlehla sázce dvou zkušených hochů z naší liberecké party spoluzaměstnanců. Sázka o basu piv byla o moje panenství, což jsem samozřejmě v té době netušila. Vyhrál Ctirda, zatímco Ludvík se o mne později také, bezúspěšně ucházel. Do té doby se mě nesměl nikdo ani dotknout a má výchova „vedla" k tomu, že až budu mít s někým vztah, tak to bude můj budoucí manžel. Tedy první a také poslední, a že se za něho vdám. A tak se také stalo. Ctirda byl tichý, uzavřený a do té doby se jevil, jako velmi hodný hoch, alespoň za takového byl v naší partě pokládán. A ono to nakonec bylo zcela jinak.
Je pravda, že kdybych nemusela nastoupit na „Doporučenku", to byla tehdejší „vymoženost", tak zvané vylepšení „Umístěnky" po maturitě, tak bych asi zůstala „starou pannou". Tak ta morálka, mých rodičů vůči mně, byla přehnaná, tak jsem byla rodiči hlídaná a jakékoli platonické vztahy mi byly rozmlouvané.
Naopak sestra byla, díky zkušenostem s hochy a chlapy, pokládaná za vůdčí, nadanou, chytrou, schopnou a jak dospívala, tak získávala navrch nad rodiči. A hlavně nad nezkušenou matkou, před tím „hlavou rodiny". Ovládala ji proti mně a otci a málem je rozvedla. Ale každopádně spolu přestali intimně žít. Matka otce začala brát, jako člověka o kterého se stará, vaří, uklízí a pere a on jí slouží, když něco potřebuje.
A za tím vším, jak jsem později zjistila, byl zkažený způsob života, nejen mé sestry, ale i jednoho muže, napůl Francouze a napůl Čecha, který se „ujal „ aktivity v naší rodině. Přivedla jsem jej do naší rodiny vlastně já. Seznámila mě s ním má tehdejší kamarádka, která se ho pravděpodobně nemohla zbavit. Já v té době psala básničky a on skládal amatérsky hudbu a tak nám navrhla, že můžeme něco dát dohromady. Dohromady jsme nic nedali, ale my dva jsme se dali dohromady. Rok jsme spolu chodili, ale nebyla jsem sama, a když mě na jeho „Bohémský" život matka upozornila, tak jsem mu , po roce, dala „kopačky". Má dcera byla již v té době dospívající a přála si ho pozvat na její maturitní ples za tátu a tak se také stalo.
Nevím, jak k tomu později došlo, ale v době, kdy již má dcera žila v druhém manželství a měla již třetí dítě, dceru Sašu, tak Stanislav, jak se onen muž jmenuje, začal dělat mé dceři otčíma. Navštěvovali společně divadla, opery, balety a koncerty. Dcera vyrostla do krásy a on se vedle ní naparoval , jako „pyšný kohout", jako by měl zásluhu na její výchově. A jak Saša vyrůstala, tak si jich lidé všímali v domnění, že má tak mladou ženu s dítětem, aniž by tomu tak bylo. Vedle toho si Stanislav „léčil" své dotčené ego z toho, že jsem mu kdysi dávno „dala kopačky". Má promyšlené akce a vede moji dceru proti mně. A jelikož mé dceři je milá jeho pozornost, tak tento vztah udržují i proti mé vůli.
Já jsem dceru sama náročně vychovala a ještě se ztěžováním života mou sestrou a pod jejím vlivem i matkou, zatímco Standa střídal celý život milenky a nyní se chlubil mou dcerou. Měl to dobře promyšlené a mé sobecké dceři, jak bývají jedináčci, to vyhovuje a na vině jsem vždy já. Standa svým humorem baví dceru s vnučkou, vůči mně je plný nenávisti a zloby a tak si posiluje své ego, svou nadřazenost nad druhými lidmi.
Dceři dělá dobře, když se cítí nevinná, bezchybná , hezká a chyby mám jen já, tak jako „splachovadlo", za vše negativní mohu já. Tedy za její nevydařené první manželství, tak i za problémy v tom druhém. Sestra se kdysi sblížila se všemi mými partnery a asi i se Standou. A on se raduje, žil si jako bohém a nyní si užívá otcovství bez zásluh. No nemá se dobře? Zatímco já, obviňovaná ze všeho špatného musím užívat léky a jsem na tom špatně. Odjela jsem na měsíc na druhý konec republiky a jak mi tam bylo dobře. Nebyla jsem ta špatná, naopak lidé mě tam měli rádi, nikdo mě neobviňoval. Nebyla jsem tím „splachovadlem" zla, neshod a všeho nepodařeného, ale moc jsem tu chyběla. Nebyla tu ta chybující, obviňovaná, co vše kazí. Standa se nemohl radovat z navádění mé dcery proti mně, z obviňování, snad až požitku z toho, jak on je úžasný a já špatná. Měla jsem se vracet? Velmi jsem tu chyběla!
