Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Rodina
Moje rodina
Jana Kořánová, věk: 71 let
Jaká také rodina může být, naruší-li ji emoce, závist a nenávist a jak dlouho trvá, než se uzdraví.Naštěstí, je-li konec dobrý, je všechno dobré, obohacené o zkušenost. A jaké štěstí člověk má, má-li dobrou harmonickou rodinu s dobrými mezilidskými vztahy.
Moje rodina
Obdivuji se a líbí se mi harmonie a projev lásky v některých rodinách. Kdysi jsem o tom také snila, ale osud mi nabídl jiný způsob života. S pokorou přijímám, co mi osud přichystal a podřizuji se a beru, co mi nabízí.
Jak to vlastně všechno bylo? U mé sestry, starší o víc, jak čtyři roky, přerostl vztah ke mně až v nenávist. Jak k tomu došlo a od kdy tomu tak bylo? Od mých deseti let, kdy na mne naše máti vyžadovala, abych jí vše říkala a tak jsem jí, jako upřímné dítě řekla i to, co má sestra pokládala za donášení, či žalování, při její bojové povaze, za protiútok na ni. Ale ve skutečnosti mě neměla ráda od mého narození, jak mohla, tak mi ubližovala a rodiče mě před ní musely chránit. Ublížila i mé kamarádce. Ona nikdy žádné neměla, jen soupeřila, co si vzpomínám, s jednou s kterou se předháněly o přízeň kluků. Ona stále a celý život jen bojovala o prvenství ve všem. Bylo to politováníhodné, neustále škodit domnělým sokyním a o cokoli a stále bojovat všemi způsoby, bez citu a lásky. Byla o mnohé ochuzena a hlavně o nádherný pocit upřímné lásky. Měla svůj způsob, bojovat, vyhrávat a pak si hrát na milující, na tu nejlepší ze všech lidí. Od mého dospívání, kdy už jako velmi silná osobnost ovládala naši matku, sváděla každého, komu jsem se já líbila a natož mého partnera. Její boj přešel k promyšlenějšímu poškozování mých vztahů, a to jak s přáteli, tak s rodiči a příbuznými. Všechny výhody chtěla mít sobecky pro sebe. Její herecké schopnosti byly velmi dobré. Pomohla k nevěrám mému muži a později i dalším mým partnerům, zkrátka dělala ze mne neschopného a špatného člověka, tak zvanou „budiž k ničemu". Naše matka ji plně věřila a podléhala a nevědomky jí pomáhala proti mně.
V takové situaci se člověk uzavře sám do sebe, když se takové přesile nemůže ubránit. Stal se ze mne introvert, z původně společenského a veselého dítěte, vyrůstal uzavřený samotář. Co jsem mívala kamarádek, které mi byly hodně blízké!
Rozvedená, osamělá a odsuzovaná všemi i těmi blízkými, to moc bolelo! Byla jsem na všechno sama a špatná u všech. To já jsem , podle mé sestry, rozvedla manželství s nevěrným mužem, který přivedl další ženu do jiného stavu za dob trvání našeho manželství.To já jsem byla ta špatná, vinná ve všem a za všechno jsem mohla. Sestra naopak , ač mého muže a i další mé pokusy o partnerský život zkazila, jako velmi zkušená a náruživá žena. Poštvala, mužovy rodiče i naše, proti mně a pak se velkoryse nabídla, že mi bude pomáhat s hlídáním malé dcery dvě hodiny týdně. Tak se opět předvedla, jak je hodná a ty dvě hodiny využívala k tomu, že mou dceru vodila na návštěvy k mé tchyni a tchánovi a současně je utvrzovala v tom, jak já jsem špatná . Dcera mi to nesměla říct. To jsem se dozvěděla až v dospělosti mé dcery , nedavno, že to tak bylo. Ta rafinovanost sestry! A byla hodná u všech příbuzných. A já u všech špatná. Byla jsem panna, když jsem se s budoucím mužem seznámila, naprosto nezkušená, oproti mé, již tehdy velmi zkušené sestře. Dnes se až divím, co energie a úsilí sestra dala do této její aktivity, kam až její závist a žárlivost a nenávist , došla! Co zloby, závisti a nenávisti v ní muselo být! V mládí ji lidé, pro její surové chování, neměli rádi, nyní ji všichni příbuzní a známí respektovali a důvěřovali , věřili a dokonce i obdivovali její schopnosti. Zatímco já byla ta špatná.
Moc to bolelo a bolí a dodnes, i to poznamenalo náš vztah s dcerou. Ač se máme rádi, tak stále určitá nedůvěra mezi námi je. Já nevím, co to je partnerský život, dobrá rodina, blízké, důvěrné, rodinné vztahy, ač se o to neustále snažím, ale zatím bezúspěšně. Co slzí, trápení, probdělých nocí mě to stálo! Ale je to „za mnou". Je to minulost, která minula a již není. S mou sestrou se nescházím a nezajímá mě, jak žije.
Ale místo rodiny žiji obklopená věcmi, papíry všeho druhu, ve svém bytě, abych se cítila v bezpečí a bylo mi dobře. A ty mi nahrazují rodinu. Ale jsem za tu náhradu rodiny a dobrých mezilidských vztahů, co běžně v rodinách bývá, opět odsuzovaná blízkými, jako nepořádná, špatná a opět černá ovce rodiny. A náročně si k nim hledám „cestu". Mám je ráda a ráda bych dospěla k normalizování našich vztahů , jako jsou v jiných, dobrých rodinách. Aby mezi námi panovala důvěra a beze strachu, upřímná láska bez odsuzování.
Tak i takové mohou být rodinné vztahy, rodina, dá-li se to tak nazvat.
Přesto je život krásný a já jej přijímám takový, jaký je, bez naříkání a lítosti nad sebou. A nějaké odsuzování a kritiky se mne nedotýkají. Já vím, jaká jsem a kdo jsem a názory druhých jsou názory druhých a ne moje.
Do mé rodiny patří příroda, ptáci, šum větví, van větru , cvrkot cvrčků a ten úžasný klid. Vedle toho mám svou dceru a svá vnoučata ráda a oni mne, ráda se s nimi vídám. Samotu a smutek si nepřipouštím, pro své zájmy a „koníčky", kterých mám dost.
Mám pěkný život a jsem s ním spokojená.
