Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Rodina

Moje /ne/orientace

Jarka Bernatíková, věk: 60 let

Jsem člověk,který je, již od dětských let, bez té správné orientace. Z počátku jsem byla dost nešťastná, když jsem se už jako dospělá párkrát ztratila nebo zatoulala. Nakonec jsem však přišla na to, že se i s touto "deformací" dá celkem slušně žít a občas z toho i něco "vytěžit".



Ani nevím, čím je to dané, že již jako malá dívenka jsem měla problém s orientací. Mé vzpomínky sahají do dob, kdy jsem měla asi 5 let. Pamatuji si, že jsem byla s mámou a tetou nakupovat v obchoďáku. Poctivě jsem se držela maminčiny sukně, ale najednou jsem zahlédla nádhernou mrkací pannu, a byla jsem ztracená. Hledala jsem očima své příbuzné, ale davy lidí kolem mě unášely dál po oddělení. Plačící holčičky si naštěstí všimla nějaká prodavačka, a tak se záhy ozvalo z amplionu: „Našla se plačící tmavovlasá a černooká holčička stáří asi 5 let v tmavomodrých šatičkách, slyšící na jméno Jaruška". Za pár minut jsem už byla v mámině náručí a usmívala se na svět kolem.
Na tento zážitek z dětství jsem si vzpomněla, když jsme byli s manželem a dětmi v bývalé NDR v Drážďanech nakupovat. Uběhlo čtvrtstoletí, mobily nebyly a já šla do nějakého obchoďáku shánět paruku pro kolegyni. Manžel šel zatím do bistra s dětmi, dát si nějaké občerstvení. Já se kasala svou školní němčinou a vrhla se mezi nakupující. Vše šlo hladce, prodejnu jsem sice našla, ale paruku této barvy neměly, a tak jsem šla k východu. Když jsem jej uviděla, řekla jsem si: „Holka, ty jsi ale dobrá, tak rychle ses vymotala z davu. No, ale okolí před východem mi nic neříkalo, bistro tam nebylo a já tušila, že je zle. Vylezla jsem zkrátka jiným vchodem a vůbec jsem nevěděla, kde je v té chvíli má rodina. Slzy na krajíčku, hrůza v očích, v takovém stavu mně našel manžel u výtahu a já se zařekla, že už se sama nikam nevydám.
I když jsem pracovala hodně let u železnice, nedá se říct, že bych byla typ s rozhledem a přehledem, kde, kdy co a kam jede. Jednou jsem jela z Ostravy Poruby do Havířova. Na nástupišti stál vlak, tak jsem nastoupila. Když jsem uviděla pána s notebookem, utvrdilo mně to v tom, že sedím ve správném vlaku. Po půlhodině se dotyčný ptá: „Paní a myslíte, že tento vlak i odjede"?
Jasně, že neodjel, ptala jsem se strojvedoucího a ten mně se škodolibým úsměvem odeslal na jiné nástupiště. To, kdyby ještě viděl mojí „režijku", asi by si poťukal i na čelo.
Těsně před Vánoci v roce 2011 jsem měla přednášky v Ostravě, a tak jsem se vracela domů až odpoledne. Nevím, co za vlak jsem si nalezla, ale po příchodu na nástupiště jsem zjistila, že nejbližší 3 hodiny nepojede vůbec nic. Volala jsem manželovi a ten řekl jednu větu: Nehýbej se z nástupiště a čekej, než přijedu, nebo by se taky mohlo stát, že nedojedeš domů ani na Silvestra"!
Vím, že nás je více, podobně postižených, že v případě, že je něco jinak, nebo jsme v časové nouzi, začínáme zmatkovat a ztrácet orientaci. Na praxi se mi stalo, že paní, se kterou jsem šla navštívit klienta, mně vedla jiným východem z domu a hned nevěděla, kde zrovna jsme. A úplně stejně jsem na tom byla i já. Nalezly jsme pak nějaké „styčné body" a lehce se pak na ulici zorientovaly.
Největší hrůzu mám z cestování sólo. Už na něj několikrát došlo a byl to mazec. Když jsem byla poprvé v Praze, toulala jsem se po ulicích z papírem v ruce, kde jsem měla krok po kroku napsáno, kam a kdy se vrtnout. A to jsem se snad stokrát ptala, kudy, tudy......Naposledy jsem byla v Praze před měsícem. Opět sáhodlouhé přípravy, spokojená jsem byla ještě ve vlaku, ale když jsem vyšla rezkých krokem do haly, ta tam byla moje odvaha. Papír z pokyny jsem už nenosila v ruce, abych nebudila dojem pomotané venkovanky, ale často do něj nahlížela. Humorné na tom mém putování byl fakt, že ani ti Pražáci mně vždycky neposlali správným směrem a nenavnadili do správného spoje. Korunu mému putování dali dva mladí Ukrajinci, kteří mně s naprostou jistotou poslali tím správným vchodem do metra. Ale tím, že jsem byla odkázána sama na sebe, jsem studovala způsob, jakým cestováním v metru funguje a začínám lecos chápat....
Také z toho důvodu, že jsem cestovatelský ignorant a motovidlo, jsem se rozhodla pro „babské jízdy" s malou vnučkou. Nejezdíme daleko, jen pár zastávek vlakem, autobusem nebo pěšky. A já si připravím itinerář cesty a pomaloučku se otrkávám. Naštěstí holčička nějakým mimosmyslovým vnímám chápe, že i já jsem vlastně malá holčička, která chce sobě, jí i všem ostatním dokázat, že když se ženská do toho opře, dokáže být velice samostatná i „zcestovalá". Největší odměnou mi je pak hláška malé „tříleťačky":" No, babí, to jsme ale šikovný holky, že jsme trefily domů, že jo?!
Přemýšlela jsem, čím to může být? Moje maminka byla levačka a já mám podezření, že jsem asi z počátku brala věci právě do této končetiny. Možná mně přeorientovala a mně se někam zatoulal smysl pro orientaci. Já totiž obracím žehlicí prkno zcela opačně než všichni členové naší rodiny! Že by bylo právě ono důkazem toho, že jsem v tom všem nevinně?......

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Rodina

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

Přečíst

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

...

Téma: Rodina

Zase ti důchodci ...

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing