Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: zimní, Téma: Muži
Xerox vztahů
Zdeňka Rumlová, věk: 40 let
Každá prožíváme ve vztahu určité situace. Radostné či bolestné. Ale hlavně opakující se. Ať jsme právě s Petrem. Nebo s Pavlem. Nakonec stejně zjistíme, že i ten nový objev je třeba tyran. Jako ten předtím. A ten další je to samé v bleděmodrém. Kde je chyba? A taky si říkáte, že jste musela být v minulých životech zlá ženská.
Ještě, že je láska slepá. Tedy ten nebožák. Jenž jej lapí. Zamilovanost. Do svých tenat. Svými čáry ošálí smysly. Všechny. Do jednoho. Dokonce i mozek. Zcela zpracuje. Ve jménu horkého citu. Jako by jej zahalila do šálu. S portrétem té oné. Či toho onoho. Objektu vášně. Zakryla části myslící. Zaslepila poslední zbytku zdravého rozumu. Přehlušila varovné signály. I ten houkající blikající maják. „Pozor na něj"! Přelstí jej. Pro nás je ten pravý. Pro ten daný okamžik. Tu danou zkušenost. Proto, co si musíme prožít.
Ohluchly jsme. Nechceme slyšet varování. Rady „nezaslepených". Povzdechy maminky „ Nehodíte se k sobě." Otec jej odhadne. „Grázl. Na první pohled." Ani slzy babičky. Nám sluch nevrátí. Váš idol je pro ni. Dacan, kterému jde jen o jedno. Ale pro nás „slepé". Je to ten jediný. Ideální. Miláček. Brouček. Myšáček. Zlatíčko. Sluníčko. I kdyby to byl násilník. Nenapravitelný sukničkář. Alkoholik. Feťák. Hledač maminky. Tyran. Manipulátor. Psychopat.
A tak tisíckrát mu promineme nevěru. Pár facek. Nebo kopanců. Propité výplaty. Exekuce. Život v lihu. Přežívání. Duševní teror. A vše, co máme. Investujeme do něj. Ve jménu lásky. Spasíme jej. Jeho duši, A tím náš vztah. Jenže jak naivní. Čím více si odtrháváme od úst, tím více nelásky dostáváme. Naše oběti, starání, přehnaná péče. Posilují jeho temnou stránku.
Všichni muži jsou stejní. Ale proč? Přitahujeme stále ty samé. Typy. Trápení. Situace. I když na začátku vztahu. Lítáme v blaženosti. A říkáme si, on bude jiný. Tak jen, co se necháme lapit. Andělem. Ano on je anděl. Pro nás. Náš učitel. Přísný profesor s rákoskou. Začne s dalšími lekcemi. Pro náš růst. Proto, abychom pochopily. Že máme žít svůj život. Starat se o svůj růst. A ne rozdat se do poslední buňky. Být holka pro všechno. Vykonavatelka jeho tužeb. Ochranný štít jeho života.
On má přece v genech lovce. Honitba za objektem jeho touhy. Jeho přirozenost. Potřebuje akci. Stoupající adrenalin. Slyšet dech prchajícího cíle. Ubíjí ho ochočená ženuška. Plnící každé jeho přání. Ošetřovatelka. Živitelka rodiny. V jednom.
Změna partnera. Útěk z nevyhovujícího. Ukončení „studia". Vyřešíme tím něco?! I když ta svoboda. Možnost se nadechnout. Je určitě osvobozující. Pouze přestávka ve škole. Pokud jsme nepochopily „ probíranou látku". Čeká nás reparát. A pěkně od začátku. Šprtat život!
Je li žák připraven. Učitel se najde. I na druhé straně zeměkoule. Na nás čeká. Kurz s nevěrníkem. Semestr s násilníkem. Pokud se nemáme rády. Přednášky s alkoholikem. Pokud moc lpíme na vztahu. Stačí prožít? A bude líp? Je tu háček. Jakákoliv emoce. Zlost. Vztek. Negace. I skrytá v duši. Důvod k opravné zkoušce. Protože, jedině opakování je matka moudrosti. Dokolečka dokola. Než pocítíme vděk a lásku. K „vyučujícímu".
Ano lehce s to říká. Hůř koná. Výuka je bolestivá. Cedíme slzy, krev a pot. Padáme na dno sil. Drápeme se vzhůru. Plny ran, oděrek. A šrámů.
Ale je to i prostor. Pochopit. Začít pracovat na sobě. Upevňovat sebevědomí. Poznat svoji hodnotu. A co s třídní? Čím více, budeme žít svůj život. Tím se jeho osnovy budou ztenčovat. S posledním zvoněním začne Váš nový život.
