Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: jarní, Téma: Móda, nákupy, záliby

Afirmace, ta dá práce!

Markéta Lukšíková, věk: 36 let

Kde nepomůže cvokař, tam rozjasní smutnou duši afirmace! Ale také platí, že kde nepomůže afirmace, tam už jen moudrá slova psychiatra. Aneb: Miluji se taková, jaká jsem! Každý den, je dar! Jsem vesmírná bytost a cítím k sobě lásku!

    Občas si říkám, že kdyby blbost nadnášela, polovina zeměkoule lítá  dávno v oblacích. Některým by nestačil ani samotný vesmír, na tak exkluzivní let, co si budeme povídat.

    Vážně je to s námi tak zlé? Statistiky jsou neúprosné, knihy, které nás mají zásadním způsobem osvítit, trhají rekordy v prodejnosti, afirmační teorie udáváme do praxe a čekáme na zázrak. Čekáme den, dva, měsíc, půl roku a furt nic. Ráno vstaneme, v koupelně se usmíváme na to individuum v odraze zrcadla a vyslovujeme popaměti slova, která si pamatujeme, protože byly na straně sto a ještě silně otištěny.

   „Právě jsem vstala do krásného dne, jsem božská bytost, která se nesmírně miluje a miluje i všechno kolem, vesmír je mocný a mě dnes bude opravdu báječně.“

    Všechno zopakujeme minimálně dvakrát, ne-li víckrát a mezitím co varná konvice na nás po svém křičí, že nehodlá vodu převařovat dalších pět minut - mimochodem božský to výmysl, že se v bodu varu sama vypne - a kafe už mělo být minimálně pět minut zalité, my stále stojíme a děláme si start do nového dne, lepší a krásnější. To, jestli se neumažeme od rybízové marmelády, nebo si nevyvrtneme kotník na druhém schodu před domem, je ve hvězdách. I na to je afirmace krátká. Když se nám zdá, že přestává to abnormálně dlouhé souvětí účinkovat, vymyslíme si jiné. Lepší. Zapamatovatelné.

    „Jsem sexy a zůstanu po celý den! Dnes se mi podaří, na co sáhnu! Jsem osudu svého strůjcem!“ ...pak se zarazíme a řekneme si, že to asi moc pravda nebude, protože osud je z devadesáti procent neovlivnitelný a začneme znovu. Když nestíháme doma, snažíme se seřadit myšlenky jako dlažební kostky na silnici, pěkně jednu po druhé. Upřednostníme to nejdůležitější a dáváme si pozor, abychom netrpěli samomluvou, která z nás dozajista udělá blbce hned po ránu. A to si přece nemůžeme dovolit…

     Usmíváme se na protijedoucí vozidla, na lidi kolem nás a snažíme se držet rty pevně semknuté, protože v hlavě nám to zase pěkně sviští.

   „Jsem po ránu plná energie, sice jsem zapomněla na pozdrav slunci, ale cítím se báječně, a tak to taky zůstane!“

    Loupne nás v kříži, ale to jako by se ani nestalo, protože v ten moment by afirmační vzorec přestal fungovat úplně. A nedej bože, abychom přišli do práce a z příjemného pohovoru se šéfem, byl místo povýšení, vyhazov.

   Nedávno se mi kamarádka svěřila, že jen co zavře dveře od ordinace svého psychiatra, který je mimochodem dost sexy mužský a ještě v nejlepších letech, cítí se ještě hůř, než když tam šla. Když jsem se jí ptala proč mu o tom teda neřekne, jen povzdechla a zklamaně pronesla, že ani cvokař nemůže vědět úplně všechno. Natož, když je strašně sexy a že ten krevní tlak, který je vždycky abnormálně vysoký, nebude nejspíš díky cholesterolu a stresu, ale právě díky němu. A kdyby jí to nebylo hloupé, radši by si našla cvokařku.

   „Ale jak mu to mám sakra vysvětlit, že chci jiného doktora? To bych přece na sebe práskla to, co nechci?!“

    Na to jsem neměla jediný argument. Vy byste měli?

  Jaký pak má smysl, jakákoliv léčba, když si to vlastně komplikujeme i naprostými banalitami, na které se vůbec bojíme pomyslet, natož je pak  vyslovit. Dobrovolně pak zaplňujeme police naučnou literaturou, nastavujeme se sluníčku, mažeme se zklidňujícími oleji, pijeme vodu s citronem, usmíváme se i na toho největšího blbce, kterého potkáme a účtenky rovnou házíme do koše. Pilně tělo natahujeme po vzoru ohebných jogínů a zříkáme se farmakologie.

   Jenže pak… jakmile všechno přesáhne naše možnosti a ani posezení v cukrárně nezhojí naši bolístku na duši, stejně přeskočíme ony afirmace a skončíme v přeplněné čekárně místního psychiatra. Nebo radši vzdáleného? Co kdyby o nás věděl náhodou něco víc, než mu sami řekneme?  

    Pak se těšíme na okamžik, kdy pilulky opět na nějaký ten rok odložíme, opět se na sebe usmějeme do zrcadla a předříkáme si afirmační desatero a budeme se smát, jak jen to bude možné. Budeme milovat všechno a všechny kolem sebe a s mírným sebezapřením pochopíme chování místní drbny, která nenechá na nikom nit suchou, dokonce přehlídneme i to, že její pes nám už pětkrát počůral kolo ve stojanu. Do nekonečna budeme obíhat v bludném kruhu, protože jen málokdo dokáže zásadním způsobem uvést afirmační teorie ve fungující praxi, a to doživotně.

    Nebo se mýlím?


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Doma dusno

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Hadr na podlaze, neustálý koloběh, nekonečná poušť a "zvíře" lačnící po vaši krvi, to vše vás pronásleduje až do konce.

...

Téma: Zaměstnání

Znáte svoje ikigai?

Věra Černá, věk: 38 let

Přečíst

Setkali jste se už někdy s japonským výrazem "Ikigai"? Znáte svůj smysl života? Dokázali byste ho popsat? Já jsem stále "na cestě" za hledáním...

Téma: Muži

I taková může být láska

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska má tisíce podob. To všichni víme. Může být něžná jako právě rozvitá růže nebo vášnivá jako rytmy tanga....

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing