Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Kde je můj telefon?
Marta Furchová, věk: 63 let
Fejeton, který popisuje trable, které způsobí že buď máme, či nemáme po ruce telefon a to nejen mobilní...
Kde je můj telefon?
Tuto otázku pokládám často, ale asi nebudu zdaleka jediná. Stále ho hledám. Kam jsem ho jen založila ? Mám vypozorováno, že ženy hledají telefon daleko častěji než muži. Nebude to asi tím, že by muži byli méně sklerotičtí než ženy, ale prostě proto, že muži si ho mají kam uložit. Mají na oblečení kapsy. Čím více, tím lépe. Takže jim nedělá problém sáhnout do té správné... Ovšem pokud jim ho z té kapsy, obyčejně vzadu na kalhotech někdo „nevyfoukne". To potom hledají dost marně. U žen je to jiné. Dámské oblečení bývá z hladkých materiálů, pokud možno přiléhavých, aby vynikla „figura". A k tomu se nějaké ty kapsy skutečně nehodí. A tak mívají ženy telefony jinde, zejména v kabelce. Ale přijdou do místnosti, lhostejno či do obýváku, kanceláře, ordinace, kadeřnictví a kam všude ještě chodí a pokud zrovna netelefonují, odloží ho na stůl nebo polici. A protože vzápětí potřebují telefonovat, přijde ta otázka „Kde je můj telefon?" I já ji vyslovuji dost často, protože frekvence mého telefonování je dost vysoká, stejně jako účet za tuto moderní vymoženost. Ale to nemusím nikomu přibližovat, dámy jistě vědí, o čem je řeč.
Jednou jsem si řekla, že i já budu ukládat telefon do kapsy. Zrovna jsem měla pracovní bundu při práci na zahradě. Tam se telefon v kapse velmi osvědčil. Kdo by taky pořád běhal do pergoly z druhého konce zahrady, že? Jenomže jsem přišla domů, pračka si žádala svůj příděl špinavých svršků a tak jsem ji „nakrmila" a šla si po svém. Najednou jsem slyšela z chodby nějaké podezřelé zvuky. Přijdu blíž a zpozoruji, že to šramocení pochází ze zapnuté pračky. V té chvíli mi bylo vše jasné. Můj telefon! Zapomněla jsem ho ze zazipované kapsy vyndat! A teď se koupe v mydlinkách! No, ano, už ho i vidím průhledem v pračce. Ale pračka nemá plnění zezhora, ale z boku, tak ji těžko vypnu a obsah vyberu. A i kdyby se podařilo, stejně bude pozdě. Telefon po tak důkladné koupeli nebude k ničemu.
Nechala jsem dojít program do konce, sice bez ždímání, ale to už v této chvíli bylo zcela jedno. Zkusila jsem telefon po vyjmutí z vodní lázně dát do vrstvy rýže, jak jsem někde slyšela. Prý odejme vlhkost. Snad odejmula, ale telefon byl k ničemu. Takže jsem kupovala nový. Tyto moje trable s telefonem nebyly jediné, které se mi přihodily. Jednou, před nějakou dobou jsem vyrazila na nákup do obchoďáku v okresním městě. Tehdy jezdíval asi jednou týdně autobus, který svážel koupěchtivé zákazníky z menších měst a obcí do větších měst do hyperparketů. I já jsem se občas nechala zlákat i vyrazila za nákupy. Tehdy jsem měla v úmyslu nakoupit hlavně levnější maso v akci a tak jsem si vzala jen chladící tašku. Tam jsem telefon umísťovat nechtěla, tak jsem ho měla v kapse bundy. Ale na nebyla příliš hluboká a neměla zip. Obávala jsem se, že ho někde ztratím nebo že mi ho v zápalu nakupování může z kapsy odcizit. Uložila jsem ho tedy do nově zakoupeného batohu, který byl určen synovi k svátku. Nakoupili jsme a odjeli domů. Já jsem vybrala obsah chladící tašky do lednice, batoh uložila v ložnici do skříně a libovala jsem si, jak jsem dobře nakoupila. Druhý den ráno jsem si uvědomila, že nikde nevidím telefon. Volala jsem z manželova, aby se mi ten můj ozval, kde jsem ho doma nechala ležet. Ale nic. Úplně jsem zapomněla,, kam jsem ho uložila. Pojala jsem podezření, že jsem ho ztratila buď v obchodě nebo cestou. Už jsem se s ním skoro loučila, když mi vytanulo na mysli, že jsem s někým volala v autobuse. Asi jsem mi tam musel vypadnout. Když jsme vystupovali, byla už tma a tak jsem ho prostě přehlédla někde na zemi pod sedadlem. Bydlíme hned naproti autobusovému nádraží. Když jsem druhého dne vyhlédla z okna, poznala jsem , že autobus kterým jsme jeli stojí dole na parkovišti. Jeho řidiče jsem znala osobně, bydlel nedaleko od nás. A tak jsem s velkou nadějí , že telefon bude někde pod sedadly v autobuse zvonila u dveří řidiče. Ten docela ochotně šel a otevřel autobus, abych se přesvědčila, zda tam telefon někde neleží.
Neležel. Zdálo se mi, že je už nadobro ztracený . Ale doma mi to pořád ještě nedalo, abych si neprobírala včerejší dění. Vždyť to nemůže být možné! Vzala jsem to krok po kroku, co jsem dělala a do jaké tašky nebo kapsy uložila. A najednou mi svitlo. Vždyť jsem telefon nechtěla dávat do chladící tašky, to by mu asi moc neprospělo. A uložila jsem ho do nového batohu! Ten odpočíval na dně skříně, zavřené, pochopitelně a proto nebyl slyšet. Navíc se mezitím vybil. Kdybych si to neuvědomila, šla bych kupovat nový. Na to, že leží v batohu bych přišla až za měsíc, až bych předávala synovi dárek.
Telefonu mobilního si velmi považuju už proto, že pamatuju na doby, kdy vlastnit telefon, alespoň u nás na malém městě byl veliký problém. O telefonní linku jsme žádali skoro s příchodem do tehdy nového bytu kolem roku 1975. Ale bez úspěchu. Teprve skoro po dvaceti letech nám byla přidělena telefonní linka. Zajásala jsem, protože mne už opravdu nebavilo chodit telefonovat na nádraží nebo do veřejné telefonní budky. Jenomže, chybička se vloudila. Telefonní linku jsme konečně získali, ale „ podědili" jsme telefonní číslo po tehdy zrušených Velkovýkrmnách. Vůbec jsem netušila, k jakým komickým situacím může dojít, dokud jsem v sobotu ráno, sotva jsem otevřela oči nevzala do ruky sluchátko. Na moje zdvořilé „prosím, se z telefonu ozvalo: tady XY, objednáváme si u Vás fekální vůz na sobotu, dne .... !" Zůstala jsem zkamenělá stát a nevěděla jsem, co dělat. Mám se zasmát nebo věc uvést na pravou míru a oznámit, že je tu soukromý byt a že se ode mne tudíž fekálního vozu těžko dočkají?
Ano, přesně to jsem udělala, ale nebylo mi to mnoho platné, protože se stále další a další telefonující dožadovali hned traktoru s valníkem, hned 2 metráků brambor či řepy. Marně jsem vysvětlovala, že jde o omyl. S železnou pravidelností už v půl osmé ráno o víkendu jsem byla nucena vstát k telefonu a vysvětlovat občanům, že se ode mne žádných zemědělských strojů ani produktů nedočkají. Ani dnes, ani jindy.
Během doby jsem se také dověděla, že podobné telefonáty neřeším jen já. Moje kamarádka dostala číslo, které bylo přesmyčkou telefonního čísla zdejší gynekologie. Její manžel byl skoro rozhodnut, že se toho gynekologického vyšetřování chopí sám, pokud se ještě jednou ozve prohlídky chtivá pacientka. A tak se nám opravdu, ale opravdu velmi ulevilo, když jsme si z obchodu nesli svůj první mobilní telefon...
Nepodařilo se dékodovat přiložený PDF soubor, prosím doplňte vložením Vlastní text.
