Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Muži
Láska přes internet
Kateřina Tancošová, věk: 42 let
Každý z nás touží po romantické lásce, i po mnoha letech manželství. Milostné dobrodružství může být neodolatelným pokušením. Když se do toho přimotají informační technologie, může se někdy všechno pořádně zamotat...
Láska přes internet
S Editou jsme se sešly v naší oblíbené restauraci. Chodíme sem pravidelně už od střední školy. Jsme nejlepší kamarádky a víme jedna o druhé úplně všechno. Naše setkání jsou pro nás vždy malým svátkem a za nic na světě bychom si naše společné chvilky nenechaly vzít. Sice od té doby co jsme se obě vdaly a máme děti, se četnost našich setkání omezila na oslavy našich narozenin a vánoc, ale o to víc se na sebe těšíme a užíváme si to.
Když jsem přišla do restaurace, Edita už seděla u našeho stolu. Jak mě uviděla, celá se rozzářila a vstala, abychom se mohly obejmout. Objednaly jsme si láhev Chardonnay a zabraly jsme se do živého hovoru. Vždyť jsme se neviděly celou věčnost. Nemohla jsem si nevšimnout, jak to Editě dnes sluší. Celá jen zářila. Povídaly jsme si jako obvykle, co je nového v práci, co manžel, děti, kam se chystají na dovolenou. Zdálo se mi, že je Edita dnes nějaká roztržitá a každou chvíli se dívala na hodinky. Známe se celý život, jako bychom byly sestry a tak jsem na ní uhodila rovnou, bez okolků: „Přestaň mě tady oblbovat historkami o dětech a řekni mi, co se děje!" Edita zrudla, a pak si přisedla blízko ke mně, aby nás nikdo nemohl slyšet. „No, víš, já nevím, jak to to mám říct, ale já mám dnes večer ještě jednu schůzku." Vytřeštila jsem na ni nevěřícně oči. „Cože?" vykřikla jsem úžasem. „Ty máš milence?!" „Ale není to tak, jak si myslíš." bránila se honem Edita. „Vlastně ho vůbec neznám. Tedy, mám pocit, jako bych ho znala už celé věky. Ale ještě jsem ho neviděla." A pak mi rychle vylíčila, co se jí v několika uplynulých dnech přihodilo. Edita náhodou objevila v manželově notebooku, že si dopisuje s neznámými ženami. Prý tvrdil, že o nic nejde, že je to jen takové nezávazné povídání na chatu. Edita ale začala žárlit a rozhodla se, že se manželovi pomstí. Založila si účet na Facebooku, samozřejmě pod falešným jménem, a brzy se také zapojila do nezávazné konverzace s neznámými muži. Byla do docela zábava. Jenže pak se mezi těmi neznámými objevil jeden muž, se kterým si začala psát nějak vážněji. Něco jí k němu přitahovalo, výborně si rozuměli, byl vtipný, chytrý a zajímal se o stejné věci. Edita měla pocit, jako by našla svoji spřízněnou duši. On to cítil stejně a tak ji pozval na schůzku. Váhala, nechtěla jít, měla výčitky svědomí kvůli manželovi, nechtěla ho zradit. Ale bylo to tak nové a silné, cítila zvědavost, vzrušení a touhu. Nemohla odolat. Slíbila jsem jí, že ji budu krýt a ona mi na oplátku vypoví všechny detaily svého milostného dobrodružství.
Když mi druhý den volala, hořela jsem nedočkavostí. „Tak honem, nenapínej mě už a vyprávěj. Jaké to bylo?" Edita neochotně začala: „No, víš, přišla jsem do baru, kde jsme se měli setkat. Rozhlížela jsem se a pak jsem ho uviděla. Seděl u stolku v rohu a držel v ruce bílou růži. Byl to Petr. Můj Petr! Rychle jsem vycouvala zpátky na ulici. Neviděl mě. A v tom mi to všechno došlo. Proto jsem měla ten pocit, že ho znám odjakživa. To on je moje spřízněná duše a já jeho. Jenom jsme na to v těch posledních letech ve všem tom shonu a samých starostech o děti nějak pozapomněli. Došlo mi, jak moc ho miluji a že ho nikdy nechci ztratit. A tak jsem jela domů a tam jsem na něj trpělivě čekala, až se vrátí z nevydařené schůzky. A pak jsem mu vynahradila všechny ty roky, kdy jsem na něj pro samé starosti neměla čas. Byl překvapený a šťastný. Svoje facebookové profily jsme druhý den oba zrušili a ponechali jsme si jeden před druhým malé tajemství."
