Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2014, Kolo: zimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
KAM S NÍ ? aneb Háček, věc veřejná
AGA GREY, věk: 45 let
Záležitost je to zcela triviální, přitom životně důležitá. A tak nějak se týká nás všech ... Ale má to háček. Tedy spíše nemá ...
Záležitost je to zcela triviální,
přitom životně důležitá. Jistě i vy jste občas v rámci
nákupní horečky nuceny použít veřejné WC –v restauraci, v nákupním
centru, prostě kdekoliv v terénu. Na tom ostatně není nic divného,
musíme tam všichni.
Netvrdím, že jsme zbohatlíci, kteří s sebou
neustále vláčí své zlaté cihličky, ale sem tam nějaká taška, kabel(k)a přes
rameno či igelitka s nákupem tak nějak patří k věci, zvláště po
úspěšném drancování výprodejů. Vyrazíme-li
ovšem do terénu bez doprovodu, který zavazadlo věrně podrží čekajíc před
hajzlíkem, mnohdy vyvstává problém a my pátráme, kam s ní ( s taškou,
samozřejmě). Jsme-li nuceny vykonat potřebu,
vyžaduje to součinnost našich horních končetin, s tím nic nenaděláme, ani oděv
sám nepovolí. Usedáme-li ( či spíše krčíme-li se
nad veřejnou mísou v pozici hrbatého psa konajíc svou potřebu svobodně v parku)
nezvládáme současně mít přes rameno kabelku, byť by byla od Vuittona a zároveň
v paži pevně svírat jiné příruční zavazadlo.
Jistě, není problém jej odložit –
ale kam, probůh?
Silnější nátury hnány vyprazdňovacím pudem s ním prostě mrsknou na matičku
zem - ano, na tu zem, kterou prošlapaly
ne stovky, ale tisíce párů obuvi, nesouc věrný vzorek ulice zbrocené plivanci
či dokonce (povětšinou) psími exkrementy - a přiznejme si, že jsou mezi námi i
takové, které polohu aktivního hrbáče ve veřejných komnatách dosud dokonale
neovládají a při vyprazdňování měchýře prostě ucmrndnou mimo. Odložíme-li tedy zmíněná zavazadla na
takto dekorovanou podlahu viz výše, štítíme se následně své milované tašky,
dokud ji nedopřejeme řádnou očistu. Jedná-li se o pouhou igelitku, tato
letí do koše i v těch nejspořivějších
rodinách a jistý odpor pojímáme i k jejímu obsahu, ač tento byl chráněn
v igelitovém nepropustnu. Drahé kabely pečlivě omýváme, přičemž
remcáme, že navlhnou a opakovaně se tážeme : Proč?
Proč na většině veřejných WC nejsou v 21.století, kdy běžně nakupujeme
parcely na Marsu a vesele digitalizujeme vše vůkol, zcela obyčejné háčky či
odkládací plochy? Vždyť i ty opice v klecích se mají na co pověsit. Proč
je provozovatelům podobných zařízení tak cizí logické myšlení? Odpověď je možná prostá – takový
háček, to je přece investice. Pořizovací cena činí cca pár korun plus manipulace
a montáž. Kdosi musí zadat pokyn, kdosi jej musí realizovat. Ovšem, aby
k uvedenému došlo, kdosi by musel i logicky uvažovat.
Anebo
je to jinak. Provozovatelé veřejných hajzliků s sebou zpravidla při kontrole provozu
zavazadla nevláčí, tudíž neznají naše utrpení. Anebo
to bude pouze tím, že tyto záležitosti řeší muži, kteří brilantně zvládají
močit s kabelou kolem krku či kufříkem v zubech, případně jim je
srdečně ukradeno, kam co fláknou, jen když se jim uleví – a špína je přece přirozená.
Anebo je to všechno úplně jinak ?
Ráda se to konečně dozvím !
Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.
Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!
Téma: Rodina
Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.
Beata Mareke, věk: 36 let
PřečístKrutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky
...Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...