Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: zimní, Téma: Rodina

Bude někdy lépe?

Lenka Trpáková, věk: 29 let

Vztahy mezi dospělými a rodiči nebývá vždy jednoduchý. Dá se vůbec nastavit harmonie mezi oběma stranami?

 


Zná to asi každý z nás a kdo tvrdí že ne, tak  je buď velký lhář, nebo proklatý šťastlivec. Věčný boj s rodiči - svými nebo partnerovými. Dokud jsme mladí, většinou vám jejich výtky jdou jedním uchem tam a druhým ven. Je to nutné zlo, které je samozřejmostí dospívání a pokud občas reagujete pozitivně, dá se s rodiči vyjít bez velkých potíží. 

Problém nastává ve chvíli, kdy si chcete za svůj život odpovídat sami a rodičovská péče by se měla stáhnout do pozadí a jen s občasnými radami vám v dobré víře pomoci. 

S příchodem vlastních dětí - pro naše rodiče jejich vnoučat - jako by se z rodiče stal rodinný poradce, kterého si téměř nikdo nepozval. Pochopitelně jsou nejhorší matky, i když výjimka potvrzuje pravidlo. Otcové zpravidla mluví do technických záležitostí, což ubíjí zase mužské pokolení. Začíná to u každého asi tak nějak stejně - proč používáš jednorázové pleny, když můžeš prát látkové. Proč mu nedáváš dudlík. Na co tahle mastička. K čemu tak drahá sedačka do auta, když stačí tahle obyčejná. Proč mu nedáváš jíst to a ono? Proč tak, dělej to jinak. Takto bych mohla pokračovat klidně do rána a stále bych nacházela nové fráze. Brzy člověk zjistí, že jakékoliv vysvětlování padá na silně neúrodnou půdu a i když máte plno přesvědčivých argumentů, stále si připadáte, jako byste mluvila s jednoduše naprogramovaným robotem, co má dosti omezenou slovní zásobu. Rady se množí jako virus, odpovědi jsou stále monotónní a neoriginální - proč by to nemohl, když vám jsem to taky dávala. Vy jste na tom taky vyrostli. Když to chtěl, tak jsem mu to dala. No jo vy máte dnes moderní výchovu. Takové zbytečnosti vůbec nepotřebuje. Ten internet zná všechno nejlépe. Nám to stačilo, ale vy musíte mít něco extra!

 Proč je proboha tak těžké nechat nás dělat si věci po svém? A když si nevezmete jejich rady k srdci, jsou uražení, v horším případě je oheň na střeše!


Pokud rodiče jen radí, ale udržují zdravý odstup, můžeme mluvit o velkém štěstí. Sice kroutíme za zády očima a pára nám hvízdá z uší jako z lokomotivy, pořád je po našem a nikomu se nepletou zbytečně hlavy. Bohužel takových případů je málo. Rodiče prostě nedokážou stát opodál, aniž by se alespoň malinko nezapojili v partyzánském tažení. Potají cpou dětem sladkosti, úmyslně dávají nezdravé jídlo, aby ho po vás pak mohly děti vyžadovat, dovolují naprosto zakázané činnosti, prostě vše, co vy zakážete, je u prarodičů zázračně dovoleno. Možná proto jsou u dětí tak oblíbení a vy jste pak za hrozného rodiče, protože jim nechcete nic dovolit. Co na tom, rodiče si prosadí svou a paseku za sebou už nevnímají. Vztek dětí, když jim opět odmítnete dát k večeři párky, zakážete ponocování či jim odmítnete dát před večeří celou tabulku čokolády, už nevidí. Hysterický pláč a vztek jde tak nějak mimo ně, a proto se při další příležitosti opakuje. Nikoho už nezajímá, že vy máte nervy na pochodu, děti dostávají zbytečně na zadek. Rodiče prostě nechápou, že vlastním dětem podkopávají autoritu u dětí. Když něco zakážu a druhý povolí, co si z toho má ten dětský mozeček vzít za příklad? Samozřejmě si vybere pro sebe tu nejlépe možnou variantu a s postupem času, přestane zákazy svých rodičů čím dál tím víc ignorovat. Nějaký odborník by možná řekl, že to nutí dítě přemýšlet o svých rozhodnutích. Pokud by vždy poslechl rodiče, uměl by se pak z čista jasna sám rozhodovat a věděl by nakonec, co chce on sám? Poznalo by naše dítě nezdravou stravu, nebezpečné věci a znalo by bolest, kdyby nás vždy poslechlo? Názorů a odpovědí je asi tolik co je lidí na světě. Každý jedinec je jiný a stejná výchova na jedno dítě obvykle dopadá v opačném směru na druhé. Takže máme se pořád rozčilovat, když nám rodiče kazí naše úsilí? Nebo budeme časem rezignovat?

Když se nad tím člověk vážně a spravedlivě zamyslí, asi si nedokáže upřímně říct, že takový nikdy nebude. Z letitých zkušeností víme a musíme si přiznat, že i naši rodiče byli mladí a jistě si říkali to samé co my teď, když dostávali podobné rady od svých předků. Jen s věkem se názory mění a péče a starost o své potomky roste natolik, že nám maže naše mladistvé předsevzetí z hlav. Vždyť tento problém známe od pradávna, ale žádná revoluce se nikdy nekonala a každá generace zažívá to samé a ani se nedá tvrdit, že v bledě modrém, ale jen v modrém. Asi se budeme muset smířit s tím, že tohoto kolotoče budeme jednou součástí i my, i když se přesvědčujeme o opaku. Už teď na sobě pozoruji paranoidní sklony své matky a i když její péči do teď s úspěšností sabotuji, sama jsem nervózní a s opakující se periodou neustále nabádám svého syna k maximální opatrnosti a vyhrožuji různými nehodami. I když si to nechci přiznat, stává se ze mě to, co jsem celý život odmítala. S narůstajícím věkem se má opatrnost zhoršuje a začínám si šetřit na velmi schopného terapeuta. 

Z vlastní zkušenosti vím, že bydlení s rodiči není jednoduché. O to náročnější je, když žijete po boku tchýně, ke které si nemůže dovolit tolik, co k vlastní matce. Tuto variantu bohužel prožívám já, jen v ještě horší verzi. Jsem trpěná ve velkém rodinném domě. S přítelem nám byli poskytnuty dva pokoje, ze kterých jsme si museli udělat kuchyň s obývákem a v druhém ložnici. Koupelnu a záchod máme také samostatný, ale tím tasi tak končí vše, co by v dobrém stálo za zmínku. Na patře se ještě nachází neobydlený pokoj přítelovy sestry a ložnice jeho rodičů. Ve spodním patře mají kuchyň, obývací pokoj, další dva pokoje a nemusím zmiňovat sklep a spíž. Člověk by řekl místa dost a i nezasvěcení to tvrdí a nechápou, na co si pořád stěžuji. Ale matematika je v tomto případě jednoduchá. My máme dvě místnosti, do kterých se musí vtěsnat tříčlenná rodina se čtvrtým potomkem na cestě. Věci se kupí a místa ubývá. Jistě všechny ženy ocení, když má každá věc své místo. Nedovedete si představit ten pocit zoufalství, když vše, o co nechcete přijít, musíte vrazit kamkoliv se vejde bez jakéhokoliv řádu či harmonie. Z ložnice máte skladiště nejrůznějších věcí, které by překážely v kuchyni. Proč dostat třeba jednu další místnost navíc? Nebo se společně podílet na těch ostatních, vždyť přece proč dělám kompoty, marmelády, šťávy a všechny nejrůznější nesmysly, co zabírají místo, když se to dá koupit. Spíž a sklep je přeci už tak dost plný a dávat tam něco navíc už asi nepůjde. Velká zahrada je bohužel také v plné moci rodičů a já se tam mohu jen opatrně procházet a nedej bože bych si chtěla zasadit svou květinu. Člověka pořád nebaví se dohadovat o tom, že když něco zakážete synovi, oni povolí, o zdravé stravě jsem musela ztratit své ideály ihned po kojení. Nepomůže rozumná domluva ani vztek či zoufalství. Oni jsou páni a ty se musíš podřídit, protože neustoupí ani o píď. A za zády si stejně vše udělají, jak chtějí oni. 

Zní to jako klišé, ale v některých starých moudrech je zlatá pravda. Pokud chcete mít svůj klid a rodinnou pohodu, nikdy nebydlete s rodiči - ať už svými nebo partnerovými. I když se to zdá finančně či jinak výhodné, pořád si zaděláváte na žaludeční vředy či tik v oku. Od rodičů se držte vždy tak daleko, aby u vás nemohli být každý den, ale zase ne tak, aby nemohli občas přijet pohlídat. Pokud toto máte, můžete si gratulovat a mně popřejte, jako já přeji těm méně šťastným, hodně štěstí při vymáhání vlastních rodičovských práv. 






 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing