Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2019, Kolo: zimní, Téma: Rodina
Můj svět
Renáta Horká, věk: 45 let
zde popisuji svoji rodinu, radost ze svých dětí, které jsou mým světem, co všechno v mém životě ovlivňuje rodina
Můj svět, moje rodina
Již v minulém díle jsem uvedla, že mým světem je moje rodina. Toto rčení má své pokračování.
Od té doby se toho v naší rodině mnoho změnilo. Já jsem se stala podruhé maminkou a jsem nesmírně šťastná. Narodila se nám dcerka Kristýnka, náš druhý miláček. Miminko se narodilo v říjnu 2018 a je to krásné, zdravé, roztomilé a usměvavé děťátko. Dcerka Veronika dospěla ve dvanáctiletou slečnu, se kterou nyní „cloumá" puberta a která se stala starší sestřičkou. Veronika si přeje, abychom ji oslovovali „Verča", z oslovení „Verunka", již vyrostla. O svoji malou sestřičku s láskou pečuje. Je to její malá chůvička. Ze začátku na Kristýnku žárlila, ale časem se všechno změnilo, sourozence má ráda. Obě své děti velmi miluji, nedělám mezi nimi rozdíly v lásce. Pro mě jsou dcery nejdražší osůbky mého života. Udělala bych pro ně cokoliv. Přeji si, aby byla děvčátka v budoucnu zdravá, šťastná, aby se jim v životě dobře dařilo.
Doufám a věřím, že si v životě najdou partnery, jako mám já, svého manžela Jiřího. Můj muž se stal podruhé milujícím a milovaným otcem, který se s láskou věnuje oběma dcerkám, též bez rozdílu jako já. Oba se snažíme vychovávat naše děti k úctě k nám, prarodičům a všem ostatním lidem. S rodiči máme hezké vztahy. Doufáme, že dcery budou čestné a slušně vychované, abychom na ně mohli být pyšní. Jako rodiče si přejeme pro své nejbližší to nejlepší. Snažíme se nedělat chyby ve výchově a shodnout se na důležitých rozhodnutích. Děti potřebují mít určité mantinely, které by neměly překročit.
Své druhé těhotenství jsem oznámila nejprve rodičům, kteří byli velice mile překvapeni a ostatním členům rodiny na oslavě mých narozenin, kde byli všichni zúčastnění nesmírně dojati. Především švagrová a moje obě neteře.
Druhé dítě jsem porodila ve svých 45 letech, oba jsme si s manželem ještě jedno dítě přáli. To, že se nám Kristýnka narodila, považovali lékaři „vzhledem k mému věku" za zázrak.
Můj bratr Pavel se stal podruhé strýcem a je velmi šťastný, že se nám narodila holčička. Když se dozvěděl o mojí graviditě, byl dojat. Prý si přál, aby se mně narodilo děvčátko.
Nyní se těšíme na Vánoce, které budeme trávit společně již ve čtyřech, pouze já, manžel a dcerky. Jsme zvědaví, jak bude Kristýnka reagovat na rozsvícený vánoční stromeček. Jistě se jí budou na něm líbit světélka. Veronika i Kristýnka dostanou mnoho dárků. Veronika také proto, že byla celý rok hodná, dobře se učila, také proto, že doma pomáhá.
Myslím si, že letošní Vánoce budou jedny z těch nejkrásnějších. Nezáleží na množství dárků, ani na ceně, ale na hodnotě, stačí maličkost, která potěší, že si na vás někdo vzpomene. Můj dědeček měl nejradši dárky, které jsem mu vlastnoručně vyrobila.
Vánoce jsou pro nás nejvzácnějšími svátky v roce, když se celá rodina sejde. Je to poněkud hektické období, ale pokud „přiloží každý ruku k dílu", všechno se dá zvládnout. Napečené cukroví provoní náš domov. Atmosféra Vánoc je nezapomenutelná. Radostná a rozzářená očička našich dětí z dárků jsou pro nás s manželem tím největším štěstím. Kristýnky narození je naším nejkrásnějším vánočním dárečkem, jaký jsme si mohli přát.
Do Nového roku si přejeme celá rodina a naši přátelé hlavně hodně zdraví, pohody a spokojenosti.
Všichni členi naší rodiny jsou narozeni v různých znameních. Ta ovlivňují celý budoucí život. Já věřím na horoskopy a myslím si, že osud je předurčen a že jej není možné změnit. Je nutné v životě dělat kompromisy, být tolerantní a ohleduplný a tím si získat respekt druhých. Některá znamení se spolu neshodnou, ale právě těmito kompromisy si mohou najít cestu k porozumění.
Již nyní se těším, jak budou dcerky růst, prospívat, měnit se, zda si budeme rozumět. Jaké si vyberou studium, poté zaměstnání, hlavně hodné manžely, kteří jim budou v životě oporou a budou si jich jako žen vážit.
Stále s láskou vzpomínám na svého zesnulého, milovaného a milujícího dědečka, který se, bohužel, narození ani jedné z pravnuček nedožil. Měl by z nich radost. A já věřím, že je „tam někde nahoře", „sedí na obláčku" a všechny nás vidí. On je můj anděl strážce, který bdí a dohlíží na můj svět a životy mých blízkých.
Vím, že, stejně jako miloval mě jako vnučku, měl rád i mého manžela. Považoval ho za nejčestnějšího muže, jakého znal a byl šťastný, že jsem si Jiřího zvolila za svého životního partnera. Manžel je obětavý, hodný, milující a milovaný.
Děkuji mu za všechnu lásku, kterou nám jako rodině dává, za všechno, co pro nás dělá, pečuje o nás, vydělává peníze, abychom se měli dobře. Bez něho a našich dětí si nedovedu život představit. Ano, oni jsou mým světem a patří do něho.
Můj vnitřní svět je naplněn harmonií mysli a těla. Pohoda, spokojenost, starostlivost, trpělivost a péče o druhé mě uspokojuje. Tuto harmonii se snažím přenášet na své okolí, ale ne vždy je to jednoduché. Narození obou dcer mně dodává sílu a energii do života. Musím je připravit na to, že život není „procházka růžovou zahradou", ale je to dennodenní boj. Zažijí lásku i zklamání, radosti i starosti, udělají chyby, které už třeba nelze nikdy napravit, ale nebudou na to samy. Budou si společnou oporou. Budou spojeny pevným sourozeneckým poutem. Věnujeme se dcerám tak, aby mohly na nás a své prarodiče vzpomínat s láskou a úctou.
Největším přáním mého života je, abychom byli všichni zdraví a abych i ve svém věku dcery vychovala. Ony jsou součástí mého života, mého světa.
