Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Sepiák
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Sepiák je taková škaredá chobotnička, která se často mračí a brblá. To já se nemračím vůbec, k čemu taky, raději rozdávám dobrou náladu. Koneckonců smích léčí. Ačkoliv Sepiák je jiný než já, přesto jsem si na něj ráda zahrála. A proč ne? Ráda si hraju a pak ... ten Sepiák je tak k smíchu, když má blbou náladu.
Dnes jsem měla volnější den, tak jsem se s dětmi koukala na telku. Byly tam fakt super programy, např: Mickeyho klubík a hlavně Spongebob, toho miluji a nejvíce Sepiáka, mořskou chobotnici. Ten se mi líbí natolik, že mám doma Sepiáka v plyšové podobě a potom miniaturu Sepiáka, která slouží jako talisman. Můj oblíbenec Sepiák je tak škaredý, až je hezký. Potom jsem si ještě s dětmi zahrála divadlo o mořských obludách. Já samozřejmě byla Sepiák. Hú, v obličeji jsem sice hezčí než on, aspoň si to myslím, ale tu štíhlost mu závidím, o tu já už přišla, ani nevím jak.
Jistě si mnozí z vás všimli, že spousta dospěláků se občas chová jako děti. Pokud je to opravdu jen občas, je to úkaz zcela normální. Někdy bychom se měli uvolnit či odvázat a zaskotačit si tak, jak to bezelstně dělají děti a také bychom se neměli brát tak vážně. Ovšem u všeho platí, nic se nemá přehánět.
Přiznám se, že i já jsem někdy praštěná, hravá a pubertální i ve svých x letech. Na druhé straně jsem zodpovědná a umím se chovat jako dáma, když je to potřeba. Smutné je, když se nějaký člověk ve volných chvílích chová upjatě, je nedůtklivý a pro každou maličkost se hned uráží. Neumí se uvolnit a jít si třeba zahrát na schovku. Zato ve vypjatých či důležitých situacích se chová jako dítě.
Já se snažím být pozitivní, mám smysl pro humor a neberu se vážně. Ono také s úsměvem jde všechno líp. Lituji všechny škarohlídy a nechápu, jak se jim to stalo. Proto se mi možná tolik líbí ten Sepiák. Je to stále naštvaná a rozčilující se pohádková postavička, až je mi k smíchu. Jakmile se na obrazovce objeví zuřivý Sepiák, chce se mi vždy smát. No takový Sepiák se usmívá jen tehdy, když má dobrý den. Nikdo ho neotravuje, a on si krásně odpočívá ve své postýlce. Hm, něco mi to připomíná.
Je milé vidět, jak si dospěláci hrají a občas se tak vrací do dětských let. Je docela zábavné sledovat například tatínky malých kluků, kterak svým ratolestem koupí třeba autodráhu a potom si s ní hrají sami. Pokud však tatínek svému synkovi již nechce jeho autodráhu půjčovat, tak to už zábavné není.
Je úžasné, když se rodina o svém volném čase sesedne dohromady a hrají si spolu nějakou společenskou hru. Já si pamatuji, jak jsme hrávali "Člověče, nezlob se," to byl vždy kopec srandy, jakmile se některý z členů rodiny začal šíleně vztekat, protože prohrával. Nebo když jsme se kdysi vžili do hry "Investor," docela jsme pak ztratili pojem o čase.
Někdy, když tak s dětmi koukáme na ty nádherné kreslené pohádky, tak si docela přejeme, aby sestoupily z obrazovky k nám do pokoje a my si s nimi mohli hrát. To by byla švanda. Docela by mne zajímalo, zda by Sepiák byl můj kamarád. A taky by mne zajímalo, jak dlouho bych vydržela mít byt plný populárních nezbedníků jako Sepiák, Spongebob, Mickey, Minnie a další uličníci.
Minule jsem viděla, jak jeden mladý tatínek ukazoval svému malému synkovi, kterak se kope na branku. Najednou šel kolem jeho kámoš se psem. Zanedlouho oba mladí pánové vesele kopali do mičudy a docela zapomněli na malého synka a psa. Naštěstí byl ten pes zodpovědný a malého hlídal.
Mám ráda chvíle, kdy jsem s malým vnoučkem sama a máme čas si pohrát. Hrajeme si na schovávanou, což je velká legrace, zajdeme si na houpačky nebo nějaký tajemný výlet, kdy za sebou necháváme různé značky a při zpáteční cestě je hledáme. No jednou jsme i při těch značkách zabloudili, ale to se stává i v lepších rodinách. Každopádně cestu zpět jsme našli. Určitě nám pomohl můj talisman Sepiák, kterého jsme měli v baťůžku. Hihi.
Mám ráda děti, kterak dovedou být bezprostřední. Během léta si jedni známí pozvali pár přátel na takovou menší zahradní párty. Bylo tam i několik dětí. Později odpoledne dospěláci seděli u venkovního stolu, popíjeli a hráli karty. Děti si hrály opodál na zahradě. Jeden mrňous se zadíval na hrající dospěláky, šel k nim a zeptal se, zda můžou hrát s nimi. "To ani náhodou, jen si běž hezky hrát a neotravuj dospělé:" odpověděl dospělák. Mrňous se ušklíbl a odešel.
Později si dospěláci všimli, že je nějaké ticho a děti jsou fuč. Volali, hledali a našli. Děti byly na hřišti, hrály fotbálek Real Madrid versus Sparta Praha. Dospělákům, hlavně mužské části, se to zalíbilo a chtěli se k dětem přidat. Jenže se před ně postavil onen mrňous a prohlásil: "To ani náhodou, jen si běžte hrát karty a neotravujte děti." Jak na děti, tak ony na nás.
Z toho všeho jasně vyplývá, hrajme si s dětmi, hoďme občas starosti za hlavu a nestyďme se být někdy praštění. Omládneme a budeme se cítit skvěle. Nebo jeďte třeba na chatu, ale neseďte jen u stolu a u lahvinky. Zahrejte si společně třeba ... bobříka odvahy. Uvidíte, jaká to je legrace, když máte projít lesní cestičku plnou strašidel. Nejen že zapomenete na veškeré pracovní starosti, dokonce zapomenete, že vůbec do nějaké práce chodíte, a aspoň na moment se budete cítit jako volný pták. Jó, svět je báječnej, když si umíte také hrát.
Ovšem jakmile půjdete třeba něco důležitého vyřizovat na úřad, nezapomeňte se zase proměnit v dospěláky. Těžko by vás brali vážně, kdybyste třeba na finanční úřad přišli v indiánském oblečení a řekli, že spěcháte, protože vás honí Černý orel. Ještě horší by bylo přijít na úřad jako Freddy Krueger. Tam byste měli přijít důstojně.
A jste - li morousové bez smyslu pro humor, dobře vám tak, nevíte, o co přicházíte a můžete být k smíchu jako můj Sepiák. Jenže Sepiák, ačkoliv se tváří jako věčný pesimista, snaží se užívat si legraci, akorát se mu to nikdy nedaří.
Právě přemýšlím, jestli bych si neměla koupit tričko, na kterém je Sepiák, abych byla cool. Zajisté to ocení ... ty děti, samozřejmě. Na úřadě by nejspíš na mně zavolali Chocholouška. I když v dnešní době jsme již zvyklí na ledaco.
