Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: podzimní, Téma: Zaměstnání
Vždy perfektně upravená
Lenka Staníčková, věk: 27 let
Šaty dělaj člověka. Upravená, neupravená, oblečená, neoblečená. O tom, co se Vám může přihodit v práci a jak se některé věci můžou otočit proti Vám.
Vždy perfektně upravená
Znáte to. Chodíte do práce, mezi klienty a proto musíte být perfektně upravená, namalovaná a voňavá. Není nic horšího, než když mám schůzku a slečna má okousané nehty, 10 cm odrosty na vlasech, děravé tričko nebo přijede jenom tam ve sportovním tričku a džínech. Přece jenom, když chce člověk udělat dojem, tak si vezme elegantnější kalhoty, halenku, košili nebo šaty.
Na schůzky si zásadně oblékám šaty, tedy za předpokladu, že není venku -20 °C nebo jsem nějakým způsobem zdravotně indisponovaná. Každopádně ve svém šatníku jsem vybavena tak 10 šaty, které protáčím dle ročního období (jarní, letní, podzimní a zimní) nebo aktuální nálady.
Loni jsem si zakoupila krásné nové černé šaty, ale když jsem si je zkoušela letos, tak mi malilinko narostl zadek a šaty jsem bohužel neoblékla. To nic, tak jsem zapátrala dál a oblékla si jiné šaty, které mám již od loňska a jsou krásně puntikované a elegantní. Takové na to letní nošení.
Absolvovala jsem kolečko schůzek s klienty a vlastně většina probíhala v sedě u stolu. Šaty jsou s tvrdšího materiálu a proto, když se člověk zvedne ze židle, tak si je musí trochu stáhnou tdolů, aby za chvilku nebyl vidět zadek. Vše proběhlo v pořádku. Sem tam jsem přebíhala na nějakou tu schůzku, když jsem nestíhala, ale jinak vše klapalo. Vrátila jsem se na firmu a proběhla jsem se celou dílnou, zda je všechno v pořádku. V kanceláři jsem si dodělala co jsem potřebovala a mohla jsem jít domů.
Cestou mi křičel benzín, tak jsem se úplně běžně zastavila u benzínky a natankovala si plnou nádrž. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla dělat nějakou dobrůtku k večeři a proto jsem se zastavila ještě v místní samoobsluze.
Jedu si pomalu domů a vidím nějakého naháče stát u našeho baráku pouze v trenkách. Zběsile jsem zatroubila a on to byl můj přítel. Zaparkovala jsem auto a šla jsem se ho zeptat, co to má znamenat a proč není oblečený. On mi tvrdil, že je přece oblečený - má trenky. Na to jsem argumentovala, že se nemusí, ale vystavovat u hlavní silnice před našim barákem. Něco jiného je, když je člověk zavřený doma a nikdo nevidí a ne tohle. Nemusí přece děsit sousedy svou chlupatou hrudí a podobně. Docela jsem prudila. Je to přesně ten typ, co je mu jedno, že má na hlavě ptačí hnízdo. Prostě mouchy snězte si mě.
Po naši vášnivé hádce jsem se otočila na podpatku s tím, že odcházím domů. Když v tom za sebou uslyším: „No to si snad děláš srandu, že mě tady vynadáš za trenky a sama tady chodíš a vystavuješ zadek". Trochu ve mně hrklo, ale povídám: „Ha, ha, ha. Moc vtipný. Na to ti neskočím." A za mnou se objeví tchán a říká: „Ale on fakt nekecá, máš na zadku díru a jsou ti vidět kalhotky". Okamžitě rudnu a běžím se podívat do zrcadla. Fakt nekecali. To není možný. Taková ostuda. Kdoví jak dlouho tam ta díra je.
Druhý den vynadám kolegyni, že mě na to neupozornila, ale tvrdí mi, že jsem tam ráno tu díru neměla. Tak nevím a netuším. Kdy, jak a kdoví jak dlouho jsem ji tam měla. Prostě trapas.
