Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
obhajoba orientálního tance
Kamila Nováková, věk: 53 let
Milí pánové, manželé a milenci, máte své koníčky, prosím snažte se pochopit ten náš. Je nám v kůži břišních tanečnic skvěle.
Věřím, že to co jste právě zhlédli vám alespoň částečně
ozřejmí podivné chování vašich drahých poloviček.
Už nyní je vám jistě jasné, proč obsah tašky vaši paní cinká, ač v ní není žádná pivní láhev.
Víte proč se vaším domem a autem linou podivné,
pro Evropana nezvyklé tóny a melodie, zatím co Gott a Vondráčková si u vás už ani neškrtnou.
Tušíte, proč vaše paní zanevřela na Červenou Karkulku, Šípkovou Růženku i medvídka Pů a uspává vaše děti pohádkou Tisíce a jedné noci.
Možná je vám jasnější, proč žena, která nikdy příliš nemilovala domácí práce a váš utržený knoflík ji nechával a nechává v klidu, najednou dobrovolně a s nadšením přišívá jakési perličky na cosi, co hrdě nazývá kostýmem.
Možná jste ji přistihli jak před zrcadlem divoce mávala jakýmsi průhledným prostěradlem a natřásala se při tom.
Teď víte, že to nebyl záchvat padoucnice, pouze tančila.
Možná jste se již uklidnili. Vaše žena nezměnila sexuální orientaci, i když její pohled na každou vlnící se bytost v televizi je plný zájmu. Jen pozorujeme kolegyně.
Jistě už víte, co znamená náš povzdech, že nemáme penízky. Není to narážka na to, že málo vyděláváte.
Myslíme to malé, lesklé, kulaté na šátcích.
A když řekneme, že ztrácíme penízky, nemáme díru v peněžence.
Nemusíte nám nosit encyklopedii zvířat, když si povzdechneme, že neumíme velblouda. Jde o taneční prvek.
Ano, Podlehly jsme nemoci zvané „orientální tanec".
Je nakažlivá a rychle se šíří po naší staré dobré Evropě.
Možná proto, že nás všechno to vlnění a vrtění vrací zpět do doby, kdy muž byl mužem a žena ženou.
V těch idylických časech si ženy hleděly plotny a dětí, nemíchaly se mezi vás muže a nenutily vás prát, žehlit a uklízet. Ani by je nenapadlo chtít po vás, abyste asistovali při tak delikátní záležitosti jako je porod.
Mám dojem, že nyní už není mezi vámi nikdo, koho by orientální tanec nenadchl.
Už i vám při slově „orient" nevytane na mysli jen Usama byn Ládin a nedej Bože snědí hoši co pod pláštíkem uprchlíků zaplavují chudinku nebohou Evropu, drancují a znásilňují...
Budete, stejně jako mi cítit ve tváři horký písek a vítr z pouště.
Budete si představovat muže, jenž právě seskočil z nádherného arabského hřebce a vstupuje do plátěného stanu. Žena uvnitř mu podává šálek silného čaje, usazuje ho na velbloudí kožešinu a začíná tančit.
Penízky zvoní do rytmu bubínku a pestré třásně divoce krouží kolem vnadných boků. Není to nádhera?
Muž měl v té době všechno, co si jen mohl přát. Nekonečný obzor před sebou, ušlechtilého koně pod sebou a ženu, jenž mu ochotně sbalila stan, kdykoliv zatoužil po další cestě.
