Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Rodina
Kde jste vzali to dítě aneb jak se zařadit do systému
Monika Hejrovská, věk: 38 let
Fejeton glosuje aktuální téma kolem domácích porodů. Především jde o přihlašování dítěte do systému našeho státu po domácím porodu za účelem získání rodného čísla. Autorka vychází z čerstvé osobní zkušenosti.
„Další prosím!" zve ženský hlas dovnitř. Muž vstoupí s papíry v ruce v naději, že má všechno potřebné a bude tedy vše rychle vyřízeno. Vždyť u nás před pár dny zvonil ochotný soused, jehož potomek pospíchal na svět a narodil se o tři dny dříve než naše srdíčko, aby nás předem informoval, co si máme po narození miminka připravit pro úřad. Tady je nutno podotknout, že jsme jim byli inspirací a na základě našeho příkladu se také rozhodli rodit doma. Tímto dvojím porodem v jednom červnovém týdnu u nás procento domácích porodů na počet obyvatel nebývale vzrostlo. Nepochybně se naše malebná vesnička posunula na první příčky v porodnosti domácích porodů v ČR!
Narození miminka je velká událost! Taky s námi rodila celá vesnice! Dostali jsme od sousedů tradiční silnou slepičí polévku, řadu dárků a srdečných blahopřání! Takovéto vřelé přijetí a nadšení jsme samozřejmě od úřadu neočekávali. Ale zdálo se, že se muž může celkem oprávněně domnívat, že je na kontakt s osmihlavou saní systému, kterou zastupovala nebohá paní úřednice, dobře připraven.
„Domácí porod? Jste se nějak rozrodili, tento týden už jste druhý." povídá paní úřední. „Tak budeme od vás chtít: oddací list, máte?" Rozehrává paní podání. První míček muž sebevědomě vybírá a překládá náš oddací list. „Váš občanský průkaz." Pěkně se to rozbíhá, muž s rozvahou odpinkne a předloží občanský průkaz. „Rodný list Váš a Vaší paní." manžel odehrává elegantní bekhend a vytahuje naše rodné listy. „Prohlášení porodní asistentky." Muž smečuje i tohle má. „Zprávu od dětské lékařky." smečuje druhá strana, manžel úspěšně dobíhá, i na tohle je připraven a bleskově vrací. „Vaše ručně sepsané prohlášení o narození miminka." zpět na síť a forhendem posílá míček zpět, taky má. Už pociťuje lehkou únavu, ale nevzdává to. Vybírá jeden míček za druhým, finále se blíží! „Prohlášení o jménu dítěte, vyplňte formulář pro statistiku..." a ve špičkovém závěru maratonu předkládá i můj těhotenský průkaz! V koutku oka už mu blýská naděje na úspěšný konec jeho mise. A pak to přichází, zpoza stolu nečekaně vykoukne dosud schovaná osmá dračí hlava a smečuje za nenasytný chřtán systému, Eso!:
„Ještě vám chybí lékařská zpráva od gynekologa, že žena byla těhotná a nyní je po porodu."
„Eh..hek...cože?"
„No, jak chcete dokázat, že to dítě je vaše? Bez tohoto dokumentu nemůžeme dítěti přidělit rodné číslo a zařadit ho do systému." rozhodně kroutí všemi osmi hlavami saň a otvírá prázdnou osmou hubu. „A ...a k čemu jsou všechny tyhle dokumenty...?" vydechne zničeně manžel. „Kdyby jste rodili v nemocnici, byli byste všeho toho zbaveni. Vše by za vás vyřešili." zněla logická odpověď paní úřednice.
Náš pohár ochoty se naplnil! Boj s nenasytnou saní, kterou zastupovala ta nebohá úřednice, začal. Můj statečný muž se ponořil do zákona, vyhlášek a předpisů. Zbabělý soused donutil svou ženu, aby na gynekologii jela a dokument přivezla. Manžel se dozvěděl, že známý známých, také odmítli dodat lékařskou zprávu od gynekologa a do dneška jsou bez rodného čísla (už je to 1,5 roku).
Jak tedy dokázat, kde jsme to dítě vzali? Dětská lékařka nepotřebovala žádný dokument, zřejmě její odborné vzdělání stačí, aby poznala ženu po porodu. Ano, paní na úřadě neměla tu možnost mě vidět. A prohlášení třech lidí (dětské lékařky, porodní asistentky a muže) se úřadu zdálo nedostatečně potvrzující.
Po tuhém boji výměny názorů a argumentů, osmá hlava saně padla zpátky pod stůl! Zvítězili jsme! Už jsem pak jen musela podepsat osobně na úřadě dokument pro statistiku. Asi přeci jen paní musela vidět ženu s miminkem po domácím porodu. A tak jsme na konci šestinedělí přesvědčili stát o existenci našeho děťátka a vybojovali tím přiřazení rodného čísla pro naše miminko. Konečně bylo zařazeno do byrokratického systému, který je tu přeci proto, aby ho ochránil a pomohl, když by bylo třeba. Nebo proč je tu vlastně? A že se má tak dobře? Bují a roste, jak houby po dešti, asi ho někdo dobře živí. Napadá mě, až budeme prokazovat existenci druhého dítěte, o kolik dokumentů se proces rozšíří? Měli jsme štěstí. A další rodiče jsou ušetřeni alespoň jednoho absurdního papíru.
