Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Má „slavná“ Riviéra aneb dovolená věčného smolaře
Jana Henzlová, věk: 45 let
Podívat se do míst, kde se koná nejslavnější filmový festival? Kam i Francouzi znudění Paříží jezdí za novou inspirací a romantikou? Tam jsem chtěla taky!...
Tak jako mnoho dalších i já jsem toužila navštívit Azurové pobřeží.Několik let jsem si plánovala tu nejkrásnější dovolenou, jakou lze zažít, až nastal ten dlouho očekávaný den, kdy jsem společně s dcerami a přítelem vyrazila.
Naše dovolená začínala jednu zářijovou sobotu roku 2007 v Antibes.Ubytovali jsme se v krásných apartmánech a hned od prvního dne jsme začali postupovat dle připraveného plánu ( jsem totiž rozený plánovač).Vše šlo jak po drátku,v neděli jsme navštívili Aquasplash a Marineland,v pondělí Cannes a na úterý jsme si naplánovali cestu do vnitrozemí spojenou s raftingem v Canyonu du Verdon a návštěvu parfumerie Fragonard v Grasse. To ráno,než jsme vyjeli, jsem konečně objevila v Antibes obchůdek s bagetami,který jsem už od soboty marně hledala. „Teď konečně začíná ta správná francouzská dovolená", hlásila jsem zbytku rodiny po cestě. „Každé ráno sem zajdeme nakoupit, jednou bagetku nugátovou, podruhé ořechovou a budeme si prostě užívat tu pravou francouzskou idylku," takhle jsem si v průběhu cesty rýsovala průběh následujících dní .Výlet probíhal dle plánu, počasí sice raftingu nepřálo, ale my jsme se nevzdali. Ačkoliv jsme měli emailem rezervovaný raft, ani to se neobešlo bez problémů (bylo zavřeno) a tak jsme si nakonec museli najít jinou společnost, provozující tuto sportovní aktivitu.A také bych málem zapomněla na nedostatek paliva, se kterým jsme se potýkali celou cestu a na nemožnost najít v této oblasti čerpací stanici s LPG. Nakonec jsme ji našli,ale natankovali jsme však pouze minimum paliva.Přece nebudeme utrácet na nejdražší benzínce, natankujeme si plnou, až se vrátíme zpět do Antibes. Chyba č.1.
Rafting i Fragonard super,jen mě dodnes mrzí,že jsem v rámci šetření neutratila v prodejničce Fragonardu ani cent.Lákadel tam bylo dost...Chyba č.2.
Při cestě zpět nás GPS zavedla do zákazu vjezdu a tak jsme na kruhovém objezdu zvolili ulici hned následující. A to byla chyba č.3, zdaleka nejpodstatnější. Ulice se zužovala, zužovala, chvíli jsme sice pomýšleli na otočení se, ale vzhledem k přítomnosti auta a skútru za námi jsme pokračovali.Nakonec byla ulice tak úzká, že jsme museli otevřít okno a sklopit zrcátko, aby nedošlo k odření laku. Jeli jsme krokem pár sekund a zdálo se, že jsme z nejhoršího venku. Neznámý muž tmavší pleti se na nás z chodníku směje a rukou gestikuluje: „popojeďte ještě, ještě kousek...." Bláhově jsem si myslela, že se nám snaží pomoci, dnes tuším,že to bylo trochu jinak.Vše se odehrálo v několika okamžicích, z mého klína náhle rychlostí blesku odletěla kabelka, samozřejmě obsahující cestovní pasy, řidičák, všechny naše peníze (500 Euro) a spoustu dalších a dalších věcí, co obvykle ženy v kabelce nosí. Ulici totiž v místě okradení křížila jiná, kde byl „připraven" člověk, dle barvy pleti rozhodně ne místní, sáhl do auta pro kabelku, naskočil ke svému komplicovi na skútr (kvůli kterému jsme se chvíli předtím nechtěli otáčet a vyjet z ulice opačným směrem) a byl pryč. Ve zlomku vteřiny jsem si uvědomila,co to znamená. Konec našich plánů, konec snídaní ala bageta, konec všeho...Nejhorší však byl strach o děti. Spustily totiž strašný jekot(siréna byla proti tomu slabý odvar) a najednou z auta zmizely. To se vydaly pronásledovat zloděje nebo mi je někdo z auta unesl? Nechápala jsem....Přítel samozřejmě zmizel taky a já zůstala u auta sama. Rozzlobený řidič z auta za námi se chtěl dostat dovnitř-pochopila jsem,že překážíme, ale nebyla jsem schopná ničeho. Jen jsem stála a věděla jsem, že nemohu opustit auto, že jakmile ho tam nechám stát bez dozoru, ukradnou nám i to. Domluvit se s někým anglicky-nemožné. Když jsem po 20 minutách čekání u vozu, celá rozklepaná, uslyšela anglickou větu:"do you want water?",byla jsem neskonale šťastná. Bohužel to byla jediná anglická věta, kterou jsem měla na inkriminovaném místě možnost slyšet. Zažít to podruhé - nikdy!
Ne, nebojte se, končím s popisováním těchto nepříjemných okamžiků,nakonec vše dobře dopadlo. Holky byly sice ve svém pronásledování neúspěšné, ale zvládly zavolat policii a nakonec jsme se všichni sešli na policejní stanici.Četníka Cruchota ze Saint Tropez jsme sice nepotkali, ale zato jsme potkali pravé, nefalšované strážníky z Grasse. I to byl zážitek. Ze sepsaného protokolu jsme se také dozvěděli,že „naše" ulice nese název Rue Negro. Jak příznačné...
Díky těmto okolnostem jsme bohužel nestihli obdivovat Monako, Nice ani Saint Tropez. Vzpomínky na tuto dovolenou dělíme na vzpomínky před a vzpomínky po. Programem našich dní po tom nepříjemném zážitku bylo jen koupání v moři, hlídání zavazadel, které nám ještě zbyly, neustálé se otáčení za každým pohybem či zvukem...Koneckonců stále bylo ještě co ukrást, zůstaly nám ještě mobily a fotoaparát.Vyhlašovali jsme soutěže typu Najdi si své Euro (anebo alespoň cent) a v rámci těchto her jsme chodili na frekventovaných místech s možností výskytu ztracených mincí jako je např.nádraží,telefonní automaty apod., čímž jsme se pro mnoho lidí stali velmi podezřelými Vše zlé je však i k něčemu dobré, tato dovolená měla i určitý pozitivní přínos: díky zmenšujícím se zásobám jídla, které jsme si s sebou přivezli do Francie z Čech, jsme byli nuceni s jídlem šetřit a tak jsem za týden zhubla 2 kg. Dále jsem se konečně donutila k tomu, abych si namísto ukradených brýlí pořídila nové, moderní a s barevnými obroučkami-předtím mi totiž na ně stále nezbývaly peníze. Další „úžasná" dovolená nás ale v žádném případě neláká a nakonec jsme šťastni, že jsme se vrátili alespoň my v pořádku a že se nám nic horšího nestalo.
Jaké dobrodružství způsobilo ukradení klíčů od apartmánu, o tom příště.
Na závěr pár rad na cestu pro budoucí cestovatele:
Dávejte si pozor na úzké uličky
V kabelce noste to,čeho se chcete zbavit a nemáte odvahu to udělat
Utrácejte
Tankujte plné nádrže ( pokud Vám neukradnou celé auto,vyplatí se Vám to )
A možná raději ani necestujte
A teď vážněji....
Nenoste větší částky peněz dohromady,rozdělte je do více zavazadel
Věnujte větší pozornost výběru cestovní kanceláře, pojišťovny, cestovního pojištění a pojištění zavazadel, jinak dopadnete jako my-ačkoliv jsme měli obojí, nedostali jsme z pojišťovny ani korunu
Okopírujte si na cestu Vaše pasy, kdybychom jejich kopie neměli, těžko bychom se dostali zpět domů
Vaše zklamaná cestovatelka Jana
PS: včera jsem v televizi viděla zajímavý pořad o cestování...
