Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Muži
Vzestup ženské energie - rovnováha
Patricie Opavská, věk: 31 let
Transformace vědomí se týká každého z nás. Ale tak, jak se mění naše vědomí, názory a postoje, mění se i náš pohled na vztahy a na to,co od nich očekáváme. Je na čase přestat očekávat a vložit podíl své energie tam, kde do té doby chyběl. Do mužské roviny chladné logiky a nulové empatie. Vložit jej tam, kde to má smysl a kde z toho budeme mít užitek všichni.
Změny, které se dotýkají každého z nás, jsou již více, než zřejmé. Se světem se něco děje. Děje se něco s lidmi. Se vztahy. Ty se mění, prochází různými fázemi a nebo se rovnou rozpadají. Vznikají nová přátelství a vztahy mezi lidmi, možná jste si všimli, že tyto vztahy bývají založeny na zcela jiných základech, než ty předchozí. A také jste si asi už všimly, milé dámy, co se děje s námi..
Každý z nás zná dějiny, alespoň z části, či okrajově. Ve vedoucích pozicích, na vysokých postech a nebo na trůnech, usedali muži. Jejich energie a jejich vliv se rozléval do okolí, až pohltil celý svět. Jejich energie byla ve vedení v podstatě celou naši historii. Bylo to prospěšné, či ne? To je sporné. Bylo třeba již tenkrát ženského vlivu? To zcela určitě. A můžeme to jakkoliv změnit? To v žádném případě.
Nejde zde o žádnou nadvládu, či mocenský boj, kdo z koho. Ženy vs. muži. Nacházíme se na mezníku lidského vědomí, probuzené energie Kundalini, nacházíme se v konečné fázi vzestupu planety Země.. To, co platilo dříve, neplatí. My už nemusíme bojovat. My už si nemusíme nic dokazovat. My se teď budeme bavit pouze o rovnováze energie a jejího vlivu. Jsme lidé, jsme milující bytosti, nemusíme soupeřit. Avšak dělíme se na muže a ženy. A muži vyzařují a předávají do svého spektra působnosti určitý typ energie. A ženy zase tu svou. A cítíme, věřím, že všichni, že ženská energie dlouho spala. Byla ukryta pod povrchem tak dlouho, až se zdálo, že zmizela. Ona však nezmizela. Ona pouze čekala..
A její čas přišel. A nemohlo to být v lepší čas. Je potřeba vnést ženskou energii do mužského pólu a mužskou, do ženského. Je potřeba sjednocení a to na všech úrovních.
Ženská energie se vlévá do našeho vědomí už nějakou dobu. Zejména posledních pár let a možná jste to zaznamenali sami.
Ty ženy, které bývaly slabé, spící, slepé a uzavřené, které žily ve strachu, ve svém vlastním vytvořeném strachu, se probudily. A stále se probouzí. Možná jste jednou z nich. Díváte se na sebe, díváte se na svou minulost, na svůj život a nemáte sílu na to, abyste ho hodnotily.. Protože to byla komedie, nebo spíš, velké drama. Dopustily jsme se mnoha chyb. My všechny. Ponižovaly jsme samy sebe a ve svých životech jsme vystavěly oltáře, na kterých jsme uctívaly své Bohy. Ať byl vaším Bohem kdokoliv, logicky to nemohlo dopadnout dobře. Zapomínaly jsme na sebe. Na svůj život, na svou energii, lásku, svůj osud, a tím jsme zapomněly na Něho. Bylo potřeba zaplatit manko a tak jsme ho zaplatily. Řekla bych, že všechny. Do jedné.
Oltáře byly zborceny, naše bláhové sny a touhy, také. Čím výš jsme stavěly, tím hlouběji jsme padaly. Teď už zbývá jediné, říci, Díky Bohu. Mnohokrát jsme padly a ještě vícekrát jsme se musely postavit. A pokračovat. Jenže.. Už to nešlo jako dřív. My jsme nebyly těmi, kterými jsme byly dřív. A s radostí v srdci vám musím oznámit, že už nikdy nebudeme. Je to za námi.
Někde tam, v tom kanálu, kterým jsme se brodily, se uvolnila energie, která už se zdála, že snad ani není. A my jsme si konečně začaly vážit samy sebe. Tam, kde se zdálo, že je jen tma, se objevilo světlo a plamínek začal hořet. Tohle jsme potřebovaly. A nejen my. Potřebovala to i naše Země.
Mužská energie byla chladná, stála na rozumových základech, svět a naše životy byly řízeny téměř bez emocí a často z pozice síly a moci. Tato studená fronta patří mužům a je potřebná pro nás všechny. V určitém množství a na určitých místech. Je nepostradatelná pro rovnováhu.
Ženská energie, teplá a něžná, citlivá a emocemi zbarvená do růžova, ta byla ukryta. Světu a srdcím mužů, chyběly barvy. Teplá ženská fronta se probudila nárazově. A vřítila se do zemské atmosféry, jako veliký mrak. Ale bylo načase. Protože stejně, jako mužská, je nepostradatelná pro rovnováhu.
Nemusíte být zrovna meteorolog, abyste věděli, že když se setká teplá a studená fronta, vzniká bouřka. Hromy a blesky. Obloha se zatáhne a objeví se obrovský mrak, ze kterého stále jen prší za doprovodu mohutného dunění. Tak takhle vypadaly poslední roky většiny z nás. Bouřky se střídaly s mírnými dešti a monzunovými větry. Síly se vyrovnávaly.
Tak, jako v období sucha je vzduch prosycen kladnými ionty, při bouři a dešti se do ovzduší uvolňují ionty záporné a tím vzniká ten úžasný, čerstvý, voňavý a blahodárný vzduch, který cítíme, když déšť ustane. Je prosycen čistým a koncentrovaným kyslíkem a dýchat ho, je jedna radost. Stejný vzduch najdete i v lese. S námi to bylo stejné. Už se nedalo dýchat. A nyní je po bouři. Můžeme dýchat z plna hrdla a to s radostí.
Někdo z nás ještě může procházet fází mírných, či více intenzivních dešťů, nebo bouří, ale to je zcela v pořádku. Čistí se vzduch. Čistí se energie. A vzniká tolik potřebná a žádaná, rovnováha.
Muži nám ukazovali své potřeby a přání dlouhé roky. A my je dobře známe. Když přišla řada na nás a na vymezení našeho prostoru a snů a přání, tužeb a potřeb, některé vztahy to neustály. Končily přátelství. Někdy i rodinné vazby. Podstatné je, že vše špinavé odplavalo pryč. Bouře, které burácely našimi životy, pouze čistily zrna od plev. Špinavé odtékalo, čistilo se a možná se stále ještě čistí. Naštěstí víme, že vše nečisté skončí v kanálu. Dříve, či později.
A tak jsme vnesly a vnášíme do života mužů lásku, teplo a cit. Emoce. Učíme je reagovat na základě pocitů a ne chladné mysli. Učíme je trpělivosti se sebou samým i s ostatními. Učíme je harmonii a pokoře. Na oplátku si od nich bereme trošku ledového klidu a mírné rozvahy. Učíme se od nich, jak se nenechat strhnout emocemi. Jsme dokonalými Jing a Jang. Opláceli jsme si zlo zlem, na násilí jsme odpovídaly násilím, přehazovali jsme si vinu, jako horký brambor a stále jsme byli všichni plní očekávání a nároků. Byly to boje nepěkné a velmi energeticky náročné.
Vzestupem naší, ženské energie, vnášíme klid a mír do srdcí všech. Nacházíme v lásce svou vlastní sílu, kterou už nemůžeme ztratit. Můžeme ji pouze rozdávat.
Učíme se samostatnosti, vlastní síle a zodpovědnosti. Dlouho jsme visely mužům kolem krku, jako závaží. Přišel čas osvobození. Ženská energie dodá chybějící díl do vesmírné skládačky. A já věřím, že právě díky ní, může naše Země poskočit kupředu, směrem k lepším zítřkům.
Všichni víme, co máme za sebou, co jsme museli opustit, nebo koho. Víme, které části našich životů odplavaly pryč a jsou kdesi, v nenávratnu. Víme, kolik bojů jsme museli ustát a kolik zdánlivých proher jsme proplakali.. Teď, téměř na konci víme, že prohry neexistují. Víme, že vše, co z našeho života odcházelo a co do něj přicházelo, mělo smysl. Nic se nestalo náhodou. A my jsme těmi všemi "ztrátami" jen získali.
Nejen ženy si vymezovaly pole. I muži pokoušeli mnoho hranic a rozbíjeli mosty ke své minulosti. Srážkou studené a teplé fronty vnikl do našich životů chaos. A tomu se nevyhnul nikdo. Okoupali jsme se v našich starých přesvědčeních a smyli jsme staré nánosy dogmat a mýtů, které jsme měli nejen o sobě, ale i o druhých. A to je, přátelé, téměř pryč.
Jsme znovu nazí. Na začátku. Už víme, kdo jsme. Našli jsme lásku. K sobě samým. Protože na dně to byla jen naše ruka, které se dalo chytit. Nebyl tu nikdo jiný, kdo by přišel na pomoc. A tak jsme se naučili spoléhat se na sebe. Na své srdce a lásku v něm. Už se nemusíme ničeho bát.
Je jedno, co přijde teď. Je jedno, co tohle všechno mělo znamenat a čemu to dělá prostor pro příchod. Nezáleží na tom. My víme, že ať přijde cokoliv, ustojíme to. Zvládneme to a překonáme. Protože vše, co přijde, je jen prostor pro to, být ještě lepší. Ještě více milující a ještě více laskavý. Už není, co by mohlo odpadnout. Co by šlo ještě umýt. Teď, teď už budeme jen růst a po vydatném dešti, kvést do krásy.
Mysleli jsme si, že nás pohřbili. Ale omyl. My jsme byli zasazeni. Prodrali jsme se ven, na světlo, na slunce a rosteme dál. Každý déšť, který přijde, z nás udělá silnější a pevnější rostlinu. Dodá nám ještě více sil a živin pro náš růst. Už není nic, co by nám bránilo milovat. Skutečně, čistě, bez obav a strachu.
Ať jste po bouři zůstali sami, nebo ne, na tom nezáleží. Teď už víte, čím jste. Čistou a bezpodmínečně milující láskou. Lásku jste našli ve svém srdci a dal vám ji On. To On nám při bouři držel pěsti a doufal, že se bahnem prodereme co nejrychleji, abychom spatřili Jeho světlo. A to se nám podařilo. Teď už nezáleží, kde budete, s kým budete a kam půjdete. Teď a tady jste přesně tam, kde máte být.
Nic není špatně. Mysleli jsme si, že se musíme stále někam honit, někam spěchat, někam směřovat, po někom toužit a s někým být, protože bez toho by náš život nebyl dokonalý. Nyní jsme schopni vidět, že je dokonalý přesně takový, jaký je. V jednoduchosti a minimalismu jsme nalezli štěstí. V pouhém bytí, jsme nalezli podstatu našeho žití. Dobojovali jsme.
Energie jsou vyrovnány. Jemné nuance se již samy dočistí. Prostě a jednoduše odtečou pryč. Už nemusíme být stále ve střehu a připravení. Nemusíme s sebou nosit deštník, pro všechny případy.
Pokud nás někdy znovu a nepřipravené zastihne déšť či rovnou velká bouře, věřím, že se chytíme společně za ruce a budeme tancovat mezi kapkami...
