Home Fejetony
2018
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2018
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2018
Archív fejetonů
2013 - 2018

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: jarní, Téma: Zaměstnání

NARUŠENÉ SEBEVĚDOMÍ

Petra Fittlová, věk: 36 let

Snad každá žena končící mateřskou dovolenou při představě návratu do zaměstnání začne pochybovat o své vlastní jistotě v sama sebe. Já jsem se přesvědčila o tom, jak někdy sebevědomí není zase až tak důležité...jsou chvíle, kdy ho klidně můžeme nahradit úsměvem....


Návrat do zaměstnání po mateřské. Jako věta to zní naprosto jednoduše. Ale udělat to,  je druhá věc. Když se toto stalo i mě, přistihla jsem se poprvé v životě, že mé sebevědomí je totálně narušené. Při představě jaký obor zvolit, když toho moc neumíte, vás dostane do situace PAT. Vystudovaný obor mi popravdě nebyl k ničemu, začínala jsem nabývat dojmu, že jsem naprosto totálně nemožná. Přiznat si to nebylo až tak zdaleka těžké, jenže co stím? Copak se někde můžu ucházet o práci s tím, že jsem nemožná? Navíc práci jsem vážně potřebovala a ztráta peněz by v mém případě znamenala katastrofu. Takže nezbývalo nic jiného než koupit inzertní noviny a při lahodné kávě se do nich ponořit. To nebylo až tak těžké a docela zábavné. Netušili by jste, kolik hovadin se člověk dozví a při představě kolik lidiček je ochotno zavolat na tak přihlouplé inzeráty. Vědomí, že dokáží v těchto novinách najít zaměstnání i jiní, mě přinutilo pokračovat. Po dvouhodinnovém bádání jsem dospěla k závěru, že zavolám na ten nejpřihloupější inzerát. Tak se stalo, jenže když jsem dotelefonovala, začala jsem si připadat přihlouple já sama. Konkurz se konal v  našem jednom nejmenovaném hotelu. Začala mě svírat naprosto bezduchá nálada. To, že vlastně ani nemám co na sebe, tak o tom se nemá smysl ani zmiňovat. Ovšem, to se dá vyřešit. Přeci můžu zajít k sestře a provětrat jí šatník a vím docela jistě, že tam určitě najdu něco obstojného a navíc, mi to bude! Máme úplně stejnou postavu. To bychom měli.
Co ovšem udělat s mojí nervozitou a sebevědomím, které mi nejenže pokulhává, ale po těch letech strávených doma, úplně vynechává, a to čím dál tím víc. Myšlenka, na ranní vstávání, čile se dobelhat do hotelu, kde bude plno uchazečů a pochopiltelně dle mého názoru, absolutně každý lepší než já, našeptává zůstat doma. Mé sebevědomí našeptává, abych raději ani nikam nechodila. Ale jak to chodí, člověk zodpovědný i přes veškerou lenost,strach a cokoli jiného ráno vstane, vypije svou kávu, bez té bych nedala ránu, a vydá se na konkurz.
Na recepci jsem se optala, kde se koná daný konkurz a vyjela výtahem do druhého patra. Když jsem vystoupila z výtahu a vkročila do úzké chodby, krve by se ve mě nikdo nedořezal. Chodba, včetně čekárny byla naprosto plná. Dá se říct, že jsem se tam snad už ani nevešla. Moje nervozita neustále stoupala a já myslela jen na to odejít, tedy utéct, jít domů. Jenže v tom jsem uslyšela své jméno a byla pozvaná dovnitř. Oněměla jsem úžasem. Obrovská místnost uprostřed s kulatým stolem, kolem pět mužů, podotýkám, že jeden hezčí než druhý a jedna žena. Onen muž promluvil a já se málem udusila. Mluvil anglicky! „Tak to ne!“ vypadlo ze mě a otočila jsem se k odchodu. Ale ta žena mě zastavila: „Nikam neodcházejte!“ promluvila česky, což mě přesvědčilo. Posadila jsem se za obrovský stůl a očekávala co přijde. „Jsem překladatelka, jmenuji se Aneta Norská a budu vám překládat, tady“, ukázala napravo ode mě, „sedí pan ředitel“ a sdělila mi jeho jméno. Pokládal mi, pro mě nelogické otázky. Nebyl schopný mi sdělit na jakou práci se vůbec hlásím. A najednou mi to došlo! Ten nejhloupější inzerát, nejhloupější otázky, ale nejhloupější jsem byla já. Vždyť já ani nevím, na jakou práci se hlásím! A tak jsem si řekla, že nic nemám a o nic nemůžu přijít. Začala jsem tedy odpovídat, upustila trochu ze své fantazie a občas řekla něco co nebyla pravda. Při otázce, jestli se bavím s počítačem, jsem odpověděla, že ano, ale on se mnou občas ne. Ve chvíli kdy jsem to vyřkla, s úsměvem pohlédla na pana ředitele a snažila se zakamuflovat, aby nepoznal, že ho umím možná tak zapnout. Každá taková otázka, na kterou jsem odpovídala další vymyšlenou odpovědí, mi navracela moji jistotu a já se víc a víc usmívala. Byla jsem šťastná za to, že díky hloupému inzerátu, hloupým otázkám mi vlastně bylo jedno, zda tímto konkurzem projdu a spadlla ze mě nervozita a má sebejistota začala nabývat na váze. Pánové si mě přehazovaly jako horký brambor a mě to dokonce začínalo bavit. Asi po necelé půlhodince mi slečna sdělila, že mohu jít na chodbu, ale ať se nevzdaluji, že mě znovu ještě zavolají. Opět jsem, touto informací, kterou jsem nečekala, byla rozhozena. Zejména když nikdo z jdoucích předemnou, nebyl vyhoštěn na chodbu s tím, že ho znouvu zavolají. Najednou jsem úcítila, jak se mi potí ruce a já opět začala bojovat se svou jistotou. Povolali mě zpět. Slečna překladatelka mi sdělila, že se pánové dohodli, že mi napíší zda jsem byla vybrána, či nikoli. Po mé opakované otázce o jakou práci jsem se vlastně ucházela, přišla opakovaná odpověď, nedověděla jsem se nic. Poděkovala jsem tedy a ocházela směrem k výtahu. Najednou se dveře otevřely znovu a slečna Aneta na mě již po několikáté zavolala. Šla jsem tedy naposledy dovnitř abych se dozvěděla, že jsem přijata, kdy nastupuji a jaký budu mít plat. A nechali mě odejít doopravdy. Šla jsem dlouhou ulicí vedoucí k metru a hlavou mi probíhaly různé myšlenky. Ale jedna byla nejdůležitější. Co vlastně budu dělat? Já to stále nevěděla! A tak mi nezbývalo, než vyčkat celý dlouhý týden, na den mého nástupu....
Sebejistě vstupuji na své pracoviště, kde se dozvídám proč jsem byla přijata. On věděl, že si vymýšlím, prý jsem byla naprosto kouzelná a měl potřebu vědět, co taková osobnost jako já dokáže s jeho začínajícím podnikem, zde v republice. Tak jsem si řekla, že nemám čas na to, aby moje jistota stoupala a klesala jak se jí zachce a rozhodla jsem za ni. Dnes vedu celou firmu a mám dobré postavení. A jaké z toho plyne ponaučení? Sebevědomí a sebejistota jsou důležité, ale jde to i bez nich, jen se nesmíte nechat ovládat. V mém životě nastalo už spousta situací, při kterých jsem se stejně musela spolehnout jen sama na sebe. A dokonce jsem se přesvědčila o tom, že byly situace, při kterých jsem byla sebevědomá až  na půdu a nebylo mi to k ničemu. Takže! Ať sebevědomá nebo ne,vzhůru do života!


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2018, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Erotika

Erotické prádlo aneb přece nebudeš TAKOVÁ

Lucie Jeřábková, věk: 48 let

Přečíst

Každá z nás někdy touží po erotickém prádle, chceme překvapit svého partnera a zvednout si vlastní sebevědomí. Někdy se nám to povede,...

Téma: Zaměstnání

Vždy perfektně upravená

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

Šaty dělaj člověka. Upravená, neupravená, oblečená, neoblečená. O tom, co se Vám může přihodit v práci a jak se některé věci můžou...

Téma: Kamarádky

Zlatá česká klasika

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

O tom jak může vypadat klasická česká dovolená s přáteli na kolech. Šumava projetá křížem krážem, ušlapané nožičky a otlačený...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing