Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: letní, Téma: Rodina

Jak jsem si pořídila další dítě

Marie Kubešová, věk: 63 let

Když jsem vzala do podnájmu otce se čtyřletým synem, byla jsem rozvedená matka dvou malých dětí a netušila jsem, že mi to změní celý další život. Syn mého podnájemníka si mne "adoptoval" a tím otce přivedl k nápadu požádat mne o ruku.

Jak jsem si pořídila další dítě

Když můj manžel odešel za hlasem svého srdce byly našemu synovi 3 roky a já jsem byla tři měsíce těhotná. Zůstala jsem sama v domě s půlhektarovou zahradou. Po počátečním šoku jsem si uvědomila, že teď je jen na mně, jaký si vytvořím pro moje děti domov. Přijala jsem skutečnost, že teď budu na všechno  sama a byla rozhodnuta podle svých možností jim absenci otce vynahradit. Bojovala jsem hlavně s financemi, proto jsem v domě upravila dva pokoje a pronajímala je lázeňským hostům. V sezóně jsem měla oba pokoje stále obsazené, ale v zimě zely prázdnotou a na mne začal opět doléhat nedostatek financí. Jednou mne z neveselých úvah vyrušil telefon.

„Ahoj, ty teď nemáš hosty, viď?“ ozvala se ze sluchátka kolegyně z práce.

„No, nemám. To víš, v zimě do lázní moc lidí nejezdí“ odvětila jsem váhavě.

„A nechtěla bys podnájemníka?“

„Jak podnájemníka? To jako myslíš chlapa? „ podivila jsem se.

„Víš přece, že jsem v celém domě sama s dětmi. Ne ne, to nejde“

„Ale tenhle má malého kluka a nemá s ním kam jít“ naléhala kamarádka.“

„Přivezl si ho na podnikovou ubytovnu, ale tam dítě být nesmí. Nechají ho tam přespat jednu noc a zítra se musí vystěhovat. Pochop to! Máš přece taky děti.“

Představila jsem si moje děti v zimě bez střechy nad hlavou a v tu chvíli mi bylo jasné, že v tom to dítě nemohu nechat.

„Dobře. „souhlasila jsem.„ Ať zítra přijde, nějak to udělám.“

     Nazítří skutečně přišel. S velkou taškou a za ruku vedl klučinu ve věku mého staršího syna. Ubytovala jsem je ve volném pokoji. Nového nájemníka jsem nechala o samotě, aby se mohl v klidu vybalit a kloučkovi nabídla jestli by si nechtěl zatím hrát s mým Matějem. Za chvíli už byli kluci zabráni do hry jako by se znali odjakživa. 

Když si  otec přišel chlapce vyzvednout, zůstal nerozhodně stát u dveří.

„Víte,..... já mám takový problém“ začal váhavě. Já chodím do práce  ráno na šest a nemám Honzíka kam dát. Nemohla byste mi ho hlídat, když budu v práci? Vidím, že máte miminko, tak asi budete na mateřské. Třeba by si s tím vaším tady mohl hrát.“.

„Na mateřské sice jsem, ale můj syn chodí do školky. Mohu se vám tam ale zeptat, jestli by Honzíka taky nevzali“.

„No to by bylo skvělé, „zaradoval se. „A mohla byste mi ho tam s tím vaším ráno vodit a odpoledne mi ho zase vyzvednout, když už tam budete?“

„Teda ten je ochočený“ řekla jsem si v duchu, ale vzápětí jsem uznala , že mu nic jiného nezbývá -  dítě přece nemůže zůstat bez dozoru. A tak jsem souhlasila. 

Druhý den jsem  vzala Honzíka s sebou, když jsem ráno vedla Matěje do školky a tam ho skutečně přijali. Od toho dne jsem každé ráno převzala polospící dítě, oblékla ho, dala mu snídani a spolu s mým synem ho odvedla do školky. Odpoledne jsem kluky vyzvedla, šli jsme s kočárkem na procházku a pak si kluci doma spolu hráli dokud si pro Honzíka nepřišel táta. 

Za pár dní už byli takoví kamarádi, že Honzík ani nechtěl být s tátou v pokoji a trávil u nás i večery, dokud nebyl čas jít spát. 

Jednou si kluci hráli s legem a Matěj na mne zavolal: „Koukej mami, co jsem postavil“

Vzápětí se ozval Honzík: „ A podívej mami, co já jsem postavil“.

Ztuhla jsem. Vůbec jsem nevěděla jak mám reagovat, ale nakonec jsem ho neopravila. Chyběla mu máma, tak si mne prostě adoptoval. Jeho otec mu to nerozmlouval. Vycházeli jsme spolu přátelsky a často u nás i on trávil večery. Občas mi na oplátku pohlídal děti zase on, když jsem si potřebovala něco zařídit. Dokázal se skvěle postarat i o mého mladšího syna, kterému ještě nebylo ani půl roku.

Jednou za mnou přišel , když už děti večer spaly.

„Rád bych si s tebou o něčem promluvil“ začal zeširoka. „ Mohla bys udělat kafe?“

Uvařila jsem kávu a sedla si proti němu. 

„Tak povídej“, vyzvala jsem ho.

„No, totiž...já tak sleduji, jak je tady ten Honzík šťastný. Ty to s těmi dětmi tak umíš. Já pro něho potřebuji mámu a ty jsi skvělá máma. On tě má rád. A tvoji kluci by přece taky potřebovali tátu........“

Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem užasle poslouchala.

„Nechtěla by sis mne vzít?“

Jeho argumenty jsem znala.

Nejdříve jsme se sestěhovali a pak jsme se skutečně vzali. 

A tak měl Honzík  mámu a moji kluci tátu.

 Manželství z rozumu sice navěky nevydrželo, ale na těch pár let, které jsme společně prožili  kluci dodnes rádi vzpomínají. Matěj i Honzík už dnes mají svoje rodiny a já mám kupu vnoučat.


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing