Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: zimní, Téma: Rodina
Náš nový přírůstek do rodiny
Barbora Votavová, věk: 28 let
První dny či týdny doma se svým novorozeným miminkem jsou bezesporu ty nejtěžší, ale také nejkomičtější a nezapomenutelné. Hlavně když vám ustavičně brečí. Naše společné sžití bylo opravdu zábavné a vzpomínáme na první návštevy příbuzných, kteří rádi "pomohou".
Náš nový přírůstek do rodiny
Znáte to, tedy asi ne všichni, ale rodiče určitě. Blíží se hodina „H", kdy radostně odcházíte z porodnice, s tím, že si svůj malý, první uzlíček štěstí vezete domu. Už při oblékání kombinézy, protože je zima, že ani náš pes nejde ven, začne zuřivý řev. Nevadí, říkáte si, miminka pláčí! Nic neobvyklého. Cestou domu autem nemá smysl pouštět rádio, protože ho stejně neuslyšíte. No, a tak nahlas, jak by jste ho chtěli dát bohužel nemůžete, abyste tu malou vřeštící (v našem případě růžovou hvězdici) nevyděsili. Sousedé už netrpělivě čekají u vrátek a vy si říkáte: "Sakra, možná to trošku make-upu chtělo".
Doma je to pohoda. Do krásně vymazlené postýlky uložím svoji princeznu a půjdeme si obě zdřímnout. Omyl. Teď se hlásí o jídlo a to velmi urputně. Po hodině kojení i já zjišťuji, že bych něco snědla. Počkám, než usne a půjdu si něco dobrého uvařit. Aha, v lednici je jen kečup, hořčice a pár okurek. Hold vydržím, než přijede manžel z práce a přiveze večeři. Bude to asi tak za šest hodin. Překvapivě to uteklo jako voda, protože mých šest hodin hladu vyplnilo opětovné kojení a přebalování našeho „průtokového ohřívače."
K večeři dostanu čínské nudle - smažené a s cibulí - ideální jídlo při kojení. Vzhledem k mému ozývajícímu se žaludku se pokusím oddělit alespoň tu cibuli a zbytek sním. Naše dítě přece nebude žádná citlivka, samozřejmě po mamince. Ještě štěstí, že mi mamka navařila a zítra nám doveze dostatečné zásoby jídla na prvních pár dnů, abychom s manželem nestrádali. A tak druhý den přijeli prarodiče naší prvorozené dcery, s taškou Ikea a pětilitrovou sklenicí guláše. Guláše s cibulí a chilli. A v tu chvíli jsem si poprvé všimla, že mi škube v pravém oku. Každopádně přivezli ještě kilo banánů a mandarinky v plechovce, které jsem obědvala a večeřela následující dva dny. Malinká si zatím zakládala na svém režimu, v noci vstávat po hodině a půl a přes den po dvou. Ty pocity, které přicházeli (hlavně v noci) raději ventilovat nebudu, přece jen by to mohla číst nějaká nastávající maminka. Dodnes se s manželem smějeme mému vtipu, kdy na odpověď, že jde do krámu a zda-li chci něco přinést, obdržel odpověď: „provaz".
Dnes už se prvním dnům ve třech samozřejmě smějeme. Také první návštěvy byly bezpochyby komické. Sešlo se nám doma asi pět stejných bodýček, které nám budou nejdřív za rok, šest stejných hraček, protože prostě plastová koule z drogerie „frčí", ale kdyby někdo přišel třeba se svíčkovou, to ne.
Zanedlouho byly Vánoce a my se prvně vypravili jako rodinka na výlety po příbuzných. Všichni obdivně pozorovali naše maličké, dokonce i při kojení. Já tedy nevím, ale povídat si s někým o tom, jestli jsem letos viděla Popelku a jaké druhy cukroví máme?! No žádné! A ne, žádné pohádky jsem neviděla, a když, tak maximálně deset minut. U toho všeho se soustředíte, abyste dali tomu nebožátku pořádně najíst. Tuhle u babičky Marušky to bylo vůbec vtipné. Když jsme přijeli, malá byla doslova „pokaděná od paty až po krk". Naše babi na to nevěřícně koukala a prohlásila:"Ježiši, copa to jedla?"."Steak s hranolkama, babi!"
Prvních pár týdnů doma na mateřské jsem také zjistila, že je nesmírně důležité mít tzv. „kamarádky na telefonu". To jsou totiž ty zkušenější matky, které Vám rády poradí, jak se vypořádat s prdíky, zácpou a hlavně depresí, že už nikdy nebudete dělat nic jiného než kojit a přebalovat. Děkuji, Zůzo a Eri. Těžké časy probdělých a proječených nocí ustaly. Dneska jsou malé tři měsíce a spokojeně si spolu pospíme i pět hodin v kuse! Asi tak dvakrát do týdne.
