Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Zůstanu "out". A co vy?
Dana Rýdlová, věk: 46 let
Móda, módnost nás vždy ovlivňovala, ale dnes se móda prosazuje úplně v jiné branži než jsou oděvy, obuv, make-up atd. Moje babička by dnes jistě řekla "Kam ten svět spěje?"
Zůstanu „out". A co vy?
Móda, ta diktátorka! Ať chceme nebo ne, vždy nás nějakým způsobem ovlivňuje. Můžeme vzpomínat na šedesátá léta a elegantní „Chanel" kostým. Nebo o desítku let později volnost, vzdušnost a romantiku hippie stylu a s ním doslova legendární „zvonáče". Osmdesátá léta se vyznačovala hvězdným stylem, který se na nás blýskal, aniž bychom zrovna byli na diskotéce. Konec minulého století se vyznačoval tzv. antimódou. Všichni jsme se podobali rapovým hvězdám, hlava s krkem se nám pohybovala v taktu hip hopu a do éteru řvala hudba z přehrávačů v patřičném rytmu. Pokud jste vypadali jako vagabund, byli jste „šik"... pardon, „in". Uvolňování v diktátu módy bylo nejen patrné, spíše zřejmé, i v prvním desetiletí jednadvacátého století, kde se prosazoval bohémský styl a módní se stala recyklace neboli ekomóda.
Dneska už pomalu vyhlížíme konec druhé dvacítky 21. století a opravdu záleží jen na nás, co si vezmeme na sebe, když to umíme nosit jako ten nejluxusnější model. Najdeme pak mnoho napodobovačů a vlastně každý se tak může stát módním guru.
Ale paní móda nespí, nechce se vzdát své vlády nad člověkem, a tak i ona se pružně přizpůsobila době a našla si svůj prostor. Vezměte si na sebe třeba tepláky a k tomu sako od smokingu nebo kamizolu, k tomu ona bude benevolentní. Ale hlavně nespěchejte, všechno důkladně promyslete, mějte z toho úzkost a depresi. Protože dnes se nosí PROKRASTINACE!
„Prosím tě, já dnes nemohu, prokrastikuji." „Se mnou je to těžké, trpím
prokrastinací", „Nemohu jít s tebou ven, neumím se rozhodnout, co si vzít na sebe. Kristeježiši, já prokrastinuji!" slýchám ze všech stran. Nebo vidím zaručený návod „jak skončit s prokrastinací" „jak na ní vyzrát" nebo dokonce „jak s ní bojovat".
Popravdě, co se týká prokrastinace, jsem úplně, totálně „out". S úsměvem vzpomínám, když jsem byla v pubertě, jak mi matka řekla, že kdyby potřebovala podat poslední sklenici a vody a já v té tobě zrovna měla „lenoru", tak jí ji ani nepodám. (Jej, ta by i vstala z mrtvých, kdybych ji řekla, „sorry, nemohu, prokrastinuji.") Její výchova mi však pomohla být vůči prokrastinaci imunní. Vím, že za mě nikdo nic neudělá, vím, že jsem zodpovědná sama za sebe a naučila jsem se jít si za svým cílem, někdy pomalu, jindy rychlostí mustanga, ale neustále postupovat vpřed. Navíc, jako žena zvládám dělat mnoho činností současně. Řekla bych, že nejen prokrastinaci nenosím, ale já na ní nemám ani čas.
Zdroje zabývající se prokrastinací říkají, že bývá příčinou lidské neefektivity, frustrace a pocitu selhání. No, vzali byste si něco takového na sebe?
I když chápu, že něco odložit na později může život zkomplikovat, proč hned propadat zoufalství? Protože jsou všichni zoufalí? Proč se bát realizovat svůj nápad? Protože se bojí všichni? Popravdě, nemám ráda uniformitu.
Ačkoli móda přinesla za můj život už mnoho skvělých kousků, které by bylo fajn mít v šatníku, ale tak nějak na ně nedošlo a vždy jsem si na sebe oblékla to, v čem jsem se prostě cítila dobře. Potkáte-li blondýnu ve žlutém tričku, tak to jsem já, protože právě dnes jsem měla chuť na takové tričko a cítím se v něm báječně. A možná to, že dám na pocity, prokrastinaci u mě nenajdete ani v šatníku, ani v botníku, ani mezi make-upem.
Takže já v tomto zůstanu „out". A co vy?
P.S.: Mami díky, že jsi mě vychovala imunní proti prokrastinaci.
