Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Ve dvou se to lépe táhne ?
naděžda šefránková, věk: 47 let
Jste samy nebo si teprve na samotu zvykáte? Samota vám nevadí? Někdo samotu vyhledává, někdo se v ní utápí.....
Jsem sama. Vím, nejsem sama sama, je nás víc. Sousedka Vlasta je sama, už prý dlouho. Moje mladší sestra je sama, starší sestra ne, ale ta by samotu jen uvítala. Kolegyně v práci Soňa je po dvouleté známosti opět sama a na dně. Moje teta Marie je už dvacet let sama. Sama ve svém sterilně uklizeném bytě. Prý je spokojená, ale to by denně nevynášela prázdné láhve od vína. Jsou však týdny, kdy nevystrčí za celý den nos ze svého bytu . Teta pije, oslavuje svoji samotu láhví vína denně. Můj krásný čtyřicetiletý bratranec Pepa je sám. Sice vypadá jako Tom Cruis, ale jeho lenost odežene každou možnou adeptku. Žádná se prostě nechce starat o barák, kde je osm pokojů, dvě kuchyně, tři koupelny, šest koček, zarostlá zahrada s jezerem a skleníkem. A navíc, bratranec je skrblík.
Prostě singl lidí je fůra a stále nás bohužel přibývá. Nevyšel ti vztah? Opustil tě? Našel si jinou singl dívku? Našel si přítele? Posíláš ho konečně k čertu? Dáváte si pauzu? Máš ho plné zuby? Leze ti na nervy v jedna plus jedna? Co bych za to teď dala, lézt si na nervy v jedna plus jedna. Kdyby se vrátil ten čas, kdy jako dvacetiletí jsme proleželi celý víkend v posteli, pak si usmažili vajíčka a večer koukali z okna na Vltavu. I ta doba ve třech byla fajn, malý Kubík byl hodné miminko. Ale pak jsme najednou byli čtyři a tím čtvrtým byla manželova kolegyně z práce. Na chodbě u rozvodového soudu se nás sešlo mnoho a nikdo v tu chvíli nevěděl jaká samota bude.
Nikdy jsem samotu tak nevnímala, až když Kuba ve třiadvaceti práskl dveřmi a odešel bydlet s přítelkyní do svého jedna plus ká ká. Pak mne to vzduchoprázdno pohltilo. Věci stále na svém místě. Prach ani neměl šanci usednout, hned tam byl můj vlhký hadřík. Dostala jsem alergii na zvonivý smích spokojených dvojic. Každý večer pozorovala kdy se rozsvítí první okno a zda ta paní co věší prádlo je šťastná a nebo jestli ti manželé, co venčí toho malého pejska, jsou spolu už dlouho. Občas uprostřed noci jsem brečela do svého polštáře a druhý den kolegyním v práci nalhávala, že jsem dostala sennou rýmu a že se mám čím dál tím líp.
Jsem sama ve svém dva plus ká ká s lodžií, z které pozoruji pana Zdeňka. Je taky sám a taky ve dva plus ká ká. Potkáváme se, když venku hlasitě zatroubí Čerstvé mléko z farmy. Stojíme ve frontě u dodávky a pan Zdeněk mi vypráví jaké nepasterizované mléko výhody má, jak mu dělá dobře na kosti a jak se po něm pěkně vyprazdňuje. Hltám každé jeho slovo, ale myšlenkami nejsem u mléka, přemýšlím jak by nám to klapalo spolu ve dva plus ká ká. Vždyť ve dvou se to lépe táhne.....Pan Zdeněk si mne také prohlíží a testuje otázkami ze zdravovědy a správné výživy. Kolikrát denně si měřím tlak, kolik denně uběhnu kilometrů a jestli už u mne nepropukla osteoporóza. Uvítal by prý k sobě na běh sekundanta. Kolega Ptáček už běhat přestal a soused na patře si posledně vyvrtknul kotník a s běháním seknul taky.
"Tak co vy na to, paní Aleno?" usmívá se Zdeněk na mne a čeká jak se vyjádřím k zítřejšímu běhu na pět kilometrů se zátěží. V hlavě mi to šrotuje. Když poběžím, mám Zděnka jistého. Když nepoběžím, můžu na naši společnou domácnost zapomenout. V ruce svírám tři láhve čerstvého mléka, mezitím mi Zdeněk měří obvod kotníků a prohmatává lýtkové svalstvo. Tváří se spokojeně. Ale mně začíná být nevolno. Před očima se mi v mžiku přehraje soužití s panem Zdeňkem. Hned ráno po probuzení změřit tlak. Měříme se samozřejmě oba dva. Lehká zdravá snídaně pod Zdeňkovým dohledem a přesná gramáž stravy. V deset hodin výklus na polní cestu a běh do nedaleké vesnice s přestávkou na přeměření tepu. Ryba na vodě k obědu a dvě plné sklenice mléka z farmy k tomu. Odpolední klus pro mé střevní potíže mohu vynechat a tak mne čeká jen pohanka k večeři a masáž lýtek a zádového svalstva panu Zdeňkovi. Fuuj. Děkuju. Nechci . Hledám v lednici své vychlazené Chardonnay, ale to se podle Zdeňka neslučuje s naší životosprávou. Mám zlost. Takové soužití na stará kolena? Děkuju , nechci. To raději budu sama! Sama? Ano sama. Vím, že ve dvou se to lépe táhne, ale to se musí táhnout za stejný konec. Jinak se to může pěkně po..., pokazit. S mlíkem končím.
Naštěstí k nám místo Mléka z farmy začala jezdit dodávka se stáčeným moravským vínem. Zvuk kravských zvonců vystřídala cimbálovka a byla to příjemná změna. Víno prodává pan Vilém a jak už jméno napovídá, je to velký romantik. Nezajímá ho zda mám nízký nebo vysoký tlak, ale jestli mi chutná červené nebo bílé. Umí o víně vyprávět nádherné historky a místo lýtkového svalstva chce prozkoumat mé chuťové pohárky. Právě při ochutnávce čerstvého burčáku přivírám oči a představuji si soužití s panem Vilémem. Leží u mne na pohovce, dvě prázdné láhve před sebou, z pod tílka mu vykukuje nepěkné břicho, hlasitě chrápe a ze sklenky mu vytéká červené víno na moji smetanovou sedačku. Poleje mne horko. Odložím kelímek s vínem a prchám pryč. Už vím, že zatím prostě nenastal čas vpustit někoho do mého bytu, do mé duše, do mého života. Jdu domů, utřu prach, vytřu a pak ještě vysaju. Ale jsem šťastná. Šťastná, že nemusím čistit svoji nádhernou smetanovou sedačku.
